Právněhistorické studie (dále jen PHS) jsou odborným časopisem zařazeným do prestižní mezinárodní databáze SCOPUS, vydávaným Univerzitou Karlovou v Praze za vědecké garance Katedry právních dějin Právnické fakulty UK v univerzitním nakladatelství Karolinum. PHS jsou časopisem zaměřujícím se na obor právních dějin a témata, která s nim souvisí.
První číslo časopisu vyšlo v Nakladatelství Československé akademie věd v červnu roku 1955. Časopis byl nejprve vydáván Kabinetem právních dějin ČSAV, později Ústavem státu a práva ČSAV a poté Ústavem právních dějin Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
PHS vycházejí třikrát ročně v dubnu, srpnu a prosinci a otiskují původní vědecké práce, vedle nich i recenze, anotace a zprávy z vědeckého života z oboru právních dějin. Přinášejí rovněž komentované materiály právněhistorické povahy. PHS přijímají příspěvky od domácích i zahraničních autorů. Příspěvky zahraničních autorů jsou uveřejňovány v původním jazyku, a to v angličtině, slovenštině, němčině, francouzštině, italštině nebo polštině.
Časopis Právněhistorické studie (ISSN 0079-4929) je evidován v Českém národním středisku ISSN (vedena Státní technickou knihovnou). Časopis je evidován Ministerstvem kultury ČR podle zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), a má přiděleno evidenční číslo periodického tisku MK E 18813.
Časopis Právněhistorické studie je tzv. otevřeným časopisem, a zajišťuje otevřený přístup k vědeckým informacím (Open Access). Veškerý obsah od čísla 48/2 je zveřejněn na webových stránkách časopisu (studie od čísla 43/2013), přičemž přístup k němu mají všichni bezplatně.
Časopis Právněhistorické studie využívá licenci Creative Commons: CC BY 4.0.
Dlouhodobou archivaci digitálního obsahu časopisu zajišťuje Portico.
PRÁVNĚHISTORICKÉ STUDIE, Vol 43 No 1 (2013), 138–165
Uhorsko a Maďarsko – totožnosť, kontinuita, diskontinuita
[Withdrawal and expulsion of citizens of Hungary from Czechoslovakia as an agreement on population exchange of 1946]
Jozef Beňa
zveřejněno: 25. 02. 2015
Abstract
Czechoslovak citizens of Hungarian nationality, when obtaining the Hungarian Kingdom citizenship after the Vienna Award (November 2nd, 1938), have lost their Czechoslovak citizenship, based on the Czechoslovak Constitution of 1920 and ex lege by the constitutional Decree of the President of Republic no. 33/1945 Coll. The constitutional charter excluded dual nationality (bipolitism) and the constitutional decree considered the acquisition of Hungarian citizenship as acquisition of citizenship of occupying power. The acting of the former Czechoslovak citizens of Hungarian nationality constituted in the eyes of Czechoslovakia a continued and sustained anti-state behavior, aid, connivance and approval of crimes against inviolability of state borders, the integrity of national territory and sovereignty of Czechoslovakia. For this action the supporter and organizer was Horthy’s Hungary, which became an accomplice in the preparation and implementation of crime of conspiracy against the peace, when triggering war together with Nazi Germany. The original intention of ČSR to deport these people to their home country of acquired citizenship, in accordance with international law on aliens, was prevented by a misunderstanding of similarity of proceedings against Hungarian minority with the treatment of German minority, and further by the fact that Hungary, unlike Germany, has maintained its own state power and Western public opinion rejected such a solution by describing this process as the application of the principle of collective guilt on an ethnic basis. This has led to a procedure consisting of a number of steps: a) the deportation of those who came to the territory of Czechoslovakia along with the occupiers (anyások), b) exchange of population by adequate proportionality, c) transfer of the remaining citizens of the Hungarian state to Hungary. A loss of citizenship of the Czechoslovak Republic was based on individual acts of these persons by which they acquired the citizenship of the occupying power. The expulsions of foreigners were also based on individual responsibility. Particularity of this legal approach was that the design was based on the presumption of liability, not on the presumption of innocence. Nevertheless, persons were allowed to rebut the presumption of liability by proving loyalty to CSR and their antifascist integrity. Justice and legitimacy of this design stemmed from the suffering of victims of total war, waged by the Axis powers. Presumption of innocence is a principle of criminal procedure that applies under conditions of peace. USA indeed suggested that any person who has acquired citizenship of the occupying power should undergo an individual criminal judicial trial, be accused, tried, and penalized. Given the number of such people, this was unrealistic. The Czechoslovak request for expulsion and removal of all persons of ethnic minorities, which have become an instrument of intrigue and manipulation against the sovereignty of CSR, was analogous to the concept of responsibility and guilt originating with the German philosopher K. Jaspers. He distinguished criminal guilt, political guilt, moral and metaphysical guilt. If guilt is related to political events that were decided by war, the losers could be destroyed, deported, exterminated. The author identifies certain concepts of philosophy and law, subject to varying interpretations, namely: collective rights, collective guilt, deportation, general labour obligation and mobilization.
Uhorsko a Maďarsko – totožnosť, kontinuita, diskontinuita is licensed under a Creative Commons Attribution 4.0 International License.
240 x 170 mm
vychází: 3 x ročně
cena tištěného čísla: 250 Kč
ISSN: 0079-4929
E-ISSN: 2464-689X