Anthropometric and Physiological Profile of Adolescent Basketball

Anthropometric and Physiological Profile of Adolescent Basketball Τhe purpose of the present study was to reveal the differences in physical fitness between trained adolescents (basketball players, with regular training of six 90 minute training sessions pro week) and untrained pubertal boys of the same age (16 years), through several physical fitness tests (Åstrand’s submaximal aerobic test to predict VO2max, vertical and standing long jumps, grip strength test, sit and reach test, joint mobility of lower limbs, speed shuttle run test and skinfold measurements). The second aim was to compare the fitness level between adolescent basketball players with the same training program but living and training in urban and/or rural areas. Altogether 33 pubertal basketball players (BBP) and 33 untrained adolescents (UA) of the same age (16 years) participated in this study. Basketball players (BBP) were divided into urban (n = 17) a rural area (n = 16) subgroups. It had been found that BBP had higher values in aerobic capacity (VO2max), in vertical and horizontal jump, in joint mobility and they attained lower percentages of body fat in comparison with the control group (UA). Between the two subgroups of BBP, urban BBP had higher values in body weight, joint mobility (sit and reach test) and absolute values of aerobic capacity (but not in relative values) in comparison with rural BBP subgroup. In summary, the results suggest that regularly training in adolescents, such as basketball as applied here, improves VO2max, muscle power and flexibility, and cause a decrease of percentages of body fat, independently the effect of biological and bodily maturation. Antropometrický a fyziologický profil adolescentních hráčů basketbalu Cílem studie bylo prosoudit rozdíly ve fyzické zdatnosti u adolescentů trénujících basketbal (pravidelný devadesátiminutový trénink, šestkrát týdně) a u stejně starých chlapců kontrolní skupiny shodného věku (16 let), kteří nebyli zapojeni do pravidelného tréninku. Obě skupiny adolescentů byly vyšetřeny submaximálním testem dle Ǻstranda k predikci VO2max, testy vertikálního výskoku a skoku dalekého z místa, testem stisku ruky a dosahovým testem „sit and reach“, testy mobility kolenních a kyčelních kloubů, rychlostním člunkovým během a kaliperací kožních řas. Druhým záměrem studie bylo porovnat fyzickou zdatnost u podskupin adolescentních hráčů basketbalu rozdělených dle místa pobytu na městskou a venkovskou populaci, ale se shodným basketbalovým tréninkem. Vyšetření se celkem zúčastnilo celkem 33 adolescentních hráčů basketbalu a 33 chlapců kontrolní skupiny. Podskupina hráčů z městských oblastí byla tvořena 17 hráči a podskupina hráčů z venkova 16 adolescenty. Výsledky prokázaly, že adolescentní chlapci trénující basketbal dosáhli vyšší úroveň aerobní kapacity (VO2max), lepší výsledky testů vertikálního výskoku a skoku dalekého z místa, dosahového testu i testů mobility kolenních a kyčelních kloubů a také vykazovali nižší procento tělesného tuku než chlapci kontrolní skupiny. Srovnání dvou podskupin adolescenčních hráčů basketbalu prokázalo, že hráči z městských oblastí vykazovali vyšší tělesnou hmotnost, lepší výsledky dosahového testu i vyšší absolutní, ale nikoli relativní hodnoty aerobní kapacity ve srovnání s hráči z venkovských oblastí. Výsledky celkově ukazují, že pravidelný sportovní trénink u adolescentů, jako např. basketbalový trénink 90 minut šestkrát týdně v této studii, může zvyšovat VO2max, svalovou sílu a flexibilitu a navozovat pokles tělesného tuku, nezávisle na účincích biologického a tělesného dozrávání.