tištěná kniha
Sluchové postižení a sebereflexe

Sluchové postižení a sebereflexe

Potměšil, Miloň

témata: pedagogika, psychologie

brožovaná, 198 str., 1. vydání
vydáno: srpen 2007
ISBN: 978-80-246-1300-0
doporučená cena: 190 Kč

E-shop

Anotace

Předpoklad, že sluchové postižení ovlivňuje negativně vývoj jazyka, řeči a myšlení platí v těch případech, ve kterých vada sluchu svým počátkem spadá do prelingválního období. Pozornost speciálních pedagogů ? surdopedů je spíše upřena na proces vzdělávání, který je významnou mírou negativně ovlivňován nedostatečnými komunikačními kompetencemi dětí, nevyvinutým nebo nepřiměřeně vyvinutým ovládnutím jazyka, neschopnost čtení textu s porozuměním, následně tedy malou efektivitou vzdělávání a v konečné fázi nízkou vzdělanostní úrovní osob s těžkými vadami sluchu. Jako důsledek tohoto přístupu se setkáváme ve speciálněpedagogické praxi s názorem, který staví jako cíl školního vzdělávání výstavbu funkčního komunikačního systému. V zásadě tedy můžeme pozorovat ve vývoji výchovy vzdělávání sluchově postižených tendence, vedoucí ke zvýšení jejich vzdělanostní úrovně a tím i jejich vyšší konkurenceschopností na pracovním trhu. Otázka výchovy sluchově postižených dětí je i v současnosti poněkud v pozadí a ve stínu vzdělávání a jeho metod.
Jedním z faktorů, které ovlivňují proces socializace člověka, je jeho schopnost sebereflexe a její úroveň. Nízká úroveň komunikačních kompetencí se všemi dalšími důsledky má stejně destruující účinek v sociálních dimenzích, jako nevelká schopnost sebereflexe, projevující se určitými specifickými změnami v chování některých sluchově postižených jedinců s přímým vlivem na proces jejich socializace.
Vlastní autorova praxe v oblasti výchovy a vzdělávání sluchově postižených byla zdrojem k formulování otázek a pochybností, zaměřených právě do oblasti metodiky výchovy a teorie výchovy sluchově postižených. Sebereflexe sluchově postižených se stala hlavním tématem výzkumného zaměření, které je prezentováno v předkládané publikaci.
Na základě získaných, vyhodnocených a interpretovaných výsledků se v práci autor následně zabýval vytvořením zásad pro výchovnou práci v oblasti sebereflexe sluchově postižených dětí v takové podobě, aby na nich bylo možno založit některé specifické výchovné postupy ve speciálněpedagogické praxi a dále je také rozpracovat v pozdějších obdobích do specifických a se sebereflexí souvisejících výzkumů a teoretických prací.
Předložené výsledky mají vzhledem k uvedeným počtům poměrně vysokou validitu. Pracovali jsme se vzorkem 327 sluchově postižených dětí (období časné adolescence 10-13 let a dále střední adolescence - v rozpětí 14-16 let), což je podle dostupných údajů 76% z celkového počtu sluchově postižených dětí, které ve speciálních školách pro sluchově postižené splňují svoji školní docházku.
Analýzou vyplněných dotazníků se ukázalo, že úroveň schopnosti sebereflexe, pokud je srovnávána mezi skupinou sluchově postižených adolescentů a slyšících dětí stejného věku, je u sluchově postižených podstatně nižší. Při vyhodnocení dotazníků z pohledu rozdělení zkoumaného vzorku dětí do skupin rané a střední adolescence jsme prokázali mírný nárůst schopnosti sebereflexe. Předpoklad hovořící o lepší srozumitelnosti grafických materiálů pro sluchově postižené respondenty ve srovnání s textovou částí se také potvrdil.
Předkládaná práce by měla být základem pro další aktivity na poli teorie, pro praktické výstupy přímo v rodinách sluchově postižených dětí, ve speciálních školách a v neposlední řadě tématem pro přípravu budoucích speciálních pedagogů na pedagogických fakultách.

Obsah

1. Vymezení předmětu práce
1.1 Terminologie
1.2 Osobnost
1.2.1 Osobnost dítěte a její vývoj s ohledem na sluchové postižení
1.3 Vymezení cílové skupiny z hlediska psychického vývoje
1.4 Sebereflexe a surdopedie
1.4.1 Socializace dítěte se sluchovým postižením ve škole
1.4.1.1 K teorii Totální komunikace
1.4.1.2 Totální komunikace v podmínkách školní integrace
1.4.2 Výstavba pojmové zásoby a sebereflexe
1.4.3 Sluchové vady a proces socializace
1.4.4 Inteligence, její struktura, sebereflexe a sluchová vada
1.4.4.1 Vývoj intrapersonální a interpersonální inteligence
1.4.4.2 Retardace v morálním vývoji
1.5 Projekt PATHS a možnosti jeho uplatnění v surdopedii
1.6 Podíl výchovy v rodině na výstavbě sebereflexe
1.7 Sociální klima a sluchové postižení

2. Výzkumná část
2.1 Reflexe sociálního klimatu
2.2 Výzkum sebereflexe u dětí se sluchovým postižením
2.2.1 Cíle práce v oblasti sebereflexe
2.2.2 Hypotézy výzkumu
2.2.3 Charakteristika cílové skupiny
2.2.4 Metodika výzkumu a jeho výsledky
2.2.5 Analýza postojů respondentů
2.2.5.1 Srovnání souboru respondentů se sluchovými vadami a souboru slyšících respondentů
2.2.5.2 Analýza dotazníků z pohledu postižené/slyšící rodiny
2.2.5.3 Analýza dotazníků z pohledu věkových zvláštností
2.3 Závěry z provedeného výzkumu a diskuse k hypotézám

3. Použití poznatků z výzkumu v praxi
3.1 Obecné uvedení do problematiky
3.1.1 Vývojová specifika sluchově postižených dětí .
3.2 Období raného věku
3.3 Období předškolního věku
3.4 Období školního věku

Závěr
Seznam použité a citované literatury
Přílohy
Předmětový rejstřík
Jmenný rejstřík

Recenze

Publikace je zaměřena na jednu velmi důležitou oblast zvládání sluchového postižení, kterou je její subjektivní aspekt, tj. sebereflexe, resp. reflexe sociálního kontextu. Textje středního rozsahu, má i s přílohami 221 stran, což je vzhledem k jeho určení vhodné.
Sluchové postižení má na lidskou psychiku značný dopad, především z důvodu eliminace standardních možností komunikace, a do určité míry i ve vztahu k rozvoji kognitivních kompetencí. Autor je zkušeným speciálním pedagogem, který se uvedenými problémy zabývá již velmi dlouho a jeho znalosti pozitivně ovlivňuje i přístup a volbu tématu. Přínosné je i to, že se nenechal ovlivnit aktuálními trendy, které akcentují integraci jako jedinou možnost, bez ohledu na její efekt. Značnou výhodou je i prakticky kompletní vzorek určité věkové kategorie sluchově postižených, takže výsledky nejsou zatíženy náhodností výběru.
Textje standardním způsobem členěn na část teoretickou a vlastní výzkum. Obě části jsou přibližně stejného rozsahu, což je vhodné. Úvod vychází z vymezení cílů práce, což může čtenáři sloužit k potřebné orientaci. Účelné je i stanovení pojmu osobnosti jako základního východiska, práce je zaměřena na sebereflexi, tudíž vychází z jedince ajeho osobnostních charakteristik, které mohou být v případě závažně sluchově postižených jedinců trochu jinak strukturovány. Autor si tento fakt uvědomuje a věnuje analýze osobnostních specifik sluchově postižených jednu ze subkapitol. Název kapitoly č. 1.4 by mohl více reflektovat fakt, že jde především o vývoj takto postiženého jedince v jeho sociálním kontextu, použité označení je příliš obecné. Pro čtenáře je přínosné, že autor formuluje jasně a jednoznačně, text má potřebnou dynamiku, není zatížen rozvláčností, typickou pro humanitní obory. Následující kapitoly doplňují informace o obtížích vývoje sluchově postižených dětí informací o možnostech jeho podpory pomocí zacílených programů i výchovného přístupu, ať už v rodině či ve speciálním zařízení. Z komentáře je zřejmé, že autor takto postižené děti dobře zná a tudíž může upozornit i na různé výchovné komplikace a nabízí návod, jak se jim vyhnout. Tuto část účelně doplňuje kapitola zaměřená na vliv sociálního klimatu, v tomto případě klimatu školní třídy.
Vlastní výzkumná část se věnuje hodnocení sociálního klimatu školy, resp. školní třídy, ale i jejího mimoškolního aspektu, pokud by šlo o jedince umístěné do internátní speciální školy. Tento vliv je významný vždycky, v případě dětí žijících v internátním zařízení ještě mnohem víc, protože jejich návštěvy rodiny se redukují na víkendy a prázdniny. Druhá část výzkumu je zaměřena na analýzu schopnosti sebereflexe sluchově postižených školáků, která zahrnuje širší oblast, nejenom sebepojetí a sebehodnocení, ale i názor na svět, v němž žijí. Použitá metodika je vhodně zvolená, zejména ve druhé části, kde proband doplňuje nedokončené věty. Výhodou je možnost kombinace kvantitativního i kvalitativního hodnocení. Hodnocená skupina představuje kompletní vzorek dospívajících se sluchovým postižením v ČR. Přehled získaných výsledků a jejich analýza odpovídá požadavkům, čtenář se může v textu snadno orientovat, autor vysvětluje zaměření jednotlivých položek. Text doplňují informačně užitečné grafy. Výsledkyjsou zajímavé a přínosné nejenom svým zpracováním, ale i novostí zaměření, takto zaměřený výzkum zatím nebyl v ČR realizován a přitom jde o pohled na situaci sluchově postižených dospívajících, který je pro speciální pedagogy i psychology velmi důležitý. Mnohé ze zjištěných skutečností překonávají dosud trvající názorové stereotypy a právě proto budou velmi přínosné. Pozitivně lze hodnotit i fakt, že autor je v závěru využívá jako základ návrhu pro práci s takovými dětmi, nenabízí tudíž jen o akademická zjištění, ale i jejich praktickou aplikaci.
Publikace je přehledná a dobře zpracovaná, lze ji využít jak pro potřeby studentů speciální pedagogiky, event. i pro posluchače oboru psychologie či sociální práce, ale i pro absolventy zmíněných oborů, kteří stakovými dětmi pracují. Vzhledem k tomu tuto publikaci doporučuji do tisku.
Z recenzního posudku: Prof. PhDr. RNDr. Marie Vágnerová, CSc.