Imaginary Space in Greek and Roman Theatre

Studies of the imaginary space by classical philologists Klára Pražáková (1921) and Ferdinand Stiebitz (1937) were followed by Czech structuralist Karel Brušák (1991). The author investigates how this concept has been developed by modern scholars (Oliver Taplin, Froma Zeitlin, David Wiles, Rush Rehm). The author sees the dramatic space of the ancient theatre as a continuum which is made up of the on-stage world together with the imagined off-stage world. The interpretation of the play thus depends on an understanding between audience and the actors, who were the main mediators between the seen and the unseen. Imaginární prostor v řeckém a římském divadle Na studie o imaginárním prostoru klasických filologů Kláry Pražákové (1921) a Ferdinanda Stiebitze (1937) navázal český strukturalista Karel Brušák (1991). Autorka zkoumá, jak tento koncept rozvíjejí moderní badatelé (Oliver Taplin, Froma Zeitlin, David Wiles, Rush Rehm). Chápe dramatický prostor antického divadla jako kontinuum, které tvoří jak „the on-stage world“ a „the imagined off-stage world“. Interpretace hry pak závisí na porozumění mezi divákem a hercem, který je hlavním zprostředkovatelem viděného i neviděného.