Čeština bez příkras

Přístupným způsobem se zde popisuje obecná čeština, tj. vlastní mateřština skoro každého Čecha z Čech, užívaná v běžném hovoru od Chodska až po Náchodsko. Jde o češtinu s tvary jako dobrej, dobrýho, vokno, bysme. Jsou probírány i otázky vzniku obecné češtiny a častého střídání jejích tvarů s tvary spisovnými; upozorňuje se na důležitost probíhajícího postupného přechodu od zákazu a nařízení k informování mluvčích o skutečném stavu v běžném hovoru i o rozdílu mezi hovorem v Čechách a na Moravě, o proběhlých změnách v kodifikaci spisovného tvarosloví a perspektivách dalšího vývoje. K textu jsou připojeny také poznámky o českém pravopisu a o uplatnění obecné češtiny v krásné literatuře i náčrt jejího slovníku.

Několik slov úvodem

1. NENÍ JAZYK JAKO JAZYK
Jazykové útvary spisovné a jiné
Situace ve světě
Rozvrstvení češtiny

2. JAK SE DOOPRAVDY MLUVÍ V ČECHÁCH
Vod starýho mlejna aneb hlásky
Jabkám a říbkum aneb skupiny hlásek
S děvčatama vo klukách aneb podstatná jména
Byli udivený, že sem mezi nemocnejma zdravej aneb přídavná jména
Jich - z nich, jí - z ní, ale ho - z něj aneb zájmena (a číslovky)
Prosej, abysme připomenuli, žes to přines aneb slovesa
Větná skladba
Slovní zásoba

3. CO SE SMÍ, NEBO CO SE HODÍ?
Od zákazů a nařízení k informování
Bohatství stylů, nebo zdroj nedorozumění?
Čížkové a Moraváci
Pověry, mýty a iluze
Může za to Dobrovský?

4. CO TOMU ŘÍKAJÍ LINGVISTÉ
Střídání kódů
Změny kodifikace
Jak teda budou mluvit naši vnuci?

5. ... A CO BÁSNÍCI A JINÍ UMĚLCI

6. PRAVOPISNÉ PATÁLIE

PŘÍLOHY
A: Náčrt slovníku obecné češtiny
B: Ukázky rozhovorů

SEZNAM LITERATURY