La raffigurazione della „lamia“ nel Vocabularius dictus Lactifer e le sue origini antiche e medievali

The term lamia had two meanings in the classical period: in Greek mythology it was a female monster of bestial behaviour and of physical characteristics of an animal, killing infants; in zoological treatises the term designs a shark. Under the influence of biblical commentaries and of medieval texts dealing with wonders of remote lands, and maybe as a consequence of misunderstanding of Aristotle’s text, new meanings of the word appear in the Middle Ages and the term lamia designs various creatures: a night demon, an unidentifiable quadruped, a hyena, a terrifying nocturnal flying creature, a domestic animal kept for milk and a female or sea monster with horse legs. These new meanings are reflected also in the late medieval lexicon of Czech provenience, the Vocabularius dictus Lactifer, written at the beginning of 16th century by a Franciscan monk Iohannes Aquensis. Obraz Lamie ve vokabuláři zvaném lactifer a jeho antické a středověké kořeny Pojem lamia měl v klasickém období dva významy: v řecké mytologii to byla ženská příšera s bestiálním chováním a tělesnými rysy zvířete, která zabíjí nemluvňata, v zoologických pojednáních označuje tento výraz žraloka. Pod vlivem biblických komentářů, středověkých textů pojednávajících o divech vzdálených zemí, a možná i v důsledku neporozumění Aristotelovu textu, vznikají ve středověku nové významy a termín lamia označuje nejrůznější tvory – nočního démona, neidentifikovatelného čtvernožce, hyenu, děsivého nočního létavce, domácí zvíře chované kvůli mléku a ženské nebo mořské monstrum s koňskýma nohama. Tyto nové významy se promítly i do pozdněstředověkého vokabuláře české provenience Vocabularius dictus Lactifer, jejž sepsal na začátku 16. století františkánský kazatel Jan Vodňanský.