Landscape of Dolní Kounice from the perspective of the authors of the Franciscan (“Stabile”) Cadastre

The aim of this contribution is to refer to the exceptional function of the Franciscan, so-called “Stabile” Cadastre in landscape description of the first half of the 19th century. The Franciscan Cadastre is an outstanding piece of work, both for its high historic and aesthetic value as well as for its detailed depiction of not only land use but also elementary description of social and economic aspects of the settlements during the beginnings of the Industrial and the Agricultural Revolution in the Czech lands. The Franciscan Cadastre is a perfect tool for research on landscape structures, as it consists of the map records in which the actual landscape situation was recorded with the assistance of precise cartographic techniques, and thus allows us to study its spatial structure; the written records provide us with quantitative information about land use and way of farming. The essence of this contribution is the data analysis making use of the Franciscan Cadastre of Dolní Kounice, and creating a compact “picture” of the area on the basis of social, material-technical and economic situation, which is described in the written records of the Franciscan Cadastre of the town. The pillar of such picture is the data concerning population and its way of living, farming methods, crops cultivated and animals bred. Specific attention is paid to ten categories of land use in Dolní Kounice, which are delimited in the written records of the Franciscan Cadastre. They are: arable land, pastures, vineyards, gardens, builtup areas, forest, arable land with fruit trees, pastures with fruit trees, pastures with trees and shrubs, and crop-fallow rotation, with which we can further on specify the way of farming, proprietary relations and the size of land blocks, using the map cadastral records. The landscape structure described in the Franciscan Cadastre (1841) is compared with the data from 1845 that is used when studying long-term changes of land use based on the statistical data (LUCC UK Prague database). Krajina Dolních Kounic z pohledu autorů Františkánského („Stabilního“) katastru Stabilní katastr, podle panovníka který inicioval jeho vznik též Františkánský katastr, je ucelené, na svoji dobu maximálně objektivní a přesné dílo o kvantitativním i kvalitativním stavu půdního fondu a ekonomiky v Č echách, na M oravě a ve S lezsku, ale i R akousku a Dalmácii. Unikátní je svojí podrobností, rozsahem věcným i územním a jednotnými pravidly, podle nichž vznikal a které usnadňují porovnatelnost jeho výstupů i v mezinárodním kontextu. Velice cenný je precizně zpracovaný mapový operát Stabilního katastru, ze kterého doposud ještě vychází 70 % současných katastrálních map (Pešl 2001), což hovoří za vše. Písemný operát je bohatý na detailní historickogeografická data o celém katastrálním území, jež by se dala seřadit do tří kategorií: údaje o sídle a katastru, informace o zemědělské výrobě a využití půdy, údaje o průmyslové výrobě, obchodu a živnostech. Krajina Dolních Kounic, jak ji zachytil stabilní katastr, je krajinou na přelomu barokní a novověké éry. Stále se zde plně neprojevila zemědělská revoluce v podobě systému střídavého hospodářství a dalších intenzifikačních opatření, ale z pohledu průmyslu je tomu naopak, průmyslová výroba se zde již rozvíjí, nejvýznamnějším podnikem je textilní továrna a cihelny, město je hospodářským a obchodním centrem pro blízký region. Krajinné pokrývce dominuje mozaika polí, vinic a pastvin, která je zejména na levobřežní části katastru velmi drobná a pestrá. Z mapového operátu je patrná snaha o využití každého možného pozemku – pastviny jsou v údolích vodotečí i na velmi strmých svazích, neobhospodařované zůstávají prakticky jen holé skály. Město je determinováno reliéfem a řekou, která ho dělí i významově na jádro (centrum města na pravém břehu) a periferii na levém břehu. Špatné dopravní napojení a poloha Dolních Kounic mimo hlavní obchodní cesty a železnici vedla v pozdější době k jeho stagnaci. Srovnatelnost dat o využití půdy vedených v rámci Stabilního katastru, tedy z roku 1841, a z katastrálních výkazů z roku 1845 není v případě Dolních Kounic jednoznačná, protože byly použity z části jiné kategorie využití půdy (některé upřesňující, jiné naopak generalizující) a zřejmě i odlišné postupy při hodnocení jednotlivých ploch. Z porovnání vyplývá, že tyto dva datové soubory nelze mezi sebou porovnávat na základě základních kategorií land use, ale jen pomocí souhrnných kategorií (zemědělský půdní fond, Lesní plochy a jiné), podobně jak to popisuje metodika použitá tvůrci databáze LUCC UK. Vzhledem k přesně danému postupu při torbě Stabilního katastru i při pozdější tvorbě katastrálních výkazů lze očekávat podobné nesrovnalosti také v ostatních katastrálních územích.