AUC IURIDICA
AUC IURIDICA

Acta Universitatis Carolinae Iuridica (dále jen AUCI) je hlavním časopisem Právnické fakulty UK. Vychází od roku 1954, patří tak mezi tradiční právnické časopisy teoretického zaměření.

Jako obecný právnický časopis přináší delší studie i kratší články o jakýchkoli relevantních otázkách v právní teorii i mezinárodním, evropském a vnitrostátním právu. AUCI také publikuje materiály vztahující se k aktuálním otázkám legislativy. AUCI je recenzovaný časopis a přijímá příspěvky od českých i zahraničních autorů. Příspěvky zahraničních autorů jsou zveřejňovány v původním jazyku – slovenštině, angličtině, němčině, francouzštině.

AUCI je teoretický časopis pro otázky státu a práva. Jeho vydavatelem je Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, prostřednictvím nakladatelství Karolinum. Vychází čtyřikrát ročně, termíny vydání časopisu naleznete zde.

Články uveřejněné v časopise AUCI procházejí nezávislým recenzním řízením (peer review), které je oboustranně anonymní. Posuzovatelé z daného oboru vyjadřují své stanovisko k vědecké kvalitě příspěvku a vhodnosti publikace v časopisu. V případě připomínek je stanovisko zasíláno zpět autorovi s možností přepracování textu (blíže viz Pokyny pro autory – Průběh recenzního řízení).

Časopis AUCI (ISSN 0323-0619) je evidován v České národní bibliografii (vedena Národní knihovnou ČR) a v Index to Foreign Legal Periodicals (veden American Association of Law Libraries). AUCI má přiděleno evidenční číslo periodického tisku e. č. MK E 18585.

V r. 2021 byl jako první časopis Právnické fakulty Univerzity Karlovy zařazen do prestižní mezinárodní databáze Scopus. Tato databáze společnosti Elsevier je největší abstraktovou a citační databází recenzované literatury na světě. Od zařazení do elitní databáze Scopus si redakce časopisu slibuje nejen zvýšení čtenosti časopisu, ale také nárůst zájmu o publikaci příspěvků jak českých, tak zahraničních autorů.

AUCI je tzv. časopisem otevřeným a veškerý jeho obsah je zveřejňován jak na webu fakulty, tak na webových stránkách nakladatelství Karolinum. Přístup k němu je bezplatný. Domovská stránka časopisu AUCI je na webových stránkách Nakladatelství Karolinum.

Časopis AUCI využívá licenci Creative Commons: CC BY 4.0.

Dlouhodobou archivaci digitálního obsahu časopisu zajišťuje Portico.

AUC IURIDICA, Vol 43 No 1 (1997), 65–72

Vnitrostátní platnost mezinárodních smluv, na které se nevztahuje čl. 10 Ústavy

[Internal Legal Force of International Treaties not mentioned by Art. 10 of the CZ Constitution]

Vladimír Mikule

DOI: https://doi.org/10.14712/23366478.2025.242
zveřejněno: 31. 03. 2020

Abstract

The issue of the transformation of international treaties into domestic law has been accompanied by intense discussion since the Czechoslovak Republic was founded in 1918. The reason has been that the Constitution and constitutional instruments did not contain solutions and adequate provisions. In the end, the legislature accepted the position of the judicature under which an international treaty became a part of the domestic legal order after the Czechoslovak legislator had embodied the contents of such a treaty into the legislation through a special legal instrument. Such an intent on the part of the legislator took various forms. For example, a special statute provided that a certain international treaty, or a previous or consequent treaty of a certain kind, attained the force of law. In the late 1930ʼs, however, we began to see another solution, commonly used in the last decades: a certain statute provided that those provisions of international treaties published in the Collection of Laws which were inconsistent with the domestic law, were valid pending the international operation of the treaty, and thus replaced the domestic law provisions (a new relationship was created of lex generalis and lex specialis). The Constitution of the Czech Republic expressly regulates only the transformation of international treaties on human rights and fundamental freedoms (Art. 10). Other treaties are affected by Art. 52, which states that a treaty, the ratification of which depends upon the consent of the Parliament, shall be declared in order for the treaty to come into force by means stated by law. The Constitution does not deal further with the treaties, which leads to some kind of inconsistency and variability in the legislative practice although the issue of what is and is not apart of the legal order should be principal and fundamental. The importance of the problem is multiplied by the fact that the Constitutional Court does not have the power to review the consistency with the Constitution of the Parliamentary resolutions consenting to the ratification of international treaties (the consent of the Parliament is not given by means of a law). Nor does the Court have the power to review the consistency with the Constitution of the ratification act by the President. The Constitution does not authorize the Constitutional Court to express its opinion concerning the consistency with the Constitution of an international treaty before it is adopted and ratified, if officially asked to do so by the Parliament or the President. Relationships between international law and domestic law are becoming closer and more complex; it is, therefore, not possible to act as if the problems did not exist.

Creative Commons License
Vnitrostátní platnost mezinárodních smluv, na které se nevztahuje čl. 10 Ústavy is licensed under a Creative Commons Attribution 4.0 International License.

230 x 157 mm
vychází: 4 x ročně
cena tištěného čísla: 65 Kč
ISSN: 0323-0619
E-ISSN: 2336-6478

Ke stažení