Vietnam vzdálený i blízký

Kniha je založena na narativní analýze životních biografií potomků Vietnamců žijících v Česku. Ukazuje, že životy těchto mladých lidí se odehrávají na pozadí tzv. transnacionálního sociálního prostoru, který se rozprostírá mezi dvěma geografickými regiony – Vietnamem a Českou republikou. Díky tomu jsou vystavováni souboru sociálních očekávání, kulturních hodnot a vzorců lidské interakce utvářených více než jedním politickým, ekonomickým a sociálním systémem. Popisuje také, jak tito lidé prostřednictvím mnohonásobně propojených sociálních sítí a vztahů proměňují kulturní praktiky, interpretace, zkušenosti a identity, čímž nabourávají představu jednoty identity, kultury a místa. Přestože primárním cílem práce je analyzovat, jak potomci Vietnamců operují na pozadí těchto transnacionalizovaných sociálních a kulturních kontextů, kniha se nevyhýbá ani samotným transnacionálním praktikám, jako jsou například návštěvy rodné země, zasílání remitencí nebo udržování kontaktů s rodinou a známými.

Autorka promyšleně zkombinovala výsledky terénního antropologického výzkumu s dalšími informačními zdroji (od kvantitativních dat až po sledování sociálních sítí) a s pregnantní znalostí širokého spektra aktuální literatury (poskytující jak teoretické ukotvení, tak komparativní vhledy do problematiky). Ve svém výkladu pak někdy šla cestou „frontální“ prezentace, jindy se odrazila od konkrétních biografických narativů, své závěry však téměř vždy formulovala hutně a přitom srozumitelně, takže je radost je číst.
Zdeněk R. Nešpor (Český lid 2024, roč. 111, č. 2)

Publikace si klade mnoho zajímavých otázek: Žijí vietnamští rodiče a jejich děti v Česku v oddělených „kulturních“ světech, nebo se jejich světy spíš prolínají? Je etnicita pro potomky migrantů volitelnou složkou identity? Jakou roli hraje v životě dětí narozených Vietnamcům v Česku vietnamská kultura? atd. Na valnou většinu z nich čtenář dostane v textu odpověď, což z knihy činí přínosnou publikaci zejména pro ty, kteří se o vietnamskou komunitu teprve začínají zajímat a nepřišli s ní zatím příliš do styku.
Ondřej Slówik (Fórum sociální politiky 2/2024, str. 120–122)