Ženská próza v italské moderní literatuře

Autorka ve své knize zachycuje vývoj tvorby italských prozaiček od druhé poloviny 19. století, kdy se ženy začaly odvažovat prvních nesmělých krůčků na poli literatury, jež byla po dlouhá staletí téměř výhradní doménou mužů, až po dnešní dobu, kdy se poměr mezi spisovateli a spisovatelkami víceméně vyrovnal a mnohé autorky co do počtu prodaných výtisků předstihují mužské autory. Zároveň hledá odpověď na otázku, zda mezi tvorbou jednotlivých autorek existuje vnitřní souvislost, zda existují styčné body mezi jednotlivými díly, zda má moderní ženská literatura v Itálii privilegovaný styl, privilegovaná témata či žánry. Zvláštní pozornost je věnována nejvýraznějším představitelkám italské ženské prózy, jako byly Matilde Seraová, Grazia Deleddová, Natalia Ginzburgová, Anna Maria Ortesová či Elsa Morantová.

Předmluva

I. Obecný úvod
Existuje ženská literatura?
Existuje ženský literární styl?
Feministické čtení a gynokritika
Vliv vnějších podmínek na tvorbu žen aneb kdyby měl Shakespeare sestru
Velmi stručný nástin vývoje ženské otázky a feminismu v dějinách

II. Vývoj moderní italské ženské prózy
Krátký exkurz do starší italské literatury
Pokus o chronologickou klasifikaci moderní ženské literatury v Itálii
1. období: od sjednocení Itálie do 1. světové války
Vývoj lidových žánrů: „fejeton“, psychologicko-sentimentální román a „růžový“ román
Subtilní ironie Marchesy Colombi: Svatba na venkově
Příběh staré panny: Neeřina Teresa
Antifeminismus spisovatelek přelomu století
První feministický román: Žena Sibilly Aleramové
Vliv dannunziovských mýtů
Hořkost ženského údělu: další autorky 1. období
Dvě vize italského jihu: Neapol Matildy Seraové a Sardinie Grazie Deleddové
Intermezzo:futurismus a fašismus
2. období: od roku 1945 do současnosti
Věčné prokletí ženy v domácnosti: Zrození a smrt hospodyně Paoly Masinové
Tři ženy, tři různé světy: Gianna Manziniová, Anna Bantiová, Fausta Cialentová
Démonická moc deníku: Zakázaný sešit Alby de Cespedes
„Velké matky“ italské literatury
Oživené vzpomínky Lally Romanové
Znovu nalezený čas Natálie Ginzburgové
Největším divem světa je nevinnost: Anna Maria Ortesová
Ztracený ráj Elsy Morantové
Feministická próza 70. let
Tanec na rozhraní světla a stínu: Matka a dcera Francesky Sanvitalové
Ženská próza v 80. a 90. letech
Luisa Adornová, Sandra Petrignaniová, Clara Sereniová
Poznámka k fenoménu Susanny Tamarové

III. Závěr

Bibliografie
Primární literatura
Sekundární literatura
Bibliografie českých (a slovenských) překladů

Je vůbec možné literaturu zkoumat z hlediska genderu, dá se mluvit o specifickém ženském stylu, žánrech? Co ženskou literaturu determinuje, co je pro ni specifické? Autorka nabízí dvojí předurřenost: biologickou – archetypální a společenskou, která ženám vymezuje prostor a definuje jejich role. V italské společnosti, jež byla až do druhé poloviny 20. století patriarchální, jde o nepominutelné mimoliterární faktory. Moderní ženská literatura v Itálii se dělí do dvou období: první, žalující fáze (1861–1914) napodobuje mužské psaní, vyrovnává se s tradičními romantickými klišé o ženách; druhá, autonomní (od konce druhé světové války dodnes), již sebevědomě vychází z ženských zkušeností jakožto pramene autentického umění. Rané období se projevovalo pasivní útrpností hrdinek, nedovolenými vášněmi, které nakonec musely ustoupit manželství a rodině. Pozornost je věnována zvláště autorkám, které se ze stereotypních vzorců vymanily (Aleramová, Seraová, DeLeddová) a svrhly mýtus romantické ženy. Druhé období představuje svobodnou prózu a její emancipační tendence, zastoupené v českém prostředí málo známými spisovatelkami, z nichž vybočují Lalla Romanová, Natalie Ginzburgová, Anna Marie Ortesová a Elsa Morantová. Z bezpočtu brilantních analýz vystupují směrodatné charakteristické rysy italského ženského psaní. Z knihy se navíc ledacos dozvídáme o italské společnosti.
Klára Lowensteinová (Kulturní týdeník A2, ročník IV., 12. 11. 2008, str. 29)