Anketa: Jak se rodí překlady pro Karolinum
U příležitosti Mezinárodního dne překladatelů jsme oslovili Jana Petříčka, Annu Sedláčkovou, Martina Pokorného a Julii Sherwood, aby sdíleli své zkušenosti z posledních projektů i způsoby, jak se vyrovnávají s obtížemi, jež přináší překlad esejistické i krásné literatury.
Mezinárodní den překladatelů připadá na 30. září, kdy je svátek svatého Jeronýma, autora latinského překladu Bible Vulgata a také patrona překladatelů a tlumočníků. Překladatelům, se kterými v Nakladatelství Karolinum pravidelně spolupracujeme, jsme položili dvě anketní otázky týkající se jejich práce. Zatímco první tři překládají z angličtiny, němčiny, francouzštiny nebo lotyštiny do češtiny, Julia Sherwood překládá ze slovenštiny do angličtiny.
1. Na jaké knize pro Nakladatelství Karolinum jste naposledy pracovali a na čem aktuálně pracujete?
2. Řešili jste v poslední době nějaký překladatelský oříšek? Jak jste se s ním vypořádali?
Jan Petříček
1. Naposledy vyšel Pohled odnikud Thomase Nagela. Díla analytických filozofů nepřekvapivě od překladatele vyžadují především preciznost, u Nagela ovšem práci výrazně zpříjemňuje fakt, že si dává záležet i na jazykovém zpracování textu. Vzdor vší strohosti má kniha osobitý styl. Typický je pro ni lehce pobavený, skeptický tón. Zároveň se Nagel nevyhýbá ani patosu. Tohle stylistické napětí pro mě bylo vítaným zpestřením. Ještě letos vyjde také Úvod do křesťanské etiky Samuela Wellse a Bena Quashe. Kniha bude zajímavá pro každého, kdo se chce dozvědět, jak rozmanitých podob může křesťanská etika nabývat.
2. Vezmu si starší příklad, Pascalovské meditace Pierra Bourdieua. K vyjádření myšlenky, že v sociálním světě se dokážeme zorientovat díky tomu, že jsme do něj tělesně zasazeni, využívá autor dvojznačnost francouzského slovesa comprendre, které znamená jak „obsáhnout“, tak „rozumět“. Světu rozumíme, protože jsme v něm obsaženi. Žádné slovo, které by pokrývalo oba významy, v češtině nemáme, s trochou licence se však dá říct, že svět dokážeme „obsáhnout svým rozuměním“. Podobné hříčky samozřejmě u odborné literatury nejsou to hlavní, a zde se navíc řešení docela nabízelo – ale stejně mi vždycky udělá radost, když se i z těchto nuancí podaří v překladu něco zachovat.
Anna Sedláčková
1. Pro Nakladatelství Karolinum jsem uspořádala antologii současných lotyšských autorů a autorek Lidé jako my a rovněž se na ní překladatelsky podílela. Troufám si tvrdit, že se jedná o výjimečný počin, jelikož lze v jedné knize najít fragmenty z děl jedenácti lotyšských autorů, což čtenářům umožňuje se alespoň trochu seznámit s aktuální literární scénou této pobaltské země. Zároveň se velice těším na novou knihu, jejíž jsem editorkou. Tentokrát se jedná o antologii současné estonské literatury, která v Karolinu brzy vyjde pod názvem Země na hranici.
2. Každý překlad má svá specifika, tak jako každý text dokáže přichystat různá překvapení, nicméně největší překladatelskou výzvou antologie Lidé jako my byl překlad livonsky (lívsky) psané básně Valtse Ernštreitse. Překlad poezie je sám o sobě náročný, natožpak z jazyka, který na světě ovládá jen několik desítek lidí. Naštěstí se mi všechny otázky podařilo společně s autorem zdárně vyřešit a výsledek je toho snad důkazem.
Martin Pokorný
1. Na dlouhodobé spolupráci s Karolinem si zvláště cením titulů pro edici Myšlení současnosti a edici Středověké myšlení. V jejich rámci nakladatelství vyhovělo mým podnětům k vydání knih Françoise Dasturové (Smrt. Esej o konečnosti), Tiziany Suarez-Naniové (Andělé a filosofie) či nejnověji Kurta Flasche (Mistr Eckhart. Zrození „německé mystiky“ z ducha arabské filosofie). Příslušní autoři zde nabízejí nové obrazy dějinnosti myšlení. Ve shodném duchu se u středověké edice chystá výklad Meryem Sebtiové o kosmicko-politické roli proroka u Avicenny, v rámci Myšlení současnosti pak připravujeme první české překlady Hanse Blumenberga a Reinharta Kosellecka.
2. Jedním velkým ořechem byl překlad klasického eseje Denise de Rougemonta Láska a Západ pro nakladatelství Malvern – četnými ukázkami z množství různých jazyků počínaje, Rougemontovým energickým stylem s množstvím skrytých narážek konče. Kniha je v tuto chvíli v korekturách a věřím, že i takřka sto let od prvního vydání originálu rozvine v českém prostředí svůj provokativní potenciál.
Julia Sherwood
1. Naposledy to bola zbierka poviedok The Last Thing (Posledná vec) Leopolda Laholu, ktorý je na Slovensku takmer zabudnutý a vo svete prakticky neznámy, napriek tomu, že jeho dielo patrí k najlepším literárnym stvárneniam Holokaustu. Verím, že vydanie anglického prekladu otvorí dvere pre preklady do iných jazykov a prispeje k tomu, aby sa Laholovo dielo stalo súčasťou kánonu svetovej literatúry. Momentálne nič konkrétne nechystáme, no je niekoľko diel, ktoré by som pre edíciu Modern Slovak Classics rada prekladala, napríklad knihy Pavla Vilikovského: novela Pes na ceste či dvojromán Vlastný životopis zla.
2. V zbierke Posledná vec sme museli riešiť zmienky o historických reáliách, ktoré pre anglických čitateľov budú nepochopiteľné. Museli sme sa uchýliť k trochu obšírnejšiemu opisu, vloženému nenápadne do textu. Napríklad „zástavy s cudzími nalomenými krížmi“ sme preložili ako „flags sporting the Arrow Cross emblem of the neighbouring country“.
