Soukromá válka Huga Vavrečky

Jméno Huga Vavrečky (1880–1952), novináře, diplomata, ředitele firmy Baťa, ministra propagandy a dědečka bratrů Havlových, zaznívá v české historiografii spíše okrajově. Jemu samotnému byla pozornost věnována doposud jen sporadicky, přímo posledním letům jeho života pak vůbec. Právě ona přitom patří k těm, která kladou nejvíce otázek a přinášejí nejméně očekávatelné odpovědi.
Tato kniha proto čtenáři nejprve nabízí stručné představení Vavrečkova života do roku 1945, shrnuje hlavní oblasti jeho působení a ukazuje jeho životní priority a postoje, které se naplno projevily v hlavním zkoumaném období 1945–52, kdy se Vavrečka musel – stejně jako další členové bývalé prvorepublikové a zčásti i protektorátní elity – vyrovnávat s problémy, které z jeho před/válečné činnosti plynuly. Autorka detailně sleduje Vavrečkovu adaptaci na měnící se společenské podmínky i jeho postavení v nich a předestírá až detektivní pátrání po různorodých strategiích jednání i vyjednávání, které volil tehdy, čelil-li například nařčením z kolaborace. Hledá také odpovědi na otázky, co si Vavrečka o světě kolem sebe myslel a jak si představoval (nejen svou) budoucnost.

Soukromá válka má velmi jasnou argumentaci a od úvodu až po závěr je látka koherentně prezentována. Autorka v zásadě vychází ze současného nejnovějšího stavu poznání a metodologický design je nejen příhodně prezentován, ale je také patrný z celé publikace. Kniha v tomto směru nepochybně může sloužit jako vzor mikrohistorické studie nejen ve svém oboru, ale inspirací by mohla být i kupříkladu pro právní historiky.
[...]
Předložená publikace disponuje potencí přinést též méně známá fakta do oblasti právních dějin, kdy nelze přehlížet značně svérázný přístup orgánů činných v trestním řízení v retribuční věci Huga Vavrečky a osobitou reakci (kanceláře) prezidenta republiky na žádost o milost. Autorka tak (byť možná nechtěně) nastavuje zrcadlo politicky deformované československé justici, jíž by nesporně také slušel podobný precizní a vyčerpávající rozbor, jako je recenzovaná publikace.
Není pak nadsázkou, že recenzovaná kniha je znamenitá, a to nejen v perspektivě mikrohistorie, ale také prismatem baťovského tematického pole, ve kterém příhodně doplňuje mozaiku poválečného vývoje, a koneckonců i v případě Vavrečkova vlivu na své vnuky, k nimž patřil i pozdější prezident Václav Havel.
David Kolumber (Dějiny – teorie – kritika 1/2023)

Recenzovanou knihu lze označit za velmi zdařilý příspěvek do knihovny české mikrohistorie, a to jak po stránce metodologické a teoretické, tak i po stránce obsahové. Práce poskytuje barvitý pohled do atmosféry období na přelomu čtyřicátých a padesátých let, přičemž představuje život jedince a jeho rodiny ve velmi obtížné historické situaci. Analyzuje myšlenky, chování a nabízí vlastní interpretace. Kromě odborného přínosu musím zdůraznit, že se kniha velmi dobře čte.
Filip Jiroušek (Marginalia Historica 1/2022)

Na rozdíl od jiných českých autorů či autorek vědeckých biografií Jana Wohlmuth Markupová nevnímá svého „hrdinu“ primárně skrze jeho profesní činnost nebo dílo, ale soustředí se především na jeho psychologické rysy a na osobní životní strategie. [...] Výsledkem je opravdu mimořádně zajímavý vhled do života špičkového příslušníka meziválečné společenské elity, který se na sklonku života musel vyrovnat se zásadními a hlubokými změnami prakticky ve všech oblastech života společnosti. Výsledný obraz působí ale až překvapivě diferencovaně a mimo jiné ukazuje, že ani rok 1948 nemusel znamenat úplné zhroucení neformální sítě kontaktů, které si vlivné osoby, jako byl Vavrečka, dlouhodobě vytvářely, a které dokonce mohly zabránit nejhorší katastrofě (v tomto případě nástupu do vězení).
Martin Franc (Soudobé dějiny 2/2023)

Autorka napsala čtivou psychologizující biografii, v níž nechtěla představit předmět svého zájmu v celoživotní perspektivě, ale soustředila se jen na jeden, poslední, úsek Vavrečkova života. Jako každá dobrá biografie nenabízí jen pohled na život protagonisty, ale zasahuje ho do širšího kontextu.
Josef Opatrný (Český časopis historický 3/2024)