Právněhistorické studie (dále jen PHS) jsou odborným časopisem zařazeným do prestižní mezinárodní databáze SCOPUS, vydávaným Univerzitou Karlovou v Praze za vědecké garance Katedry právních dějin Právnické fakulty UK v univerzitním nakladatelství Karolinum. PHS jsou časopisem zaměřujícím se na obor právních dějin a témata, která s nim souvisí.
První číslo časopisu vyšlo v Nakladatelství Československé akademie věd v červnu roku 1955. Časopis byl nejprve vydáván Kabinetem právních dějin ČSAV, později Ústavem státu a práva ČSAV a poté Ústavem právních dějin Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
PHS vycházejí třikrát ročně v dubnu, srpnu a prosinci a otiskují původní vědecké práce, vedle nich i recenze, anotace a zprávy z vědeckého života z oboru právních dějin. Přinášejí rovněž komentované materiály právněhistorické povahy. PHS přijímají příspěvky od domácích i zahraničních autorů. Příspěvky zahraničních autorů jsou uveřejňovány v původním jazyku, a to v angličtině, slovenštině, němčině, francouzštině, italštině nebo polštině.
Časopis Právněhistorické studie (ISSN 0079-4929) je evidován v Českém národním středisku ISSN (vedena Státní technickou knihovnou). Časopis je evidován Ministerstvem kultury ČR podle zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), a má přiděleno evidenční číslo periodického tisku MK E 18813.
Časopis Právněhistorické studie je tzv. otevřeným časopisem, a zajišťuje otevřený přístup k vědeckým informacím (Open Access). Veškerý obsah od čísla 48/2 je zveřejněn na webových stránkách časopisu (studie od čísla 43/2013), přičemž přístup k němu mají všichni bezplatně.
Časopis Právněhistorické studie využívá licenci Creative Commons: CC BY 4.0.
Dlouhodobou archivaci digitálního obsahu časopisu zajišťuje Portico.
PRÁVNĚHISTORICKÉ STUDIE, Vol 48 No 1 (2018), 97–110
In iure cessio hereditatis
[In iure cessio hereditatis]
Veronika Kleňová
DOI: https://doi.org/10.14712/2464689X.2018.26
zveřejněno: 15. 08. 2018
Abstract
In iure cessio hereditatis ante aditionem could only be performed by a voluntary intestate heir. An heir appointed in the testament did not have such a right, because the in iure cessio hereditatis ante aditionem was an extraordinary means to prevent that the deceased remained without heirs. Post aditionem could be in iure cessio hereditatis exercised by both heres legitimus and heres testamento scriptus. The object of the in iure cessio hereditatis ante aditionem was a delata hereditas – the right to be an heir. The transferee became an heir as if he himself were called to be an heir. He became an heir immediately due to the very in iure cessio hereditatis. He did not have to perform an additional aditio. In accordance with the semel heres semper heres rule, it was impossible to transfer ius successionis after the transferor became an heir through aditio. Via in iure cessio hereditatis post aditionem could only be transferred those components of hereditas that were admissible object of in iure cessio; that were corpora hereditaria but not the obligations. The transferor remained liable to creditors and the debitores hereditarii were released. Sabinians held that the heredes sui et necessarii cannot perform in iure cessio hereditatis. The reason was that the in iure cessio hereditatis was considered to be a rejection of the inheritance, and thus incompatible with the position of the necessary heir. Procu- lians contended the in iure cessio to be valid with the same effect as if it had been done by a voluntary heir after acceptance of an inheritance. The dispute was relating only to sui (not to slaves as necessarii heredes). The proculians intended to get the position of the sui et necessarii closer to that of heredes voluntarii. It is not surprising, if one considers that the praetor granted to sui a beneficium abstinendi as a means by which the sui could achieve a similar result of a rejection of an inheritance. The opinion of the proculians did not prevail.
klíčová slova: in iure cessio hereditatis; hereditas; necessary heirs; voluntary heirs; repudiation of an inheritance
reference (30)
1. Ambrosino, R. In iure cessio hereditatis. Spunti per la valutazione della hereditas. SDHI, 1944, 10.
2. ALBANESE, B. Gai. II, 34–37 e lʼin iure cessio hereditatis. In: Scritti giuridici, I. Palermo: G. B. Palumbo & C. Editore, 1991, s. 43 – 77.
3. Avenarius, M. Der pseudo-ulpianische liber singularis regularum. Entstehung, Eigenart und Überlieferung einer hochklassischen Juristenschrift. Analyse, Neuedition und deutsche Übersetzung. Göttingen: Wallstein Verlag, 2005.
4. Baviera, G. Le due scuole dei giureconsulti romani. Firenze: Fratelli Cammelli, 1898.
5. Betti, E. "In iure cessio hereditatis", "successio in ius" e titolo di "heres". In: Studi in onore di Siro Solazzi. Napoli, 1948.
6. Buckland, W. W. A Text-book of Roman Law from Augustus to Justinian. 3rd ed. revised by Peter Stein. Digitally printed version. Cambridge: University Press, 2007.
7. DE MARTINO, F. Nota in tema di «in iure cessio hereditatis». In: Studi in onore di Siro Solazzi. Napoli, 1948.
8. FALCHI, G. L. Le controversie tra sabiniani e proculiani. Milano: Dott. A. Giuffrè editore, 1981.
9. FRANCIOSI, G. Usucapio pro herede. Contributo allo studio dellʼantica hereditas. Napoli: Casa editrice Dott. Eugenio Jovene, 1965.
10. Kaser, M. Das rӧmische Privatrecht. 1. Absch. Das altrömische, das vorklassische und klassische Recht. München: C. H. Beck, 1971.
11. Kincl, J. – URFUS, V. – SKŘEJPEK, M. Římské právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995.
12. Kleňová, V. Delácia dedičstva v rímskom práve. In: MACH, P. – PEKARIK, M. – VLADÁR, V. (eds.). Constans et perpetua voluntas. Pocta Petrovi Blahovi k 75. narodeninám. Trnava: Trnavská univerzita v Trnave, Právnická fakulta, 2014, s. 281–311.
13. Kleňová, V. Substitutio vulgaris a sloboda vôle v práve rímskom. Všeobecné náhradníctvo v prameňoch rímskeho práva s dôrazom na justiniánske Digesta. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013.
14. KOEPPEN, A. Lehrbuch des heutigen römischen Erbrechts. Würzburg: Abalbert Stuberʼs Verlagsbuchhandlung, 1895.
15. Krüger, H. Die usucapio pro herede nach klassischem Recht. ZSS, 1934, 54.
16. LA PIRA, G. La successione ereditaria intestata e contro il testamento in diritto romano. Firenze: Vallecchi editore, 1930.
17. Lübtow, U. Die Übertragung des Rechts zur Antretung der Erbschaft und die Weitervererbung des erworbenen Nachlasses. In: Studi in onore di Gaetano Scherillo. I. Milano: La Goliardica, 1972.
18. Nelson, H. L. W. – MANTHE, U. Gai Institutiones III 1–87. Intestaterbfolge und sonstige Arten von Gesamtnachfolge. Text und Kommentar. Berlin: Duncker & Humblot, 1992.
19. PERNICE, A. Labeo. Römisches Privatrecht im ersten Jahrhundert der Kaiserzeit. Bd. 1. Neudruck der Ausgabe Halle 1873. Scientia Verlag Aalen 1963.
20. Robbe, U. La «hereditas iacet» e il significato della «hereditas» in diritto romano. I. Milano: Dott. A. Giuffrè Editore, 1975.
21. ROBBE, U. Le definizioni delle fonti della hereditas ed i suoi due significati. La in iure cessio hereditatis. In: Studi in memoria di Guido Donatuti. III. Milano: La Goliardica, 1973.
22. Scherillo, G. La in iure cessio dell'eredità. In: Scritti giuridici in onore di Francesco Carnelutti. IV. Padova, 1950.
23. Solazzi, S. Diritto ereditario romano. I. Napoli: Nicola Jovene & C. Editori, 1932.
24. Solazzi, S. L' "in iure cessio hereditatis" e la natura dell'antica "hereditas". IURA, 1952, 3.
25. Świrgoń-Skok, R. Ograniczenie odpowiedzialności dziedziców koniecznych (heredes necessarii) za długi spadkowe w rzymskim prawie klasycznym. In: Quid leges sine moribus? Studia nad prawem rzymskim dedykowane Prof. M. Kuryłowiczowi w 65. rocznicę urodzin oraz 40-lecie pracy naukowej. Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Skłodowskiej, 2009.
26. Tellegen, J. W. The Roman Law of Succession in the Letters of Pliny the Younger. I. Zutphen: Terra Publishing Co., 1982.
27. Torrent, A. Venditio hereditatis. Salamanca: Universidad de Salamanca, 1966.
28. Torrent, A. Cronología, finalidad y desaparición de la in iure cessio hereditatis. In: Studi in onore di Edoardo Volterra. Vol. III. Milano: Dott. A. Giuffré, 1971.
29. Voci, P. Diritto ereditario romano. Vol. primo. Introduzione parte generale. Milano: Dott. A. Giuffré, 1967.
30. Wimmer, M. Sklavenverkauf und "mitwandernde" Delationen. ZSS, 2004, 121.
In iure cessio hereditatis is licensed under a Creative Commons Attribution 4.0 International License.
240 x 170 mm
vychází: 3 x ročně
cena tištěného čísla: 250 Kč
ISSN: 0079-4929
E-ISSN: 2464-689X
