Umělá inteligence jako (nové) médium

Kolektivní monografie Umělá inteligence jako (nové) médium analyzuje dopady takzvané umělé inteligence (analytické i generativní) na současnou kulturu, od vysoké ke každodenní. Zkoumá, jak se v dnešní době proměňují způsoby dělání, chápání a používání obrazů, zvuků nebo textů i širší společenské a politické implikace těchto proměn. Ohniskem jejího zájmu jsou procesy a praktiky tvořivosti, představivosti a vynalézavosti. Odmítá je interpretovat prostřednictvím zjednodušujících protikladů mezi lidským a technickým, ale zdůrazňuje naopak jejich propletenost a význam specifických historických bio-socio-technických konfigurací, jež definují formy naší subjektivity i pospolitosti.
Autorky a autoři (Tomáš Dvořák, Martin Flašar, Vít Gvoždiak, Vladimír Havlík, Jana Horáková, Martin Charvát, Veronika Klusáková, Richard Müller, Noemi Purkrábková, Kateřina Svatoňová) představují bytostně interdisciplinární sondy do oblasti syntetických médií, vycházejíce z oborů literární, hudební a filmové vědy, filozofie a epistemologie, teorie médií a komunikace, teorie digitální kultury a umění. Jejich studie se zaměřují mimo jiné na problematiku reprezentace umělé inteligence ve filmové a televizní tvorbě, kompozitní fotografii, multimediální představení, strojové vidění a rozpoznávání vzorů, generativní kurátorství, generativní hudbu či na jazykové a literární kompetence velkých jazykových modelů.