AUC IURIDICA
AUC IURIDICA

Acta Universitatis Carolinae Iuridica (dále jen AUCI) je hlavním časopisem Právnické fakulty UK. Vychází od roku 1954, patří tak mezi tradiční právnické časopisy teoretického zaměření.

Jako obecný právnický časopis přináší delší studie i kratší články o jakýchkoli relevantních otázkách v právní teorii i mezinárodním, evropském a vnitrostátním právu. AUCI také publikuje materiály vztahující se k aktuálním otázkám legislativy. AUCI je recenzovaný časopis a přijímá příspěvky od českých i zahraničních autorů. Příspěvky zahraničních autorů jsou zveřejňovány v původním jazyku – slovenštině, angličtině, němčině, francouzštině.

AUCI je teoretický časopis pro otázky státu a práva. Jeho vydavatelem je Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, prostřednictvím nakladatelství Karolinum. Vychází čtyřikrát ročně, termíny vydání časopisu naleznete zde.

Články uveřejněné v časopise AUCI procházejí nezávislým recenzním řízením (peer review), které je oboustranně anonymní. Posuzovatelé z daného oboru vyjadřují své stanovisko k vědecké kvalitě příspěvku a vhodnosti publikace v časopisu. V případě připomínek je stanovisko zasíláno zpět autorovi s možností přepracování textu (blíže viz Pokyny pro autory – Průběh recenzního řízení).

Časopis AUCI (ISSN 0323-0619) je evidován v České národní bibliografii (vedena Národní knihovnou ČR) a v Index to Foreign Legal Periodicals (veden American Association of Law Libraries). AUCI má přiděleno evidenční číslo periodického tisku e. č. MK E 18585.

V r. 2021 byl jako první časopis Právnické fakulty Univerzity Karlovy zařazen do prestižní mezinárodní databáze Scopus. Tato databáze společnosti Elsevier je největší abstraktovou a citační databází recenzované literatury na světě. Od zařazení do elitní databáze Scopus si redakce časopisu slibuje nejen zvýšení čtenosti časopisu, ale také nárůst zájmu o publikaci příspěvků jak českých, tak zahraničních autorů.

AUCI je tzv. časopisem otevřeným a veškerý jeho obsah je zveřejňován jak na webu fakulty, tak na webových stránkách nakladatelství Karolinum. Přístup k němu je bezplatný. Domovská stránka časopisu AUCI je na webových stránkách Nakladatelství Karolinum.

Časopis AUCI využívá licenci Creative Commons: CC BY 4.0.

Dlouhodobou archivaci digitálního obsahu časopisu zajišťuje Portico.

AUC IURIDICA, Vol 55 No 4 (2009), 175–184

Univerzální jurisdikce a postih závažných porušení Ženevských úmluv z r. 1949

[Universal Jurisdiction and Prosecution of Grave Breaches of the Geneva Conventions of 1949]

Pavel Šturma

DOI: https://doi.org/10.14712/23366478.2024.44
zveřejněno: 27. 01. 2025

Abstract

Violations of the International Humanitarian Law (IHL) are characterized by two sets of legal consequences. Some of them are considered to be so serious that entail not only international responsibility of States for wrongful acts but also criminal responsibility of individua! perpetrators. The criminal repression of grave breaches of IHL, called also war crimes, is not just a matter of domestic law, but it results from international law. Four Geneva Conventions of 1949 have not only defined grave breaches (Articles 50/1, 51/11, 130/111, 147/IV) and provided for their investigation and prosecution, but set up also the obligatory universal jurisdiction of States Parties with respect to the grave breaches (Articles 49/I, 50/11, 129/III, 146/IV). It is a kind of paradox that in 2009, after 60 years from the adoption of the Geneva Conventions, the universal jurisdiction is perceived, by a number of States, mostly developing States, as being problematic. As evidence, there is a recent proposal of the African Union leading to the adoption the UN General Assembly resolution on “The scope of application of the principle of universal jurisdiction”. The universal jurisdiction has been established in customary international law in relation to the crime of piracy since the 17th century. In the second half of the 20th century, this principle has been embodied into treaty law, such as the Geneva Conventions or the 1984 Convention against Torture. The universal jurisdiction has its place in international law. In practice, however, it appears mainly in a narrow, subsidiary form, where a perpetrator is found in the territory of the State and cannot be extradited to another State. Lt is linked to the treaty obligation aut dedere aut judicare. On the contrary, the absolute universal jurisdiction is rather exceptional and has permissive rather than obligatory nature. The obligatory universal jurisdiction, as set up in the Geneva Conventions, is rare and in practice hardly enforced. The primary jurisdiction rests with the States applying territorial or persona! jurisdiction. The principle of universality is a kind of safeguard against impunity of certain crimes based on a horizontal complementarity. Its impact has to be assessed in the light of the current development of international law, including the ad hoc tribunals and the International Criminal Court. The binary obligation aut dedere aut judicare has been completed with a surrender as the third possibility.

klíčová slova: Geneva Conventions; grave breaches; war crimes; the principle of universality; absolute and subsidiary universal jurisdiction

Creative Commons License
Univerzální jurisdikce a postih závažných porušení Ženevských úmluv z r. 1949 is licensed under a Creative Commons Attribution 4.0 International License.

230 x 157 mm
vychází: 4 x ročně
cena tištěného čísla: 65 Kč
ISSN: 0323-0619
E-ISSN: 2336-6478

Ke stažení