Acta Universitatis Carolinae Iuridica (dále jen AUCI) je hlavním časopisem Právnické fakulty UK. Vychází od roku 1954, patří tak mezi tradiční právnické časopisy teoretického zaměření.
Jako obecný právnický časopis přináší delší studie i kratší články o jakýchkoli relevantních otázkách v právní teorii i mezinárodním, evropském a vnitrostátním právu. AUCI také publikuje materiály vztahující se k aktuálním otázkám legislativy. AUCI je recenzovaný časopis a přijímá příspěvky od českých i zahraničních autorů. Příspěvky zahraničních autorů jsou zveřejňovány v původním jazyku – slovenštině, angličtině, němčině, francouzštině.
AUCI je teoretický časopis pro otázky státu a práva. Jeho vydavatelem je Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, prostřednictvím nakladatelství Karolinum. Vychází čtyřikrát ročně, termíny vydání časopisu naleznete zde.
Články uveřejněné v časopise AUCI procházejí nezávislým recenzním řízením (peer review), které je oboustranně anonymní. Posuzovatelé z daného oboru vyjadřují své stanovisko k vědecké kvalitě příspěvku a vhodnosti publikace v časopisu. V případě připomínek je stanovisko zasíláno zpět autorovi s možností přepracování textu (blíže viz Pokyny pro autory – Průběh recenzního řízení).
Časopis AUCI (ISSN 0323-0619) je evidován v České národní bibliografii (vedena Národní knihovnou ČR) a v Index to Foreign Legal Periodicals (veden American Association of Law Libraries). AUCI má přiděleno evidenční číslo periodického tisku e. č. MK E 18585.
V r. 2021 byl jako první časopis Právnické fakulty Univerzity Karlovy zařazen do prestižní mezinárodní databáze Scopus. Tato databáze společnosti Elsevier je největší abstraktovou a citační databází recenzované literatury na světě. Od zařazení do elitní databáze Scopus si redakce časopisu slibuje nejen zvýšení čtenosti časopisu, ale také nárůst zájmu o publikaci příspěvků jak českých, tak zahraničních autorů.
AUCI je tzv. časopisem otevřeným a veškerý jeho obsah je zveřejňován jak na webu fakulty, tak na webových stránkách nakladatelství Karolinum. Přístup k němu je bezplatný. Domovská stránka časopisu AUCI je na webových stránkách Nakladatelství Karolinum.
Časopis AUCI využívá licenci Creative Commons: CC BY 4.0.
Dlouhodobou archivaci digitálního obsahu časopisu zajišťuje Portico.
AUC IURIDICA, Vol 48 No 2 (2002), 9–25
Zásady mezinárodního práva životního prostředí
[Principles of International Environmental Law]
Pavel Šturma
DOI: https://doi.org/10.14712/23366478.2025.156
zveřejněno: 13. 02. 2025
Abstract
Within any legal system, one can distinguish between general concepts and principles on the one hand, and specific, detailed rules on the other hand. Since the term “principles” seems to be used as homonym by the doctrine of International Law, it is vital to make a clear distinction of its different meanings. In fact, international legal documents as well as the doctrine usually refer to principles of International Environmental Law in two or three meanings. The first one includes the principles representing – in generalized expression – binding legal norms (lex lata). They include (a) the principle of state sovereignty and nonharmful use of environment outside the national jurisdiction; (b) the principle of protection and conservation of the environment and natural resources; (c) the principle of international cooperation in environmental protection; (d) the principle of exchange of information on activities involving a risk of environmental harm; (e) the principle of prevention; (f) the principle of equitable use of the shared natural resources. Of a different nature seems to be the principle of international responsibility and liability for damage to environment. It appears in Principle 22 of the 1972 Stockholm declaration merely as a pactum de contrahendo. Its normative content is not yet well established in general international law and depends on provisions of the specific international treaties. Another set of principles can be called general concepts and principles of International Environmental Law de lege ferenda. Having mostly the nature of recommendation or programme, those principles reflect the recent achievements and stimulate the future development in this particular field of law. They include (a) the concept of sustainable development; (b) the precautionary principle; (c) the principle of common concern of humanity; (d) the principle of common but differentiated responsibilities; (e) the principle “polluter pays”. The actual role of the principles should be neither overestimated nor underestimated. They are not able to replace a normative function of the specific legal rules. However, they make easier the systematization and interpretation of various branches of law. This is true especially in International Environmental Law, which has today developed in a very large and dynamic branch. This corpus juris may be even considered as a laboratory used for testing new institutions, concepts and techniques of International Law.
Zásady mezinárodního práva životního prostředí is licensed under a Creative Commons Attribution 4.0 International License.
230 x 157 mm
vychází: 4 x ročně
cena tištěného čísla: 65 Kč
ISSN: 0323-0619
E-ISSN: 2336-6478
