AUC IURIDICA
AUC IURIDICA

Acta Universitatis Carolinae Iuridica (dále jen AUCI) je hlavním časopisem Právnické fakulty UK. Vychází od roku 1954, patří tak mezi tradiční právnické časopisy teoretického zaměření.

Jako obecný právnický časopis přináší delší studie i kratší články o jakýchkoli relevantních otázkách v právní teorii i mezinárodním, evropském a vnitrostátním právu. AUCI také publikuje materiály vztahující se k aktuálním otázkám legislativy. AUCI je recenzovaný časopis a přijímá příspěvky od českých i zahraničních autorů. Příspěvky zahraničních autorů jsou zveřejňovány v původním jazyku – slovenštině, angličtině, němčině, francouzštině.

AUCI je teoretický časopis pro otázky státu a práva. Jeho vydavatelem je Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, prostřednictvím nakladatelství Karolinum. Vychází čtyřikrát ročně, termíny vydání časopisu naleznete zde.

Články uveřejněné v časopise AUCI procházejí nezávislým recenzním řízením (peer review), které je oboustranně anonymní. Posuzovatelé z daného oboru vyjadřují své stanovisko k vědecké kvalitě příspěvku a vhodnosti publikace v časopisu. V případě připomínek je stanovisko zasíláno zpět autorovi s možností přepracování textu (blíže viz Pokyny pro autory – Průběh recenzního řízení).

Časopis AUCI (ISSN 0323-0619) je evidován v České národní bibliografii (vedena Národní knihovnou ČR) a v Index to Foreign Legal Periodicals (veden American Association of Law Libraries). AUCI má přiděleno evidenční číslo periodického tisku e. č. MK E 18585.

V r. 2021 byl jako první časopis Právnické fakulty Univerzity Karlovy zařazen do prestižní mezinárodní databáze Scopus. Tato databáze společnosti Elsevier je největší abstraktovou a citační databází recenzované literatury na světě. Od zařazení do elitní databáze Scopus si redakce časopisu slibuje nejen zvýšení čtenosti časopisu, ale také nárůst zájmu o publikaci příspěvků jak českých, tak zahraničních autorů.

AUCI je tzv. časopisem otevřeným a veškerý jeho obsah je zveřejňován jak na webu fakulty, tak na webových stránkách nakladatelství Karolinum. Přístup k němu je bezplatný. Domovská stránka časopisu AUCI je na webových stránkách Nakladatelství Karolinum.

Časopis AUCI využívá licenci Creative Commons: CC BY 4.0.

Dlouhodobou archivaci digitálního obsahu časopisu zajišťuje Portico.

AUC IURIDICA, Vol 61 No 4 (2015), 23–35

Jazykový zákon (1920): česká odplata, upevňování národního charakteru státu, hospodářsko-sociální pragmatismus, nebo kultivace tradice bilingvismu? K názorům české veřejnosti na významy státního jazyka

[The Language Act (1920): Czech Revenge, Reinforcement of the National Character of the State, Economic and Social Pragmatism, or the Refinement of the Tradition of Bilingualism? Comments on Opinions of the Czech Public on the Importance of the State Language]

Blanka Soukupová

zveřejněno: 06. 01. 2016

Abstract

The introductory subchapter deals with the unequal status of the Czech language in the Austrian state and in the Austrian-Hungarian Monarchy, as well as with its identityconstituting (symbolic, integrative) importance. The unsuccessful fight for making the Czech language equal with the dominant (in fact state) language – i.e. German – had been strongly politicised since the 1870s. The German language thus became a symbol and means of the forcible preservation of German privileges in the Austrian Monarchy. The dominance of the German language was perceived most sensitively by active minority officials in borderlands where the Germans were a majority. The only party fighting against time nationalisation of the monarchy was the Social Democratic Party, which strove for the victory of the socialistic ideology, after which the language issue would be, according to naïve party propaganda, automatically and fairly resolved. However, the Czech society entered the first Czechoslovak Republic not only with these reminiscences but also with the experience of World War I, during which the Czech language diminished in importance even more. The second subchapter analyses the official Czech thinking after a so-called coup. The Czechs considered the new state to be their creation and the continuation of the medieval state. Despite certain negative stereotypes of the indigenous Germans, they were guaranteed all civil rights by the Czech political representation. The third subchapter concerns two points of view of the Language Act as a part of a constitutional law (29 February 1920), which established the Czech and Slovak languages as the official state languages of the republic. The subchapter brings evidence of the period reminiscences of “the suppression” of the Czech language in the Hapsburg state on the one hand, and on the other hand, it emphasises the importance given to the terms ‘official’ and ‘state’. Both terms were finally used in the constitutional law. The fourth subchapter is dedicated to the Czech assessment of the new constitution, which was perceived as a great work of the young democracy and as the basis of the Czech state independence, a proof of the “de-Austriasation” of the Czech lands. The fifth subchapter points out how the new constitution was abused for a political fight in which all large political parties, except for the Social Democratic Party (in the spirit of its tradition), got involved. While the sixth subchapter deals with the negative attitude of Czech-German policy to the Language Act regarded as a betrayal of democratic principles, as a means of oppression of non-Czech nationalities in the republic, and as an act of their forcible “Czechisation”, the seventh subchapter analyses extreme Czech conceptions. It was Czech minority workers in the borderlands who kept recalling the unfair language practices by the Austrian state, the undignified status of the Czech language at the beginning of the Czech national movement, and the role of the Czechs as alleged founders of the new republic, as well as the lasting aggressive relationship of the Germans in the borderlands to the Czech language. Positive Czech (minority) opinions emphasised the tradition of bilingualism and the opportunity the Czech-German minority speaking Czech had to get to know the Czech culture and society better. The final subchapter then documents the discrepancy between the Czech-German policy of refusing the Czech language and the Czech-German practice of reasonable acceptance of learning Czech as an economic and social must. The Language Act undoubtedly stirred public opinions – from the Czech majority view it became a product of liberal Czechoslovak democracy, while from the German view it was an act endangering the German consciousness of Bohemian Germans in the Czechoslovak Republic.

klíčová slova: the Language Act; the constitution; the Czechoslovak Republic; Czech society; Czech-German society; historical reminiscences; national character of the state; symbolic role of a language; political interest; economic and social pragmatism; a feeling of national danger jazykový zákon; ústava; Československá republika; česká společnost; českoněmecká společnost; historické reminiscence; národní charakter státu; symbolická funkce jazyka; stranický zájem; hospodářsko-sociální pragmatismus; emoce národního ohrožení

Creative Commons License
Jazykový zákon (1920): česká odplata, upevňování národního charakteru státu, hospodářsko-sociální pragmatismus, nebo kultivace tradice bilingvismu? K názorům české veřejnosti na významy státního jazyka is licensed under a Creative Commons Attribution 4.0 International License.

230 x 157 mm
vychází: 4 x ročně
cena tištěného čísla: 65 Kč
ISSN: 0323-0619
E-ISSN: 2336-6478

Ke stažení