Sweeping ethno-demographic changes in Kazakhstan during the 20th century: A dramatic story of mass migration waves. Part II: International migration in the Republic of Kazakhstan since 1991

The long-time formation of a multiethnic population in Kazakhstan during the Soviet period formed a potential source for population outflow while a sizable Kazakh diaspora abroad was a potential source of immigration to Kazakhstan after 1991. Since the 1991 independence of Kazakhstan, the strategic demographic goals have been to increase its population size and stabilize its ethno-demographic situation. The migration processes that occurred can be divided into two chronological periods. First, the 1990s were marked with a mass outflow of the European population from Kazakhstan. It was a sign of shift towards liberalization in socio-economic, political and other spheres of life as well as the economic downturns related to the collapse of the ruble zone, and the impact of the Asian and Russian financial crises in 1997–1998. The second period marked with the emergence of new migration trends started in the beginning of the 2000s despite the fact that Kazakhstan had still been losing its population due to emigration. The net migration became positive in 2004 and even increased in the following years. The volume of immigration among ethnic Kazakhs under the state policy on ethnic return migration increased. The aim of the second part of the paper is to trace the changes in the total population and its ethno-demographic structure in Kazakhstan from the beginning of the independent state in 1991, and to determine the role of migration in these changes. We also present a conceptualization of the migration policy. Rozsáhlé etnicko-demografické změny v Kazachstánu v průběhu 20. století: dramatický příběh masivních migračních vln 2. část: Mezinárodní migrace v Kazachstánu od roku 1991 Pestré národnostní složení obyvatel Kazachstánu s vysokým zastoupením etnik pocházejících především z evropské části tehdejšího Sovětského svazu se formovalo v průběhu značné části 19. a 20. století. Již několik desetiletí před rozpadem svazku sovětských republik bylo vysoké zastoupení alochtonních etnik významným faktorem migračního odlivu obyvatelstva z dotčeného území. Nehledě na tento vývoj, představovala etnická struktura potenciálně velmi významný zdroj emigrace i v samém závěru sovětské éry. Na druhé straně početná kazašská diaspora nacházející se především v sousedních zemích byla považována za významný zdroj přistěhovalectví. Od samého počátku existence nezávislé Kazašské republiky zároveň patřilo k jejím explicitně formulovaným strategickým cílům růst počtu obyvatel a stabilizace etno-demografické situace. Touto stabilizací se rozumělo především zvýšení podílu kazašského etnika, jehož příslušníci byli podle výsledků posledního všesvazového sčítání z roku 1989 v zemi svého původu v porovnání s příslušníky evropských národů v menšině. Rozpad Sovětského svazu tak znamenal uvolnění migračního potenciálu na obou stranách hranice. Následný migrační vývoj můžeme rozdělit do dvou období. V prvním z nich, které zahrnuje celá 90. léta, docházelo k masovému odlivu obyvatel evropského původu. Byl to důsledek posunu směrem k liberalizaci v sociálně-ekonomické, politické a dalších oblastech života, jakož i důsledek hospodářského útlumu v souvislosti s kolapsem rublové zóny a dopadu asijské a ruské finanční krize z let 1997–1998. Druhé období začalo na začátku 21. století. Navzdory tomu, že Kazachstán v prvních letech po roce 2000 stále ještě své obyvatelstvo emigrací ztrácel, začaly se v té době postupně projevovat zcela nové vývojové tendence, které vedly ke změně celkové migrační bilance. Kladné saldo migrace bylo zaznamenáno poprvé v roce 2004 a v následujících letech pak dále rostlo. Souviselo to jak poklesem počtu vystěhovalých ze země v důsledku její postupné ekonomické stabilizace a značného vyčerpání původního emigračního potenciálu, tak také s růstem přistěhovalectví etnických Kazachů v rámci repatriační politiky státu. V kontextu popsané intenzivní migrační výměny obyvatelstva a jejích vývojových změn si druhá část naší práce klade za cíl vysledovat a popsat změny celkového počtu obyvatel Kazachstánu a jeho etnodemografické struktury od vzniku samostatného státu v roce 1991 a podíl migrace na těchto změnách. Významná pozornost je věnována také vývoji migrační politiky Kazachstánu v daném období a jeho konceptualizaci.