K teorii aktivního vzdělávacího obsahu v transdidaktickém pojetí

This theoretical study builds on Fisherman‘s view of active content as an agent of cognitive change and on Kvasz’s theorem that cognitive changes on the level of historical cultural epistemology and cognitive changes on the level of student’s personal epistemology can be explain through the same typology. The paper looks for the clarification of this agreement through concepts like “intentionality”, “content transformation” and the “instrumentalization of experience”. The educational potential of active content between the cultural and the personal level is explained with reference to the concept of “meme”, which represents the creation of active content in cultural history as well as the distribution of active content within society and its influence upon an individual. The tools for meme replication in educational environment are learning tasks; they generate cognitive changes in students insomuch as they have sound semantic and logical structure of cognitive schemata. Upon this explanatory basis authors interpret Kvasz’s typology of cognitive changes that stems from the analysis of scientific revolutions in the cultural history.

1. Anderson, L. W., & Krathwohl, D. R. (Eds.). (2001). A taxonomy for learning, teaching, and assessing: A revision of Bloom's taxonomy of educational objectives. Longman.

2. Anderson, R. C., & Pearson, P. D. (1984). A schema-theoretic view of basic processes in reading comprehension. In P. D. Pearson (Ed.), Handbook of reading research (s. 255-291). Longman.

3. Aristotelés (cca 350 př. n. l./2008). Metafyzika. Petr Rezek.

4. Barbaras, R. (2005). Touha a odstup. OIKOYMENH.

5. Bloomfield, L. (1946). Linguistic aspects of science. In O. Neurath, R. Carnap, & C. W. Morris, International encyclopaedia of unified science. 1. díl. University of Chicago Press.

6. Brentano, F. (1973). Psychology from an empirical standpoint. Routledge & Kegan Paul. Původně publikováno 1874.

7. Britannica. (2017). Supervenience. https://www.britannica.com/topic/supervenience

8. Currie, G., & Ravenscroft, I. (2011). Recreative minds: Imagination in philosophy and psychology. Oxford University Press.

9. Čapek, J. (2012). Maurice Merleau-Ponty: Myslet podle vnímání. Filosofia.

10. Dawkins, R. (1989). The selfish gene. Oxford University Press.

11. Dennett, D. (1991). Consciousness explained. Back Bay Books.

12. Dennett, D. (2004). Druhy myslí. Academia.

13. Dewey, J. (1938). Experience and education. Touchstone.

14. Fisherman, D. (2012). Mind, education, and active content. In C. W. Ruitenberg (Ed.), Philosophy of education (s. 163-171). Philosophy and Education Society.

15. Gombrich, E. H. (1985). Umění a iluze. Odeon.

16. Goodman, N. (1996). Způsoby světatvorby. Archa.

17. Goodman, N. (2007). Jazyky umění. Academia. (Původně publikováno 1976.)

18. Goodman, N., & Elginová, C. Z. (2017). Nové pojetí filozofie a dalších umění a věd. Univerzita Karlova - Filozofická fakulta.

19. Greiffenhagen, C., & Sherman, W. (2006). Kuhn and conceptual change: On the analogy between conceptual changes in science and children. Science & Education, 17(1), 1-26. CrossRef

20. Hawthorne, J. (2007). Understanding creativity through memes and schemata. University of New South Wales.

21. Hejný, M. (2008). Scheme-oriented educational strategy in mathematics. In B. Maj, M. Pytlak, & E. Swoboda (Eds.), Supporting independent thinking through mathematical education. Proceedings of CME 08 Conference (s. 40-48). Nawa Era.

22. Hejný, M., & Kuřina, F. (2000). Tři světy Karla Poppera a vzdělávací proces. Pedagogika, 50(1), 38-50.

23. Hofstadter, D. R. (2012). Gödel, Escher, Bach. Existenciální gordická balada. Metaforická fuga o mysli a strojích v duchu Lewise Carolla. Argo, Dokořán.

24. Husserl, E. (1993). Karteziánské meditace. Svoboda-Libertas.

25. Chocholoušková, Z., & Hajerová Müllerová, L. (2020). Vliv terénní exkurze na modifikaci žákovských prekonceptů odborných pojmů. Scientia in Educatione, 11(1), 22-42. CrossRef

26. Chrz, V., Nohavová, A., Slavík, J. (2015). Psychologická gramotnost ze dvou poznávacích perspektiv: Aktuální výzva pro výuku psychologie a její didaktiku. Studia paedagogica, 20(3), 21-46. CrossRef

27. Jacob, P. (2019). Intentionality. In E. N. Zalta (Ed.), The Stanford encyclopedia of philosophy. https://plato.stanford.edu/archives/win2019/entries/intentionality/.

28. Jan, S. (2000). Replicating sonorities: Towards a memetics of music. Journal of Memetics - Evolutionary Models of Information Transmission, 4(1), 1-51.

29. Janík, T., & Slavík, J. (2009). Obsah, subjekt a intersubjektivita v oborových didaktikách. Pedagogika, 59(2), 116-135.

30. Janík, T., Slavík, J., Mužík, V., Trna, J., Janko, T., Lokajíčková, V., Lukavský, J., Minaříková, E., Sliacky, J., Šalamounová, Z., Šebestová, S., Vondrová, N., & Zlatníček, P. (2013). Kvalita (ve) vzdělávání: Obsahově zaměřený přístup ke zkoumání a zlepšování výuky. Masarykova univerzita.

31. Janík, T., Slavík, J., Najvar, P., & Janíková, M. (2018). Shedding the content: Semantics of teaching burdened by didactic formalisms. Journal of Curriculum Studies, 51(2), 185-201. CrossRef

32. Janík, T., Slavík, J., Najvar, P., & Jirotková, D. (2020). The same and the different: On semantization and instrumentalization practices in the (maths) classroom. SAGE Open, 10(3), 1-12. CrossRef

33. Juklová, K. (2019). Osobní epistemologie budoucího učitele. Predikce a podpora studijních procesů a výsledků. Grada.

34. Kohout, J., Mollerová, M., Masopust, P., Feřt, L., & Slavík, J. (2019). Kritická místa kurikula na základní škole pohledem mezinárodního šetření TIMSS a českých učitelů - poznatky z fyziky. Pedagogická orientace, 29(1), 5-42. CrossRef

35. Kolb, D. A. (1984). Experiential learning. Prentice-Hall.

36. Kozbelt, A. (2008). E. H. Gombrich on creativity: A cognitive-historical case study. Creativity Research Journal, 20(1), 93-104. CrossRef

37. Kuhn, T. S. (1997). Struktura vědeckých revolucí. OIKOYMENH.

38. Kvasz, L. (2001). O Piagetovi, dialektike a členskom. Organon, 8(1), 56-73.

39. Kvasz, L. (2008). Patterns of change: Linguistic innovations in the development of classical mathematics. Birkhäuser. CrossRef

40. Kvasz, L. (2015). Inštrumentálny realizmus. Západočeská univerzita v Plzni, Pavel Mervart.

41. Kvasz, L. (2016). Princípy genetického konštruktivizmu. Orbis scholae, 10(2), 15-45. CrossRef

42. Kvasz, L. (2020). Inštrumentálny realizmus ako možné východisko teoretickej reflexie vyučovania matematiky. Orbis scholae, 14(1), 7-32. CrossRef

43. Lee, J. (1920). Play in education. Macmillan.

44. Mason, L. (2007). Bridging on cognitive and sociocultural approaches in research on conceptual change: It is feasible? Educational Psychologist, 42(1), 1-7.

45. Materna, P. (1995). Svět pojmů a logika. Filosofia.

46. Nohavová, A. (2018). Didaktika psychologie: Od cíle výuky k jeho realizaci. Jihočeská univerzita - Pedagogická fakulta.

47. Peregrin, J. (1999). Význam a struktura. OIKOYMENH.

48. Piaget, J. (1983). Piaget's theory. In P. Mussen (Ed.), Handbook of child psychology. Wiley.

49. Plassová, M., Stuchlíková, I., & Vařečka, M. (2017). Úvod do aproximálního numerického systému. Pedagogika, 67(2), 161-176. CrossRef

50. Popper, K. R. (1998). Život je řešení problémů. Mladá fronta.

51. Pražák, J. M., Novotný, F., & Sedláček, J. (1948). Latinsko-český slovník. Grafická unie.

52. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. (2007). Výzkumný ústav pedagogický.

53. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. (2005). Výzkumný ústav pedagogický.

54. Rodová, V., & Slavík, J. (2018). Živé obrazy jako metoda výuky dějepisu: Analytické zobecnění poznatků z praxe. Studia paedagogica, 23(3), 9-48. CrossRef

55. Searle, J. R. (2004). Mind: A brief introduction. Oxford University Press.

56. Schütz, A. (1953). Common-sense and scientific interpretation of human action. Philosophy and Phenomenological Research, 14(1), 1-38. CrossRef

57. Slavík, J. (2017). Kvaszův instrumentální realizmus v zorném poli didaktiky. Pedagogika, 67(3), 311-322.

58. Slavík, J., Chrz, V., & Štech, S. (Eds.). (2013). Tvorba jako způsob poznávání. Karolinum.

59. Slavík, J., & Janík, T. (2005). Významová struktura faktu v oborových didaktikách. Pedagogika, 55(4), 336-353.

60. Slavík, J., & Janík, T. (2006). Teorie, výzkum a tvorba školy. Pedagogika, 56(2), 168-177.

61. Slavík, J., & Janík, T. (2012). Kvalita výuky: Obsahově zaměřený přístup ke studiu procesů vyučování a učení. Pedagogika, 62(3), 262-286.

62. Slavík, J., Janík, T., Najvar, P., & Knecht, P. (2017a). Transdisciplinární didaktika - o učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory. Masarykova univerzita.

63. Slavík, J., Stará, J., Uličná, K., Najvar, P. (Eds). (2017b). Didaktické kazuistiky v oborech školního vzdělávání. Munipress.

64. Strawson, P. F. (1997). Indivíduá. Esej o deskriptívnej metafyzike. Iris.

65. Šíp, R. (2016). Filozofická východiska výzkumu tacitní znalosti: Znalost, figurativní jazyk a metafora. In V. Švec, J. Lawley, J. Nehyba, P. Svojanovský, R. Šíp, E. Minaříková, B. Pravdová, B. Šimůnková & J. Slavík, Studenti učitelství mezi tacitními a explicitními znalostmi (s. 21-82). Masarykova univerzita.

66. Štech, S. (2013). Kognitivní vývoj mezi reprodukcí a inovací. In J. Slavík, V. Chrz, & S. Štech (Eds.), Tvorba jako způsob poznávání (s. 29-44). Karolinum.

67. Štěpáník, S., & Slavík, J. (2017). Žákovské prekoncepty jako konstitutivní prvek výuky českého jazyka. Pedagogická orientace, 27(1), 58-80. CrossRef

68. Vygotskij, L. S. (1976). Myšlení a řeč. Státní pedagogické nakladatelství.

69. Wellman, H. (1990). The child's theory of mind. MIT Press.