Cesty k lidem

Kniha je první ucelenou monografií o duchovní péči v českém jazyce. Představuje historické kontexty, rozmanitá zdůvodnění, různá pojetí, cíle, metody i oblasti duchovní péče. Tou rozumí v širokém slova smyslu realizovanou starost o druhého, existenciální komunikaci či pomoc na cestě k samostatnosti a svobodě. Lidské konflikty, obtížné sociální role či mezní situace, do nichž duchovní péče přichází s nabídkou blízkosti či doprovázení, vnímá především skrze křesťanskou spiritualitu a víru.

Vydání této publikace považuji za významný počin nejen v evangelickém prostředí, ale také v širším ekumenickém kontextu. Vážím si toho, že autoři, vesměs teologové a teoložky z akademického prostředí, píšou jazykem, kterému (kromě malých výjimek) může rozumět každý, kdo se pohybuje v pastoračním terénu. Věřím, že si tuto knihu prostudují faráři církevních obcí i kaplani a dobrovolníci v nemocnicích nebo věznicích. A věřím také, že přispěje ke spolupráci a dalšímu sblížení mezi církvemi: pro mě jako katolíka je potvrzením dlouho zakoušené skutečnosti, že pastýřská péče je naším společným posláním a zároveň že se můžeme od sebe navzájem mnohému naučit.
Michael Martinek (Očima křesťana, 7. 8. 2023)

Kniha vhodně kombinuje dějiny disciplíny (včetně jejího biblického zakotvení) s nástinem současného dění v oboru. Je dobře, že aktuálním otázkám je věnován mnohem větší prostor, zatímco dějinný přehled se omezuje skutečně jen na milníky ve vývoji oboru a klíčové postavy, které jsou relevantní i dnes. Přiměřený je také poměr zastoupení domácích a zahraničních autorů. Díky tomu se podařilo zohlednit specificky česká témata (např. pastoraci v Jednotě bratrské) a zároveň mohli přímo promluvit důležití teoretici duchovní péče, převážně ovšem z německé jazykové oblasti. Kompendium tedy není pouze sekundárním referováním o současné odborné diskusi, ale do této diskuse samo vstupuje a poskytuje pohledy na různé aspekty duchovní péče takříkajíc z první ruky. Vyvstává před námi široká paleta přístupů, teologických východisek, technik vedení rozhovoru a cílových skupin, aniž je některý z důrazů jasně favorizován.
Ondřej Kolář (Teologická reflexe 29/2023)