tištěná kniha
Co se chce říct mluvením

Co se chce říct mluvením

Ekonomie jazykové směny

Bourdieu, Pierre

témata: sociologie, literární věda, lingvistika
edice: Lingvistika

brožovaná, 170 str., 1. vydání
překlad: Pokorný, Martin
vydáno: prosinec 2014
ISBN: 978-80-246-2570-6
doporučená cena: 200 Kč

E-shop

Anotace

Kniha významného francouzského sociologa, jehož úvahy zásadním způsobem ovlivnily také estetiku, literární historii a řadu dalších oborů, probírá v obecnosti i na konkrétních příkladech fungování jazyka jakožto sféry symbolické směny. Bourdieu knižním souborem z roku 1982 reagoval především na Saussura a jeho vlivnou recepci u strukturalistů, ale též například na J. L. Austina, N. Chomského a další klíčové autory. Neosobní, zdánlivě neutrální systém jazyka je odhalen jakožto zvláštní a velmi efektivní mocenský postoj, díky němuž se vyjadřovací nástroj, jenž reálně náleží pouze některým, privilegovaným vrstvám, prosadí jakožto měřítko pro uvažování a vyjadřování všech – i těch (jedinců, vrstev, etnik atd.), kdo jsou příslušným uspořádáním fatálně znevýhodněni. V tomto rámci vystupuje i slovní zásoba, syntax, styl apod. jen jako aspekty distribuce kulturní moci a vyjadřovacích výsad. Zatímco tedy strukturalisté chtěli vytvořit sociologii po vzoru lingvistiky, Bourdieu demaskuje lingvistické hledisko jakožto strategii uvnitř společnosti, zdaleka však nejde jen o pouhé oborové přetahování: jeho analýzy jsou v podrobnostech velmi subtilní a podnětné zvláště pro jazykovědce a literární vědce.
Z francouzštiny přeložil Martin Pokorný

Obsah

PŘEDMLUVA

ČÁST 1: EKONOMIE JAZYKOVÉ SMĚNY
1 PRODUKCE A REPRODUKCE LEGITIMNÍHO JAZYKA
2 UTVÁŘENÍ CEN A OČEKÁVÁNÍ ZISKU

ČÁST 2: JAZYK A SYMBOLICKÁ FORMA
1 AUTORIZOVANÝ JAZYK: SPOLEČENSKÉ PODMÍNKY EFEKTIVITY RITUÁLNÍ ŘEČI
2 USTAVOVACÍ RITUÁLY
3 SÍLA PŘEDSTAVOVÁNÍ
4 POPISOVÁNÍ A PŘEDPISOVÁNÍ: PODMÍNKY MOŽNOSTI POLITICKÉ EFEKTIVITY A JEJÍ MEZE

ČÁST 3: DISKURZIVNÍ ANALÝZY
1 CENZURA A UŽITÍ FORMY
2 DISKURZ DŮLEŽITOSTI
3 RÉTORIKA VĚDECKOSTI: PŘÍSPĚVEK K ANALYZE EFEKTU MONTESQUIEU

DOSLOV K ČESKÉMU VYDÁNÍ (MARTIN POKORNÝ)
GLOSÁŘ
REJSTŘÍK JMENNÝ
REJSTŘÍK VĚCNÝ

Recenze

Moc vyjádřená jazykem

Publikace Pierra Felixe Bourdieua Co se chce říct mluvením - ekonomie jazykové směny, přeložená z francouzského originálu Ce quo veut dire, L'économie des échanges linguistiques, byla původně vydána roku 1982. V Bourdieuových dílech lze spatřit jeden ústřední aspekt, který je spojující pro většinu jeho publikací a který odráží jeho ovlivnění filozofickými problémy 20. století a autory, jako jsou například Jean-Paul Sartre, Claude Lévi-Strauss, Ferdinand de Saussure, Martin Heidegger, Max Weber, Émile Durkheim, Karl Marx, Ludwig Wittgenstein a Erving Goffman. Tímto aspektem je snaha vypořádat se s problematikou individuálního a společenského, subjektivního a objektivního. Zmíněná distinkce má podle Bourdieua za následek strukturalizaci a organizaci společenských věd a lze ji chápat také jako počátek sociálních nedostatků. Představená publikace zpracovává zmíněný aspekt směřující k jednomu převládajícímu cíli, kterým je snaha o zasazení lingvistiky do sociologicko-vědní-ho rámce, definovaného mocí peněz. To, co ovlivňuje lidské životy, je tzv. "symbolická moc" (s. 13) vyjadřující mocenské vazby mezi účastníky komunikace. Podobně jako Wittgenstein vychází Bourdieu z faktu, že řečový význam získává svou plnou hodnotu až při propojení s trhem, tedy ve vztahu komunikátora, který produkuje daný obsah sdělení, a komunikanta, který tento obsah přijímá. Lze zde vysledovat stěží uchopitelnou paralelu, ovlivněnou marxistickou ideologií, mezi pojetím jazyka a pojetím peněz. Bourdieu předpokládá, vycházeje z francouzské kultury, že rysem společnosti je její diferencovanost, a tudíž jednotlivá schémata jedinců mohou být rozdílná v závislosti na tom, v jaké společenské skupině se jedinec narodil, byl vzděláván, žil sociální život a pracoval. Aby se předešlo kontinuálnímu nedorozumění mezi jedinci, musí být zaveden neutralizovaný jazyk, musí být stanoven konsensus mezi jednotlivci, mezi skupinami ve společnosti. Podmínkou kodifikace jazyka je moc, která zaručuje legitimnost. Moc drží daná vládnoucí vrstva, která definuje to, co je legitimní, a co ne. Má také pravomoc jmenovat autority pro šíření legitimního jazyka. Tato moc je zprostředkovaná autorizovaným mluvčím, který v sobě zahrnuje jak společenskou funkci, tak i produkovanou promluvu, jež má působit na jedince. K tomuto prosazení moci jsou důležité tzv. "ustavovací rituály" (s. 75), jejichž hlavní vlastností je schopnost působit na jedince, kteří danému rituálu podléhají, a odlišit je tak od těch, kteří těmto rituálům nepodléhají. Prostřednictvím symbolického kapitálu získává jedinec společenské uznání, které také ovlivňuje míru jeho moci. Od popisu moci přechází Bourdieu k popisu užití odborného jazyka, prezentovaného odborníky, jenž má snahu něco vyjádřit. Nicméně tato snaha je cenzurovaná určitou strukturou pole. Bourdieu se na dalších stránkách zaměřuje na vyjadřování filozofické moci filozofy prostřednictvím formulačních strategií, kterými jejich filozofická díla udávají normy vlastního vnímání. V publikaci zmíněnou tendenci filozofů (nebo spíše tendenci filozofických textů) ukazuje především na Heideggerově výběru slov v jeho filozofických textech.
Obecně řečeno, popisuje problematiku filozofických koncepcí, které si nárokují sociální účinek symbolického násilí, jež je ale zastřeno, aby nebylo rozpoznáno a mohlo tak být uznáno za oprávněné. Bourdieu varuje před snahou filozofie nárokovat si moc prostřednictvím jazyka a také zdůrazňuje, že takovéto používání formy vytváří přesah mezi odborným a běžně používaným jazykem, jenž má za důsledek vznik iluze o daném systému i pochyb o jeho soběstačnosti. Dochází tedy k odchýlení se od smyslu původního slova a zavedení nového smyslu, přestože ten původní zůstává. Následkem odchýlení smyslů ve filozofickém textu je zmatený čtenář při čtení filozofických diskursů. Čtenář je pak nucen (jestliže chce porozumět danému textu) zachytit a rozpoznat oba způsoby čtení.
Jedním z aspektů obsažených v publikaci je Bourdieův pohled na filozofii a její (zne)užívání moci jazyka k interpretaci filozofických myšlenek. V jeho výkladu lze nalézt paralelní postavení dvou struktur disponujících mocí. Jeden typ moci je držen v rukou lidí s finančními i jazykovými prostředky, druhou mocí disponuje filozofie, tedy filozofové zprostředkovávající výklad filozofie prostřednictvím jazyka. Níže postaveni jsou odborníci a vědci. Společenská skupina lidí disponujících mocí je nahlížena v publikaci spíše pozitivně (oproti filozofii), přestože i tito lidé mají možnost mást společnost a při jejich získání moci a následné legitimizaci jazyka, která může být záměrně matoucí, není správná kodifikace zaručena. Mohli bychom tak například žít v platónské jeskyni, mít pouhá zdání a nejasné významy pojmů jazyka. Mimo jeskyni by vládla skupina mocných lidí, kteří by určovali výklad světa v jeskyni. Stejně jako legitimní moc úzké skupiny lidí může mást výklad filozofických textů, který ale tuto legitimnost většinou neprosazuje. Bourdieuova tendence kritizovat filozofii není neplodná ve smyslu snahy odstranit nedostatky a vyvarovat se tak možných pochyb filozofických systémů. Nicméně stále, i kdyby se tyto zmate-nosti odstranily, musíme jako lidé v běžné komunikaci počítat s různými výklady a interpretacemi daných sdělovaných obsahů. Stále tedy ve světě existuje dvojakost či trojakost apod. Už sofisté hlásali známou myšlenku: "Člověk je mírou všech věcí jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou." Každá komunikace a její výklad jsou přímo úměrné počtu účastníků. Tento aspekt musíme mít jako účastníci komunikace neustále na zřeteli. V představené publikaci otázka víceznačné interpretace sdělení v běžné komunikaci přirozeného jazyka není nikterak zdůrazněna, přestože se jeví jako východisko pro uměle konstruované filozofické texty.
Kniha umožňuje čtenáři zamyslet se nad tím, jak on sám ovlivňuje ostatní lidi, se kterými se dostane do kontaktu, do jaké míry je nevědomky ovlivňován a do jaké míry je jeho moc dána pouze finančními prostředky. V Bourdieuově reflexi filozofie vidím přínos v představení filozofie jako záměrně mystifikují-cího filozofického systému otázek a názorů. Zdá se, že si Bourdieu na více než polovině stran připravuje podklad nevinně se tvářící sociologické koncepce řešící mocenské vztahy při používání jazyka zasazené do koncepce ekonomie. Zcela jemně a elegantně pak na posledních stránkách do celého konceptu vloží tuto zmíněnou filozofickou problematiku. Tak lze v textu spatřit složitý komplex v několika úrovních kladených myšlenek, které na sebe odkazují, prolínají se a vystupují nebo se skrývají čtenáři před očima. Přestože Bourdieu v publikaci nabádá k opatrnosti při čtení filozofických textů, i v tomto textu se vyskytují neologismy nebo významy slov použité odchylně od běžného jazyka. Proto i zde si čtenář musí dávat pozor, aby nenabyl mylného dojmu vycházejícího z odlišného významu slov. Tato komplikovanost, daná strukturou vět, výrazů a myšlenek v nich obsažených, je však kompenzována jednoduchostí a systematičností organizování jednotlivých kapitol.

Nikol Hejlíčková, www.aluze.cz, 1-2/2016

Nejnovější tituly v edici