Životní prostředí v globální perspektivě

Environmentální regulace, uplatňované od šedesátých let, byly v mnohém úspěšné a nejhorší průvodní jevy rychlé industrializace se tedy podařilo zmírnit. V řadě zemí je dnes prostředí méně kontaminováno škodlivinami, vzduch čistší a voda v řekách méně zamořená. Základní trendy vývoje planetárního ekosystému jsou však naproti tomu stále negativní, ztrácí se biologická rozmanitost, ohroženy jsou mnohé ekosystémy, dokonce se mluví o počínajícím šestém planetárním vymírání. Velké obavy vzbuzuje prohlubující se krize klimatu, která se dostává na první místa politických jednání na všech úrovních, od globální po národní. Přitom je stále zřejmější, že na rozdíl od opatření zaváděných v minulosti je tentokrát zapotřebí dosáhnout zásadně hlubších změn. Jsme svědky začátku dalekosáhlé společenské proměny a k jejímu pochopení by tato kniha měla přispět.
Druhé vydání bylo doplněno o kapitolu „Aktuální trendy“, která stručně pojednává o environmentálně významných událostech a změnách současných dnů.
Kniha profesora Bedřicha Moldana vychází z jeho přednášek na Přírodovědecké fakultě a Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a přehledně představuje klíčové aspekty environmentální problematiky.

Oceňuji zejména, že autor při popisu stavu, změn a vývojových trendů zemského systému „nesurfuje“ po povrchu problémů, ale prezentuje jejich promyšlený rozbor, přičemž se nevyhýbá ani otázkám ožehavým, budícím vášně či stále z rozmanitých důvodů nevyřešeným. Pokud bychom chtěli tuto celoživotní výpověď co nejstručněji shrnout, pak můžeme konstatovat, že se přiklání – a v tom není zdaleka sám – k názoru, že vyřešit nebo alespoň výrazně zmírnit popsané globální problémy související se životním prostředím může systémová a široce pojatá transformace lidské společnosti včetně základních idejí, vzorců myšlení, cílů a hodnot (viz Živa 2022, 1: I–III). Mějme přitom na paměti, že uskutečňování zvažovaných zásadních a systematických politických, hospodářských, společenských a environmentálních změn musí být dokonale promyšlené a mimořádně sociálně citlivé. I přes naléhavost obdobného kroku bych se velmi, velmi přimlouval za to, aby k němu nedošlo jen shora prostřednictvím zákonů, vyhlášek, směrnic, nařízení, daní a poplatků, ale abychom nezapomínali na nezbytné, i když někdy sisyfovské informování, vzdělávání, výchovu a osvětu široké veřejnosti i cílových skupin obyvatelstva. A právě k tomu může významně přispět recenzovaná, nadmíru zdařilá publikace Bedřicha Moldana.
Jan Plesník (Časopis Živa 2/2022)

Má-li ekologie fungovat, je třeba, aby se vizemi reálné a snesitelné budoucnosti bylo schopno zabývat co nejvíc lidí. To zřejmě nedokážou zařídit alarmistické zprávy, jakkoli pravdivě informují o tom, že temné předpovědi se naplňují a čas na nápravu se zkracuje. Aby lidé vzali ekologické myšlení za své, potřebují spíš než děs, jakkoli odůvodněný, aby tomu, co se děje s biosférou Země, doopravdy rozuměli.
Ani v tom směru Moldan své polistopadové roky nepromarnil. Hodně psal a obracel se ke všem vrstvám společnosti, mezinárodní odbornou elitou počínaje a českými farmáři konče.

„Potřebné technologické změny lze úspěšně zavést jen v souladu s tržními mechanismy,“ psal v roce 2003. „Nelze je plánovat, nařizovat z ‚osvíceného‘ centra. Jejich zavádění se prostě musí vyplatit, podnikatelé je sami musejí chtít – ne z altruismu nebo idealismu, ale proto, že jim přinášejí naději na solidní zisk. Pro průmyslové a jiné podniky musí být ekonomicky výhodnější znečišťovat méně a spotřebovávat méně zdrojů.“

Svět vstupuje do postindustriální fáze, pro kterou musí vynalézt nové a dosud neznámé způsoby udržitelného rozvoje. Nová éra nabídne prostor kontextovým lidem. Co se nesmí stát a před čím Moldan varoval, je, aby se společnost rozdělila na dva tábory: zastánce pokračujícího industriálního věku a odpůrce, odmítající soudobou civilizaci jako celek. Nestane se to, dokud jedni druhým budou schopni věřit, že to se světem myslí fér. „Lidé si musí být jisti, že se s nimi zachází upřímně, že nejsou podváděni ani manipulováni.“

Nemanipulovat a nenechat se manipulovat: to je Rhodos, přes který se ve společnosti 21. století skáče a bude skákat každý den. Bedřichu Moldanovi slouží ke cti, že se proti tomuto požadavku neprohřešil ani jako politik, ani jako občan.
Pavel Kosatík (DeníkN, 21. 7. 2023)