Social metabolism of Czech agriculture in the period 1830–2010

This article presents the concept of social metabolism and highlights its use for the analysis of the development of agriculture in Czechia. Similar to the general discipline of geography, social metabolism investigates the interactions between people and nature throughout time and space. In this article, we apply social metabolism methods, such as energy flow analysis (EFA), to investigate the transformation of Czech agriculture during the 1830–2010 period. The article is based on public data, as well as datasets compiled by the authors. The article documents the changes in Czechia’s historical development and its effect on land use and agriculture through the observation of several metabolic key indicators within their historical context. It primarily concentrates on changes in crop and livestock production, land use, and associated demographic and societal developments. We conclude that the strategies of all political regimes in the 19th and most of the 20th century increased the socio-metabolic output of agriculture, despite a very different political and economic background. Only the collapse of the Eastern Block resulted in a restructuring of the agricultural sector that produced a visible change in agricultural energy flows trends. Sociální metabolismus českého zemědělství (1830–2010) Prezentovaný výzkum sleduje vývoj českého zemědělství v posledních téměř 200 letech. Objasňuje dlouhodobé vztahy mezi politickými a institucionálními změnami na jedné straně a změnami v biofyzikálním fungování zemědělství na straně druhé. Příspěvek se snaží odpovědět na výzkumné otázky, jak ovlivnily z biofyzikální perspektivy zemědělskou soustavu hlavní strukturální změny jako: počátek industrializace v 19. století, pokračující mechanizace a změny v držbě půdy, kolektivizace po 2. světové válce a transformace po roce 1989. Analýza vychází z konceptu sociálního metabolismu a metod hodnocení materiálových a energetických toků. Kvantifikuje následující indikátory: vývoj využití území, domácí extrakce biomasy, výnosy zemědělských plodin, vývoj počtu hospodářských zvířat, fyzická bilance zahraničního obchodu. Výsledky jsou vyjádřeny v jednotkách energie (Jouly) a tzv. velkých dobytčích jednotkách na plochu. Jmenované ukazatele interpretujeme v širších socio-ekonomických souvislostech. Na počátku sledovaného období mělo české zemědělství spíše extenzivní charakter. To se měnilo společně s nástupem industrializace v polovině 19. století, kterou výrazně urychlily změny v držbě půdy a postupný rozvoj mezinárodního obchodu se zemědělskými produkty. Dovoz levného obilí z USA byl jedním z faktorů, který zapříčinil nástup zemědělské krize. Reakcí zemědělského systému byl rozvoj živočišné výroby a postupné zavádění plodin, které byly světově konkurenceschopné (např. cukrová řepa, chmel). Až na propady během válek lze sledovat trvale rostoucí objem produkce i výnosů s různou rychlostí během studovaných period. Podobně jako v případě výsledků předchozích výzkumů dosahuje většina sledovaných indikátorů maximálních hodnot v 80. letech 20. století a po roce 1989 nastává jejich prudký pokles. Stejný trend se projevil i u sklizně zemědělských plodin a počtu chovaných zvířat. Ruku v ruce s mechanizací šla chemizace zemědělství, což umožnilo nevídaný růst výnosů v poválečném období. Během pětatřiceti let (1955–1990) se výnosy plodin zdvojnásobily, což však bylo doprovázeno růstem používání průmyslových hnojiv přibližně třináctkrát větším než na počátku tohoto časového intervalu. Metabolismus českého území a tím i českého zemědělství ve sledovaném období přešel z formy závislé na solárním systému a vázané na produktivní plochu (práce zvířat krmených biomasou) do formy závislé na vstupech fosilní energie a zejména na vnějších vstupech a výstupech v podobě začleňování zemědělství do mezinárodního obchodu. Tato forma organizace zemědělské výroby může být charakterizována otevřenými cykly toků živin a biomasy, zatímco forma vázaná na plochu byla prakticky uzavřená. České zemědělství je stále více ovlivňováno zahraničním obchodem a lze tvrdit, že zahraniční obchod hraje v současnosti dominantní úlohu. Cyklus živin a materiálů je nyní otevřen nejvíce v historii. Na začátku 21. století vyváží Česko suroviny (zejména obilniny) a dováží produkty s vyšší přidanou hodnotou (masné výrobky), což má pro zemědělský systém (a na něj navazující sociální strukturu) minimální výhody, stejně jako pro celou českou ekonomiku. S výjimkou zhruba prvních dvou sledovaných dekád je pro celé sledované období charakteristický pokles rozlohy zemědělské půdy, který je v současnosti ještě zesílen. Navzdory masivní industrializaci, modernizaci a růstu zemědělské produkce nebylo Česko v produkci krmiv pro hospodářská zvířata nikdy soběstačné. Udržování vysokých stavů dobytka v poválečném období záviselo na relativně vysokém objemu dovážených krmiv (zejm. obilovin). Dnes pak souvisí s růstem dovozu sóji, a to přesto, že jsou v Česku dnes stavy skotu a prasat poloviční. V současnosti není prioritou české politiky zajistit spotřebu potravin co nejvíce z vlastní produkce. Proto je konkurenceschopnost zemědělství vystavena více dotovaným a tím levnějším produktům z dovozu. Tvrdíme-li, že se toky materiálů a živin otevírají a odpoutávají od zkoumaného území, docházíme k závěru, že stejně je to i s cykly socio-ekonomickými (pracovní sila, toky financí). Role českého zemědělství jako hlavní základny produkce potravin je tak v současnosti nejslabší v historii.