Education towards obtaining various forms of capital

The article deals with evaluation of the process of education as an instrument enabling an individual to acquire certain competencies (a kind of capital). These when used in an active way, may help him/her to reach different personal benefits, or even benefits for the whole society in a given territory. Possible relationships between education and different types of capital are shown. Special attention is given to a relatively new and in this context less discussed concept of social capital. Traditionally the concept of education is regarded as an investment into human capital. For example in the case of Czechia education process is perceived mostly as acquisition of individual knowledge and skills relevant for living, for holding social roles or performing job. Despite its very problematic nature, education should be also regarded as an investment into social capital. However, it remains unclear whether investment into social capital is beneficial. Its returns are less easily definable and harder to specify. Moreover, it is also unclear who benefits from this investment. Only those who are connected to the affected networks or the local/regional society as a whole? Získávání různých druhů kapitálu prostřednictvím vzdělávání Vzdělávání je nástroj umožňující jedinci osvojit si určité kompetence (znalosti, dovednosti, jednání), jejichž aktivní užívání mu může přinést nejrůznější osobní zisky (kapitál), případně i kapitál pro celou společnost na určitém území. Cílem tohoto článku je diskutovat jednotlivé druhy kapitálu, které lze prostřednictvím procesu vzdělávání získat, a zhodnotit jejich přínos pro jedince a rozvoj společnosti, případně regionální/lokální rozvoj. Tradičně bývá za významný faktor rozvoje považován tzv. lidský kapitál, tedy znalosti a dovednosti, které vlastní jedinci. Proto se za hlavní opatření považují investice do vzdělávání posilujícího tyto kognitivní domény. Nicméně názor na školu jako instituci zvyšující rovnost šancí jedinců i regionálních společenství, a umožňující tak rozvoj, není jednoznačný. V sociologickém myšlení lze rozlišit dva základní, vzájemně protikladné pohledy na danou problematiku, a to funkcionalistický a kritický/ konfliktní. Podle funkcionalistů je škola institucí, která zvyšuje rovnost šancí, a zejména veřejné školství poskytuje mladým lidem příležitost získat vzdělání a poté společenské postavení, které odpovídá jejich schopnostem a úsilí. Veřejné školství má zprostředkovat každému členovi společnosti poznatky a dovednosti důležité pro život v dané společnosti, které může zhodnotit ve svůj prospěch, přičemž sumou úspěchů jednotlivců je úspěch celé společnosti. Proti tomu stoupenci kritických teorií tvrdí, že škola nedává rovné příležitosti, ale naopak udržuje rozdíly ve společnosti. Každý si z prostředí, v němž žije, přináší tzv. kulturní kapitál (návyky, dovednosti, hodnoty). Příslušníci znevýhodněných společenských skupin, jejichž kulturní kapitál je z pohledu vládnoucích vrstev nižší, však nemohou konkurovat spolužákům, kteří získali požadovaný kulturní kapitál a nyní jej zhodnocují, tj. dosahují i vyššího vzdělanostního kapitálu. V takovém (nespravedlivém) společenském systému tedy nenabízí škola poznatky a dovednosti prospěšné společnosti jako celku. Méně často se již v souvislosti se vzděláváním hovoří o investicích do tzv. sociálního kapitálu. Právě na diskusi o tomto druhu kapitálu a jeho dosud málo využívaném potenciálu ve vzdělávacím procesu se zaměřuje náš článek.