Grafy, mapy, stromy

Tato kniha si klade za cíl přiblížit literární historii ostatním humanitním vědám pomocí nástrojů vyvinutých původně pro jiné oblasti výzkumu: kvantitativních grafů, zeměpisných map a vývojových stromů evoluční biologie. Názorným příkladem je nová interpretace vývoje moderní prózy v první kapitole: teprve při zkoumání nejen několika málo kanonických textů, jak bývá zvykem, ale samotného systému románových žánrů jako celku, vystoupí na povrch existence „literárních cyklů“, na jejichž základě lze stanovit novou periodizaci dějin románu a její význam. Podobné experimenty předkládá i druhá kapitola, kde geografické mapy odhalují hlubokou souvztažnost mezi narativní formou idylického románu a vnímáním prostoru tradičního venkova, a kapitola třetí, kde vývojové stromy neznázorňují dějiny literatury jako lineární přímku, ale naopak jako proces neustálého větvení a rozbíhání zahrnující všemožné literární formy.
Grafy, mapy a stromy tak pohlížejí na literaturu nikoli jako na kánon vybraných děl, ale spíše jako na systém a na velkém množství materiálu nám představují mnohem překvapivější a bohatší literární dějiny, jež stírají hranice mezi vysokým a nízkým, mezi mistrovskými a zapomenutými díly, mezi dnešní klasikou a někdejšími bestsellery. Neméně invenční je i doslov Alberta Piazzy, který kromě souhrnu Morettiho podnětů a úvah vybízí k užšímu dialogu mezi literární historií a genetikou.

Rozvrhovaná pásma „nové“ viditelnosti, jež Moretti svůdně představuje jako výsledky racionalizace literárněhistorické práce, skýtají jisté útočiště a mohou se stát terénem a podnětem mnoha her, ba nadnárodně, komparativně rozkročených výzkumných projektů. Je otázkou, zda schopnost prchat od jedinečného do sfér kvalit uplatnitelných v abstraktních modelech je tím, co bychom měli vítat jako důležitý podnět obrody smyslu „studia literatury“.
Michal Topor (Institut pro studium literatury

Dějiny literatury Franka Morettiho jsou projevem snahy o komplexní pohled na texty v jejich kontextu společenském, kulturním, literárním a krátkodobě i politickém. Rozmanitost kontextů umožňuje, aby se dějiny románu časoprostorově vyvíjely, a tudíž umožňuje formulovat vývojové teorie. Moretti chce přitom poukazovat na problémy bez ohledu na jejich řešení: Jsme zvyklí pokládat si otázky, na něž známe odpovědi předem, a tak nejsme nuceni prozkoumávat hranice či mezery svých znalostí.
Vojtěch Bažant (Dějiny a současnost, 10–2015, str. 47)

Jak už bylo předznamenáno, knihu doprovázejí dva doslovy. Původcem prvního je italský genetik Alberto Piazza, který v něm mimo jiné upozorňuje na analogie mezi přepisem DNA a opakovanou recepcí psaného či tištěného textu: ten je „pamětí minulosti a zároveň předzvěstí budoucích proměn svého kontextu“. (Zde můžeme doplnit, že trochu podobné úvahy u nás rozvíjí především filozof Zdeněk Neubauer. Ten dlouhodobě mluví o tom, že literatura i přírodní zákony mají jen jeden základ: pořadí písmen – text, což dokumentuje nejen na genetice, ale hlavně na kabale a kybernetice.) Závěrečný text pochází od estetika a odborníka na analýzu dat ze sociálních sítí Josefa Šlerky. Ten v něm připomíná obdobné československé pokusy o zavedení kvantitativních metod v humanitních vědách, například při analýze textu (které se zřejmě v dějinách literární vědy také cyklicky vracejí). A dále Šlerka předpovídá, že druhá polovina dvacátého století přinesla silný vliv humanitních věd ve vědách přírodních, a podle všeho se v první polovině století současného „dočkáme obráceného pohybu“. K tomu má zřejmě přispívat i edice Studia nových médií, kterou Šlerka řídí a v jejímž rámci Grafy, mapy, stromy vyšly jako její první svazek. Jejím cílem je „představit českému čtenáři nejen kanonická díla oboru, ale i texty z příbuzných oblastí, jako například games studies či digital humanities“. Edice má seznámit „s aktuální kritickou reflexí proměny společnosti související s všudypřítomnou expanzí informačních technologií“. Založení takové edice je nutné jednoznačně přivítat, protože českých knih s touto tematikou u nás zatím opravdu nevychází mnoho.
Jan Lukavec (iLiteratura.cz)

Morettiho výzkumy nabízejí inspirativní podněty, které jsou schopny posunout literárněvědné bádání k exaktnější rovině právě díky originálnímu způsobu využití primárně fyzikalistických metod analýzy. Na druhé straně je třeba mít vždy na paměti, že formální analýza nemůže existovat izolovaně bez komplementární a adekvátní interpretace.
Richard Změlík (Host 9/2015, str. 94)