Environmental justice and residential segregation in Czechia: the case of Roma resettlement in the town of Vsetín

In this paper, we discuss environmental injustice in relation to residential segregation in Czechia. First, we pay attention to the concepts of environmental justice, social justice and residential segregation and their mutual relations. The core of our argument revolves around the case study of a segregated Roma community that was resettled by the municipal authority from an old dilapidated inner city block of flats to newly built housing on the industrial edge of the town and to isolated peripheral villages. We document multiple situations of environmental injustice and multiple causalities and contingencies in their production. Procedural injustices directly shaped by the public sector were central to the production of distributional injustices in terms of the quality of housing and residential environment, and socio-spatial isolation from the majority population. Environmentální spravedlnost a rezidenční segregace v Česku: případ přestěhování Romů ve Vsetíně Příspěvek je studií environmentální nespravedlnosti a rezidenční segregace na příkladě případu přestěhování – Romů ve Vsetíně z chátrajícího domu ve vnitřním městě do nově postavených bytových jednotek na periferii města. Teoretická část příspěvku diskutuje koncepty sociální spravedlnosti, environmentální spravedlnosti a rezidenční segregace a jejich vzájemné vztahy. Zaměřuje se zejména na nerovnosti v přístupu k bydlení. Studie je zasazena do kontextu segregačních procesů probíhajících v Česku v období post-komunistické transformace. Romové ve Vsetíně byli na podzim 2006 z rozhodnutí městské samosprávy přestěhováni ze starého zanedbaného domu v centru do nově postavených bytových domů v průmyslové zóně na okraji města a do několika vesnic v periferních oblastech. V původním bydlení se vyskytovaly plísně, dům hrozil zřícením a v okolí chyběla např. dětská hřiště. Romové nicméně bydleli téměř ve středu města, v blízkosti služeb a v bezprostředním kontaktu s majoritou. Po přestěhování do nových domů došlo k prohloubení sociálního vyloučení od většinové společnosti vzhledem k prostorové izolaci lokalit nového bydlení. Byty vyššího standardu než v původní lokalitě vznikly na okraji města v sousedství čistírny odpadních vod, železnice a silnice a ve větší vzdálenosti od školy, obchodů a další služeb. Článek poukazuje na rozmanitost situací označovaných jako environmentálně nespravedlivé. Zatímco v prvém případě se bydlení Romů vyznačovalo nekvalitním bytovým fondem v centrální lokalitě umožňující sociální integraci, po přestěhování se sice zvýšila kvalita vlastních bytů, nicméně umístěných v periferní lokalitě ovlivňující míru sociálně-prostorového vyloučení. Hodnocení environmentálních nespravedlností vyžaduje srovnání odlišných vlastností životního prostředí, v našem případě kvality bytů a jejich lokalizace v prostoru města. V obou případech byly distributivní environmentální nespravedlnosti utvářeny procedurálními nespravedlnostmi vyplývajícími z přístupu městské samosprávy k bydlení Romů. Původní koncentrace Romů do domu v centru města vznikla částečně kvůli praktikám přidělování bytů. Samozřejmě, svůj význam měla i výměna bytů mezi nájemníky a samovolné sestěhování Romů. Nevhodný stav domu a jeho exponovaná poloha pak vedla ke konfliktům s většinovou populací, což vyvolalo další reakci radnice. Ta s podporou státní dotace sice Romům zajistila bydlení, přitom jim ale neumožnila zapojit se do spolurozhodování o budoucnosti jejich bydlení, veřejně deklarovala cíl vystěhovat romské obyvatele ze Vsetína a nezvážila potenciální hrozby vznikající segregace. Článek ukázal, jak je poznání mechanismů procedurální nespravedlnosti zásadní pro pochopení vzniklých distributivních nespravedlností.