Mistr Eckhart

Mistr Eckhart (1260–1327) vešel do všeobecného kulturního povědomí na počátku 20. století a bleskově získal pověst tajuplného mystika, jenž je hlubinnými souvislostmi propojen s jinými mystiky od starověku po Novalise. Eckhart však byl respektovaný univerzitní učenec a vysoce aktivní řádový hodnostář, autor rozsáhlých latinských spisů, který se sám jednoznačně považoval za křesťanského filozofa. Ústředním tématem Eckhartových zkoumání je „čistý rozum“, intellectus, jak ho latinským myslitelům zprostředkoval Averroes, klíčový inspirátor Alberta Velikého, k jehož velkým žákům a následovníkům nepatří jen Tomáš Akvinský, ale též Dietrich z Freibergu a právě Eckhart.

Kniha, jež vychází ve skvělém a čtivém překladu Martina Pokorného, je jedním z výborných příspěvků k tématu, jak, do jaké míry a v jaké intenzitě čerpali někteří křesťanští filozofové, teologové a univerzitní mistři z filozofického díla svých muslimských a židovských kolegů, kteří – to se týká zvláště islámu – pomohli uchovat a předat západní civilizaci ne snad většinu, ale velkou část filozofického, přírodovědného, matematického a astronomického dědictví, vytvořeného antickými filozofy a učenci.
Zdeněk A. Eminger (Souvislosti 2024/4, str. 214–217)