Proverbs as Speech Acts in English and Czech

Přísloví jako mluvní akty v angličtině a češtině Studie zkoumá výskyt vzorku deseti anglických a jim odpovídajících deseti českých přísloví ve srovnatelných korpusech, anglickém BNC a českém SYN2000. Ověřuje, nakolik tato přísloví funguji v textu jako specifické mluvní akty s vlastni ilokuci, jak je známe v dekontextualizované podobě ve slovnících, a nakolik je ovlivňuje kontext, tj. stávají se pouze dílčí součásti propozice s jinou ilokuci. Ukazuje se, že poměrně značná část přísloví přestává v textu fungovat jako samostatný mluvní akt a mění se i jejich ilokuční sila. Toto zjištěni otevírá otázku podmínek pro úspěšnou realizaci přísloví jako mluvního aktu, jejichž splněni je důležitější než to, zda je přísloví užito v kanonické či nekanonické formě (modifikované, zkrácené apod.). Z práce na studii vyplynulo, že popis přísloví z hlediska jejich pragmatické funkce je teprve na počátku a je spojen s řadou těžkosti (jako je určeni konvenční ilokuční sily přísloví, identifikace přísloví v textu vzhledem k jejich značně formální variabilitě, určeni, kdy přísloví představuje v textu samostatný mluvní akt a kdy nikoli atd.). Hlavni cílem studie je upozornit na tuto problematiku a nastínit možné přístupy.