Browningová nebo Klášterský? Krásnohorská nebo Byron?

V práci Evy Kalivodové se prolíná několik jejích dlouhodobých zájmů, a to o oblast české a anglické literatury 19. století s některými přesahy do století dvacátého, o problematiku překladu a o rodová čili genderová studia. Právě hra mnohostranných vzájemných působení, mezi kterými autorka nachází neočekávaná spojení, a dokáže tak nabídnout nové vnímání koncepcí, pojmů a tvrzení, tradičně ukotvených v diskurzu (zdánlivě) oddělených disciplín, činí z daného textu téměř dobrodružství.
Svůj koncept „rodu v životě literatury“ odvíjí Eva Kalivodová od takového chápání kategorie rodu, jehož obsah se ustaluje či „děje“ v době každé jedné situace a ve vzájemném napětí rodů obou. Dodejme, že svým textem tuto cestu podnětně otevírá, přičemž do sítě dynamiky rodových vztahů zapojuje také dynamiku domácího a cizího, sledovanou na materiále překladů. Právě setkání s „cizím“ a proces jeho přenesení do domácího kontextu může efektivně odhalit limity a povahu našeho vlastního sebe-pochopení, a tedy i sebe-pochopení rodového.

Ve své knižní prvotině je Eva Kalivodová nejobjevnější a nejpřesvědčivější ve studiích translatologických a v polohách komparatistických. Zvláště perspektivní, po rozvinutí volající se zdají být její zmínky o typologických souvztažnostech mezi literaturou českou a severoamerickou z časů, kdy se konstituovaly jako literatury národní. O důvod víc, proč se těšit na další autorčinu knihu, a vůbec na její intenzivnější účast v literárněhistorickém bádání.
Jaroslava Janáčková (časopis Česká literatura, 1/2012, str. 107–111)