John of Marignolli and the Historiographical Project of Charles IV

John of Marignolli and the Historiographical Project of Charles IV In 1355 an Italian Franciscan, John of Marignolli, was asked by Charles IV to compose a chronicle of Bohemia. His Chronicon Bohemorum is conserved into three manuscripts, two of which are now in Prague’s National Library. Marignolli’s work followed a project of historiographical renovation: Charles aimed to rewrite Bohemian historiography in order to celebrate his election as Emperor. It was Marignolli’s task to collect all the previous chronicles, revise them and bring about a brand new universal narrative leading to contemporary Bohemian history. Shortly after Marignolli’s death, Charles IV gave the Bohemian writer Přibík Pulkava of Radenín the same appointment: in 1374 he wrote an alternative Chronica Bohemiae, copied beside Marignolli’s one in both of the Prague manuscripts. These two chronicles are very different from one another: it’s likely that Charles didn’t appreciate Marignolli’s work and asked Pulkava to write a text more suitable for his purposes. Jan Marignola a historiografický projekt Karla IV. Ze všech českých kronik napsaných během vlády Karla IV. (celkem pět textů vzniklých mezi lety 1353 až 1374) je pouze kronika Jana Marignoly uvozena významným prologem. Podle něho prý císař požádal v roce 1355 tohoto italského mnicha, aby shromáždil všechny dřívější kroniky zachycující českou historii, zhodnotil je a přišel s novým všeobecným narativem. Marignolova práce měla sledovat projekt historiografické renovace: Karel si přál přepsat českou historii za účelem oslavy svého zvolení císařem. Univerzální vyprávění mělo sahat od počátku světa až do tehdejší současnosti. Františkán měl však vlastní plány. Pochyboval o císařově výslovném vybídnutí „superflua resecare“ z dřívějších kronik a „quaedam utilia interponere“, namísto toho protkal své dílo mnohými odbočkami, které se nevztahovaly k české historii, vycházely však z jeho osobní zkušenosti. V roce 1338 byl totiž Marignola vyslán na Dálný východ jako papežský legát a během své dobrodružné cesty navštívil centrální Asii, Čínu, Indii, Blízký východ a Svatou zemi. V jeho Chronicon Bohemorum, jak je výsledné dílo nazýváno, proto v první části hovoří například o budhistických rituálech, uvádí legendy o pozemském ráji a popisuje různá mirabilia. Marignolovo dílo, které je zachováno ve třech rukopisech, z nichž dva jsou uloženy v Národní knihovně v Praze, zřejmě Karla neuspokojilo. Proto v roce 1374 požádal Přibíka Pulkavu z Radenína, aby napsal další alternativní českou kroniku. Pulkavova Chronica Bohemiae, která je dochována ve dvou rukopisech uchovávaných Národní knihovnou v Praze (I D 10, I C 24), je velmi odlišným dílem. Její autor se zaměřil výhradně na českou historii, a co více, zdůraznil, že „omnes res fabulose et non vere ac fidei dissimiles sunt obmisse et reiecte“, čímž pravděpodobně odkazoval na neobvyklý obsah Marignolův. Nedostatečné ocenění díla italského mnicha se odráží i v jeho rukopisném dochování.