The Charters of Foundation of Prague and Naples: The Models and their Reuse

The Charters of Foundation of Prague and Naples: The Models and their Reuse In 1348, when Charles IV, king of Bohemia and of the Romans, founded the University of Prague, he (or, better, his dictator, Nicholas Sortes) used some others sources as stylistic and argumentative models. This way, the charter of foundation appears to be a cento of other letters written for the University of Naples (founded in 1224) by Emperor Frederick II Hohenstaufen and his son Conrad. It is an evident example of the stylistic and functional reuse of one of the most important letter-collections of the 13th century: the rhetoric models attributed to Petrus de Vinea (maybe exported to Bohemia by Henricus de Isernia), which gained a huge diffusion and became a forceful symbol of power all around Europe. Zakládací listiny univerzit v Praze a Neapoli: modely a jejich využití Je dobře známo, že zakládací listina pražské univerzity, kterou Karel IV. vydal 7. dubna 1348, je vytvořena jako cento z různých listin obsažených ve formulářové sbírce přisuzované Petrovi z Viney (cca 1190–1249), jež byl protonotářem a logothetem císaře Fridricha II. Štaufského. Jejími zdroji byly především tři listiny. První byla vydána Fridrichem II. v roce 1224 (III 11 ve formulářové sbírce Petra z Viney) a císař jí pozval scholáry k cestě do Neapole, kde právě založil první státní univerzitu na světě. Zbylé dvě listiny byly vydány Konrádem IV., synem Fridricha II., který v letech 1252–1253 dočasně přemístil neapolskou univerzitu do Salerna (III 12 a III 10). Podrobné srovnání (viz apendix) osvětluje vztah mezi těmito dokumenty. Mikuláš Sortes, francouzský sekretář Karla IV., který sepsal zakládací listinu pražské univerzity, přinesl pravděpodobně do Prahy plody rétorické výuky na francouzských školách, na nichž bylo zvykem časté opakované využívání modelových listin Petra z Viney. Také v Praze se však vyskytovala významná tradice čtení a opětovného používání listů připisovaných Petrovi z Viney, jehož formulářová sbírka se dostala do Prahy díky Jindřichovi z Isernie, uznávanému dictatorovi z jižní Itálie a vzorovému tvůrci „socio-stylistické sítě“. Mikuláš Sortes se vědomě rozhodl použít listiny napsané jménem císaře Fridricha. Švábská císařská kancelář vyvinula totiž zvláštní rytmickou prózu, jejíž styl – „symbol síly“ – byl rozpoznatelný svou důraznou a metaforickou mlhavostí. Díky tomu měla zakládací listina pražské univerzity různé významové úrovně: zaprvé úroveň bezprostřední komunikace, a to samotným oznámením založení univerzity; dále rétorickou úroveň, postavenou na eleganci komunikace; a nakonec v neposlední řadě úroveň symbolickou zaměřenou na prosazování velikosti císařské moci.