Media life

Publikace předkládá ucelenou a originální koncepci „života v médiích“. Přestože člověk obvykle trvá na pojetí technologie jako něčeho, co je vůči životu vnější, média nejen reprodukují, ale i utvářejí svět, v němž žijeme. Přítomnost médií v lidském životě obvykle vnímáme, jen pokud jde o jejich technologickou infrastrukturu, je ale třeba si uvědomit, že intuitivnost a samozřejmost jejich používání vedou k tomu, že mizejí z našeho aktivního vědomí a stávají se neviditelnými. Autor představuje nové formy společenského uspořádání, které vznikají vlivem globálního masového používání mediálních technologií. Život v médiích narušuje tradiční sociální hierarchii, založenou na moci, a nahrazuje ji příslibem participační kultury, v níž soutěžení ustupuje spolupráci. Tato kultura sdílení klade důraz na kreativitu a společenskou angažovanost. Na druhou stranu kvůli „hypersociabilitě“ dnešní společnosti médií ztrácíme smysl pro vlastní jedinečnost a individualitu; jsme kolektivně ztraceni v technologiích, podobně jako zombie, které Deuze používá jako metaforu hybridního světa. Životní a mediovaný svět se do sebe vzájemně hroutí a nelze už je spolehlivě rozlišit. Vzhledem ke strategiím přežití, které v médiích zaujímáme a které jsou analogické se strategiemi přežití v primitivních společenstvích, je možné éru moderních médií považovat jen za další etapu vývoje lidského druhu.

Deuze se ve své brilantně napsané knize odvolává na úctyhodné množství klasických literárních a filozofických děl, ale i na zcela nedávné průzkumy a teoretické koncepce. V jeho nápaditém textu tak narazíme na avatary, Boha, zombie, ale také inforgy, obývající odlišné „mediatopy“. Autor si přitom uvědomuje tvrdou realitu a ví, že nemalá část světové populace dnes zápasí s nedostatkem elektrické energie i základních životních potřeb a k životu, jak jej popisuje, mají tito lidé zatím na míle daleko. Tento detail ale zůstává na okraji jeho zájmu. Vůbec tedy například neuvádí pro něj snad příliš přízemní fenomén plateb prováděných prostřednictvím mobilních telefonů, který se rozvíjí zvláště v Africe či obecně tam, kde je založení bankovního účtu a – pro nás běžné – vlastnictví kreditní karty pro většinu lidí nedosažitelnou metou. Deuze je oproti tomu zcela soustředěný a zahleděný do svého ideálního světa zodpovědných a tvořivých občanů, kterým blackout v životě nehrozí, kteří bravurně zvládají moře informací, jež se na ně z internetu valí, a kteří rádi, nesobecky a dobrovolně spolupracují s ostatními. Je to vize v hromadném měřítku zřejmě utopická, ale přesto lákavá i podnětná – a v jistých menších komunitách snad také částečně uskutečnitelná.
Jan Lukavec (iLiteratura.cz, 12. 6. 2016)