Frankofilství a česká identita (1848–1914)

V dobách habsburské monarchie se Francie začala Čechům jevit jako potenciální spojenec, politický model hodný následování, kulturní vzor a kromě toho i jako prostředník začleňování se do západní Evropy. Frankofilství se široce prolnulo s českým vlastenectvím, což byl v Evropě druhé poloviny 19. století zvláštní úkaz, a proto nebylo pouhým projevem společenského snobismu. Češi svým frankofilstvím čelili poněmčování, vyjadřovali jím pasivní rezistenci k Vídni, využívali ho v politických zápasech mezi stranami a za účelem sebekritiky jím nastavovali sami sobě zrcadlo. Tím vším frankofilství přispívalo k budování národní identity. Zároveň pokládalo základy francouzsko-českého přátelství a podílelo se na přípravě vyhlášení nezávislosti. Dílo historika Stéphana Reznikowa věnované úloze frankofilství při vytváření moderní evropské kultury je doposud nejpodrobnějším průvodcem dějinami vztahu českého národa k Francii v uvedeném období.

Předmluva k českému vydání

Úvod

I. POLITICKÉ A KULTURNÍ SMĚŘOVÁNÍ NA ZÁPAD NENĚMECKOU CESTOU (1848–1879)

Kapitola 1
Malý podíl Francie na národním obrození do roku 1848
1. Dědictví francouzské Evropy 18. století
Frankofonní šlechta
Osvícenci
2. Přerušené vztahy, období Francouzské revoluce a napoleonských válek (1789–1815)
3. Útlum (od roku 1815 do polovina 40. let 19. století)
Oslabení proudu kulturních vlivů z Francie
Francouzské naděje českých radikálů
Úzký prostor pro Francii v zahraničních snahách Čechů

Kapitola 2
Rok 1848, zrod českého frankofilství
1. Objev francouzského politického modelu
Rekapitulace pražských událostí
Přímý vliv Francie na běh událostí nebyl velký
Francouzský odkaz Francie, ukazatel nadějí
2. Potenciální spojenec
3. Kulturní příklad

Kapitola 3
Šedesátá léta ve znamení nadějí
1. Tažení do Itálie a vzkříšení revolučního obrazu Francie Magenta, Solferino a pád rakouského absolutismu
Počátky české propagandy ve Francii
2. Povstání v Polsku roku 1863 a počátky frankofilského hnutí
Ohlas polského povstání
Frankofilství a polonofilství
První frankofilské hnutí, rok 1864
Rozmach francouzsko-českých vztahů
3. Strmý růst překladů
4. Riegrovy zklamané naděje (1867–1870)
Mohutný zahraniční a domácí tlak
Propagace ve Francii, předmět konsensu
Riegrova francouzská politika
Negativní dopady Riegrovy francouzské politiky

Kapitola 4
Ohlas válečných událostí roku 1870
1. Česká želízka v ohni
Profrancouzská nálada ve společnosti
Postoje vůdců
Pokus o vyslání dobrovolníků
Potřeba politické akce
2. Slavný protest českých poslanců
Francouzská iniciativa
Protest z 8. prosince 1870
3. Další vývoj francouzsko-českých vztahů
4. Velmi dobrý obraz Francie
Hlavní potenciální spojenec
Politický vzor
Kulturní vzor

II. FRANKOFILSTVÍ JAKO POLITICKÝ NÁSTROJ (1879–1902)

Kapitola 1
Frankofilství ve službách mladočeské strany (1879–1897)
1. Volební zbraň mladočeské strany
Negativní důsledky rakousko-německého spojenectví
Rozkol mezi mladočechy a staročechy
2. Předvolební kampaň a francouzsko-české akce (1889–1891)
Rozmach mladočeské strany
Mladočeši v čele frankofilského hnutí
Výprava sokolů do Paříže
Studentské protesty
Návštěva francouzských gymnastů v Praze
3. Klady a zápory frankofilské orientace
Umírněnost oficiální linie
Pokračování frankofilské agitace
Příznivá odezva ve Francii
Zájem francouzské veřejnosti / Zájem Quai ďOrsay / Spekulace Alberta Lefaivra
Pobouřená reakce v Německu
Závěr: Otevření francouzského konzulátu v Praze (1897)

Kapitola 2
Pronikání Čechů do Francie (1897–1902)
1. Co Češi od Francie očekávali
Přízrak pangermanismu a vměšování ze strany Německa
Výzva do Francie
2. Zahájení propagandy ve Francii
Přímá i hlubší motivace
Přípravy na Všeobecnou výstavu v Paříži v roce 1900
Úrodná půda ve Francii
Růst germanofobie / Strach z pangermanismu na Quai ďOrsay / Pošramocený obraz Rakouska
Organizátoři francouzsko-české propagandy
Prostředníci ve Francii / Prostředníci v Čechách
3. Velké francouzsko-české akce (1900–1902)
„Pakt“ mezi českými a francouzskými nacionalisty
Triumfální přijetí pařížské radnice v Praze (1901)
Oslavy 100. výročí narození Victora Huga a zahájení činnosti Correspondance tchèque (1902)
4. Smíšená bilance
Nepřátelské postoje Valoise a Reverseauxe
Quai ďOrsay pod tlakem čechofilů
Zakotvení zásady nevměšování do „české doktríny“ francouzské zahraniční politiky
Závěr: Vznik frankofilské lobby

III. BEZMOCNOST FRANCOUZSKÉ LOBBY

Kapitola 1
Pasivita francouzské diplomacie, její přízeň i nepřízeň
1. Ohrožení existence konzulátu (1902–1905)
Silná protičeská reakce
Návrh na zrušení francouzského konzulátu v Praze
Ztráta legitimity frankofilské lobby
2. Oteplování (1906–1908)
Ohlas francouzsko-německé krize (1905)
Pichonova a Clemenceauova úloha
Konec sporu o „nacionalistický pakt“ z roku 1900
3. Období velmi pasivní přízně (1909–1914)
Rakousko, francouzské dilema
Relativně slabý vliv veřejného mínění ve Francii
4. Politika pasivní přízně v praxi a její důsledky
Rychlé střídání konzulů
Byl Paul Claudel „příkladným“ konzulem?
„Neurazit Prahu“
Ztroskotání pokusů o politické sblížení

Kapitola 2
Nedostatek podnětů ze strany českých politiků
1. Malý podíl Francie v plánech českých politiků
Zahraničněpolitická situace obecně
Nezájem Národní rady české o vztahy s Francií
Jen symbolická přítomnost Francie v Praze / Neúspěch společných
francouzsko-českých plánů / Neoslavismus a jeho dopad
Francii neprospělo, že se s válkou nepočítalo
Kramář v Paříži
2. Důsledky rakouského politického uspořádání
Bezmocnost v zahraniční politice
Austropositivismus paralyzuje iniciativu v zahraničí
Úpadek mladočeské strany a jeho následky
3. Francouzská „dekadence“
Ohlas Dreyfusovy aféry
Republikánský obraz Francie částečně obnoven
Mylná představa o bojeschopnosti Francie
Případ Masarykův

Kapitola 3
Byla francouzská lobby skutečně odkázána sama na sebe?
1. Ambice pražské radnice
Vnitropolitické ambice
Zahraniční ambice
Obrat ve francouzsko-českých vztazích
Úpadek frankofilské lobby
2. Obecný nedostatek vzájemných vztahů
Obchodní a finanční styky
Francouzský vývoz do českých zemí / Vývoz z českých zemí do Francie / Důvody zaostávání vzájemného obchodu / Slabé finanční styky
Malá francouzská kolonie v Čechách
Malá česká kolonie ve Francii
Studenti
3. Frankofilská lobby spoléhá na několik osobností
Hladík aneb ofenzivní frankofilství
Jelínek, první český „kulturní atašé“ v Paříži?
Méně důležitá úloha Louise Schmidta-Beaucheze?
Hantich aneb oddanost sama
Závěr: Bilance Dohody Paříž-Praha v roce 1914

IV. ZÁJEM O FRANCOUZSKOU CIVILIZACI

Kapitola 1
Znalost francouzštiny základem
1. Příčiny rostoucího zájmu o francouzštinu v Čechách
2. Rostoucí nabídka ve školách
Příčiny vzestupu obliby francouzštiny a jeho jednotlivé etapy
Úpadek zájmu o francouzštinu v období do roku 1848 / Zlepšení situace ve výuce francouzštiny (1848–1869) / Povinná francouzština na reálkách (1869–1874) / Pronikání francouzštiny do dalších typů škol / Podpora českých učitelů
Rozšiřování počtu studentů francouzštiny
Údaje o nepovinné francouzštině na gymnáziích
3. Úskalí výuky francouzštiny
Vzdělání učitelů
Kvalita výuky francouzštiny na středních školách
Výuka navzdory překážkám frankofilská

Kapitola 2
Poptávka po kultuře
1. Překlady, odraz dovozu kultury
2. Poptávka po francouzském divadle
Čísla
Francouzské divadlo, nástroj odněmčení
Přednosti francouzského repertoáru
Divácká poptávka
3. Zájem o francouzskou literaturu
Revoluční přínos Vrchlického, hledání Evropy a nových forem
Sílení vlivu v osmdesátých letech 19. století
Mohutné vzplanutí v devadesátých letech

Kapitola 3
Spolky českých frankofilů
1. Pražská Alliance Française a její depolitizace
Francouzsko-české začátky
Vlastenecký spolek
Kulturní činnost
2. Další sdružení a kroužky: „užívání francouzštiny povinné“
Přehled spolků a sdružení
Cíle: především jazykové
Bylo frankofilství skutečně odpolitizované?

Závěr

Seznam zkratek

Bibliografie

Jmenný rejstřík

Autor v knize shrnul své poznatky z mnohaletého bádání v českých i zahraničních archivech a v rámci daného tématu se pokusil svou pozornost soustředit rovnoměrně na několik základních aspektů česko-francouzských vztahů v rovině politického dění, sociálního vývoje a recipročních kulturních vlivů. Jeho práce se tak stává doposud nejpodrobnějším průvodcem dějinami vztahu českého národa k Francii za uvedené období.
Doubravka Olšáková (Český časopis historický 4/2008)

Díky versailleskému míru svět přece potvrdil existenci Československa, které už předtím jako první uznala Francie.
Kořeny českého frankofilství jsou však daleko hlubší, říká historik Stéphane Reznikow v právě vydané knize Frankofilství a česká identita 1848–1914. Jak ukazují letopočty, duchovní i jazykové přilnutí Čechů k Francii začalo už v dobách habsburské monarchie a netýkalo se zdaleka pouze české šlechty. Národním obrozencům frankofilství posloužilo jako účinný nástroj proti poněmčování i v důsledněji praktikované deslavizaci.
Jaroslav Formánek (Respekt 39/2008)

S českou identitou a jejím zkoumáním souvisí i překlad francouzské práce Stéphana Reznikowa Frankofilství a česká identita 1848–1914 (Nakladatelství Karolinum, Praha 2008). V hutném textu se odráží dobrá znalost archivních pramenů, primárních i sekundárních literárních zdrojů. Reznikow svoji práci do značné míry koncipuje jako paralelní česko-francouzské dějiny, sleduje jejich prolínání a vzájemné ovlivňování se. V popředí jeho zájmu přitom nejsou jako již tradičně pouze politika či kulturní styky omezené na pobyty českých umělců ve „sladké Francii“, ale v reprezentativní míře jsou sledovány i hospodářské vazby, studentské výměny, problém znalosti francouzštiny v české společnosti, institucionalizované frankofilství v podobě spolků zaměřených na poznávání Francie a francouzské kultury. Na Reznikowově práci je rovněž sympatická skutečnost, že jeho práce není pouhým popisem dějin česko-francouzských vztahů, ale že je naopak založena na aktivním ptaní se, proč se česko-francouzské styky utvářely právě tak a ne jinak, proč přese všechno okouzlení českého světa Francií byl reálný efekt česko-francouzského souznění přece jen relativně malý.
Luboš Velek (KUDĚJ, Časopis pro kulturní dějiny, 1/2009)