AUC PHILOLOGICA
AUC PHILOLOGICA

AUC Philologica (Acta Universitatis Carolinae Philologica) je akademický časopis publikující jak lingvistické, tak literárně historické a teoretické studie. Nedílnou součástí časopisu jsou i recenze odborných knih a zprávy z akademického prostředí.

Časopis je indexován v databázích CEEOL, DOAJ, EBSCO a ERIH PLUS.

AUC PHILOLOGICA, Vol 2016 No 2 (2016), 59–68

The Latin bonus – melior – optimus

Lucie Pultrová

DOI: https://doi.org/10.14712/24646830.2016.5
zveřejněno: 05. 05. 2016

Abstract

The etymology of the adj. melior given in etymological dictionaries is unsatisfactory not only from the formal point of view and for the lack of unambiguous equivalents, but mainly because it does not address the non-standard fact of suppletion at the level comparative vs. superlative (optimus). The superlative is regularly derived from the comparative. The article therefore considers the existence of types of qualities that can be expressed as being of higher degree on the scale (comparative), but not of the maximum (superlative); based on this assumption and the formal analysis alternative etymologies of the adj. melior are given. Latinské bonus – melior – optimus V etymologických slovnících tradovaná etymologie komparativu melior je neuspokojivá nejen z formálního hlediska a kvůli nedostatku jasných ekvivalentů, ale zejména proto, že se nevyrovnává s nestandardním faktem supletivismu na úrovni komparativ vs. superlativ (optimus). Superlativ je běžně odvozen od komparativu. Článek se proto zabývá otázkou, zda existují nějaké druhy kvalit, které lze vyjadřovat ve vyšší míře na škále (komparativ), avšak již nikoli v míře maximální (superlativ), a na základě této úvahy i formálního rozboru jsou pak navrženy alternativní etymologie adj. melior.

Klíčová slova: Latin; comparison; suppletion

reference (26)

1. Baldi, Ph., 2002. The Foundations of Latin. Berlin/New York: Walter de Gruyter. CrossRef

2. Beekes, R., 2010. Etymological Dictionary of Greek. Leiden/Boston: Brill.

3. Chantraine, P., 1968. Dictionnaire etymologique de la langue grecque. Histoire des mots. Paris: Klincksieck.

4. Corbett, G. G., 2007. 'Canonical typology, supletion, and possible words ' . Language 83, 8–42. CrossRef

5. Cvrček, V. (ed.), 2010. Mluvnice současne češtiny 1. Jak se piše a jak se mluvi [= A Grammar of Contemporary Czech 1. How we write and how we talk]. Prague: Karolinum, 2013 (2nd reprint).

6. de Vaan, M., 2008. Etymological Dictionary of Latin and the other Italic Languages. Leiden/Boston: Brill.

7. Dieu, E., 2011. Le suppletisme dans les formes de gradation en grec ancien et dans les langues indo-europeennes. Geneva: Librairie Droz.

8. Ernout, A., Meillet, A., 1932. Dictionnaire etymologique de la langue latine. Paris: Klincksieck.

9. Hock, W., 1999. 'Zur Suppletion beim Adjektiv im Altgriechischen und Germanischen ' . In: W. Schindler, J. Untermann (eds.), Grippe, Kamm und Eulenspiegel. Festschrift fur Elmar Seebold zum 65. Geburtstag. Berlin/New York: de Gruyter, 207–223

10. Hofmann, J. B., Szantyr, A., 1965. Lateinische Syntax und Stilistik [= M. Leumann, J. B. Hofmann, A. Szantyr, Lateinische Grammatik. Zweiter Band]. Munich: C. H. Beck.

11. Latte, K., 1960. Romische Religionsgeschichte. Munich: C. H. Beck.

12. Leumann, M., 1977. Lateinische Laut- und Formenlehre [= M. Leumann, J. B. Hofmann, A. Szantyr, Lateinische Grammatik. Erster Band]. Munich: C. H. Beck.

13. LIV = Rix, H. (ed.), 22001. Lexikon der indogermanischen Verben. Wiesbaden: Ludwig Reichert.

14. Meiser, G., 1998. Historische Laut- und Formenlehre der lateinischen Sprache. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft.

15. Meľčuk, I. A., 2000. 'Suppletion ' . In: G. E. Booij, Ch. Lehmann, J. Mugdan (eds.), Morphologie / Morphology. Ein internationales Handbuch zur Flexion und Wortbildung / An International Handbook on Inflection and Word-Formation. 1. Halbband / Volume 1. Berlin/New York: Walter de Gruyter, 510–522.

16. Menge, H., Burkhard, T., Schauer, M., 2000. Lehrbuch der lateinischen Syntax und Semantik. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft.

17. Oniga, R., 2014. Latin: a linguistic introduction. Oxford: Oxford University Press.

18. Pokorny, J., 1959. Indogermanisches etymologisches Worterbuch. I. Band. Bern/Munich: A. Francke.

19. Pultrova, L., 2011. The Latin Deverbative Nouns and Adjectives. Prague: Karolinum.

20. Rix, H., 21992. Historische Grammatik des Griechischen. Laut- und Formenlehre. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft.

21. Safarewicz, J., 1932. Le rhotacisme latin. Vilnius: Towarzystwo przyjacioł nauk.

22. Sihler, A. L., 1995. New Comparative Grammar of Greek and Latin. New York/Oxford: Oxford University Press.

23. Touratier, Ch., 2013. Lateinische Grammatik. Linguistische Einfuhrung in die lateinische Sprache. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft.

24. Untermann, J., 2000. Worterbuch des Oskisch-Umbrischen. Heidelberg: Carl Winter.

25. Walde, A., Hofmann, J. B., 1938–1956. Lateinisches etymologisches Worterbuch. Heidelberg: Winter.

26. Weiss, M., 2009. Outline of the Historical and Comparative Grammar of Latin. Ann Arbor: Beech Stave Press.


vychází: 4 x ročně
cena tištěného čísla: 150 Kč
ISSN: 0567-8269
E-ISSN: 2464-6830

Ke stažení