tištěná kniha
Pojem vědomí: Jeho jednota a rozmanitost

Pojem vědomí: Jeho jednota a rozmanitost

Hill, James Karásek, Jindřich

témata: filozofie
edice: Filosofie

brožovaná, 144 str., 1. vydání
vydáno: březen 2018
ISBN: 978-80-246-3747-1
doporučená cena: 190 Kč

E-shop

Anotace

Rozdíl mezi starověkou a středověkou filosofií a filosofií po Descartovi bývá obvykle spatřován v tom, že ve starověké a středověké filosofii nenajdeme pojem, který by přesně odpovídal našemu pojmu vědomí. Tento náhled je ovšem správný jen částečně. Jednak se totiž interpreti a komentátoři starověkých autorů nerozpakují používat termín vědomí v rámci svých výkladů, jednak je pojem vědomí zatížen mnohoznačnostmi, které již samy o sobě neumožňují provést v této věci definitivní rozhodnutí. To dokládá i tato kniha. Sedm esejů, které ji tvoří, se zabývá různými přístupy k vědomí předloženými ve třech klíčových obdobích – v raně novověké filosofii, v německé klasické filosofii a v současné analytické filosofii

Recenze

Soubor textů nabízí českému čtenáři příležitost seznámit se blíže s filosofickými diskusemi na téma vědomí, potažmo sebevědomí. Žádný z článků se nepokouší o celkové představení tématu ať už systematicky, nebo historicky. Naopak, ve všech případech jde o navýsost specializované sondy do jasně a úzce vymezeného tématu. A nejen v tomto ohledu jde o texty jednoznačně odborné a kompetentní. Všechny mají precizně formulované téma, autoři prokazují znalost relevantní odborné literatury ke svému výseku problematiky, dokonale ovládají odborný styl a jejich příspěvky nepostrádají logickou strukturu.
Články lze rozdělit do několika skupin. Tři se pohybují v postanalytické tradici.
V jednom Tomáš Marvan s Michalem Polákem obhajují tzv. slabou verzi materialistické indentitní teorie ohledně vztahu fyziologických procesů a mentálních stavů, podle níž lze každý jednotlivý mentální stav ztotožnit s jednotlivým neurálním stavem. V analytické filosofii mysli jde o etablovanou pozici a probíraná Smartova námitka je také známá a dlouhodobě diskutovaná. Podobně se Jakub Mihálik ve svém článku zaměřuje specifickou verzi fyzikalismu, totiž koncepce, podle níž lze relevantní fenomény, zde mentální fenomény, redukovat na úroveň, kterou se zabývá fyzika. Mihálik se kriticky vyrovnává s tzv. aposteriorním fyzikalismem, který se snaží sloučit tradičnější empiristické představy o mysli s fyzikalismem. Mihálik dokazuje, že k odmítnutí takové podoby fyzikalismu bychom museli poměrně specificky chápat významu termínů, jimiž charakterizujeme mentální stavy z fenomenální perspektivy. Třetí článek z této skupiny argumentuje pro tzv. reflektivnim teoriím sebevědomí s tím, že implikují nekonečný regres. Články ve všech případech zapadají do odpovídajících mezinárodních diskusí v posledních padesáti letech a snaží se reagovat na nejnovější trendy ve filosofii mysli.
Druhá skupina článků představuje historické interpretace textů z německé klasické filosfie, přesněji ve dvou případech pojmu sebevědomí v Kantových textech, hlavně Antropologii v pragmatickém ohledu, a v jednom případě úvahy o cogito v konkrétním Wolffové spisku a jeho vztahu k odpovídajícím postupům u Kanta a Descarta. Vzhledem k málo rozvinutému wolffovskému bádání u nás je tento poslední příspěvek jistě cenný. Druhý text se snaží přesněji identifikovat místo sebevědomí v Kantově filosofii a vysvětluje, proč je namístě toto místo hledat spíše v antropologii. Zároveň detailněji rozlišuje několik aspektů kantovský pojatého sebevědomí ve světle diskusí kantovských badatelů. Třetí z této skupiny článků je nejsubtilnější. Textovou analýzou relevantních partií Kritiky čistého rozumu se komplementárně k předchozímu textu pokouší specifikovat, s jakým pojmem vědomí Kant v tomto svém klasickém díle pracuje. Všechny tři texty velmi dobře reprezentují silnou českou tradici kantovského bádání.
(...)
James Hill v pro mě osobně jednoznačně nejzajímavějším článku souboru přichází s originálním kvalifikovaným příspěvkem berkeleyovskému bádání. Představuje Berkeleyho jako precizního filosofa, který dokázal oproti svým předchůdcům lépe rozlišit více aspektů pojmu vědomí. Hill jakoby Berkeleymu v otázce vědomí připsal roli, jaká se tradičně připisovala Kantovi ve věci metafyziky: uchopit dosavadní diskusi k tématu dialekticky a překonat ji syntézou.
Jak se z výše uvedeného zřejmé, jeví se mi všechny články jako kompetentní akademické příspěvky k tématu.

Z recenzního posudku: Petr Glombíček

Shromážděné stati podávají kritický rozbor vybraných problémů filosofie vědomí v novověké a v současné filosofii. Způsob prezentace je výhodný v několika ohledech: pojednávané otázky mají ústřední význam, zároveň jsou vždy představeny nějakým inventivním způsobem (s elementem kritiky, polemiky apod.), avšak odborný aparát nepřetěžuje hlavní text, struktura studií je dobře sledovatelná. Monografie tak bude přínosem pro odbornou komunitu, současně ale bude dobře použitelná i k vysokoškolské výuce.
Problém vědomí je pro současnou filosofii ústřední z několika hledisek, jež jsou v knize tematizovány a lze je schematicky rozřadit pod dvě rubriky: (a) novověký pojem vědomí je klíčovou osou filosofického vývoje od Descarta přes Kanta po Husserla, (b) v moderním kontextu je pojem vědomí ústředním polem konfrontace mezi filosofií kontinentálního střihu a (povšechně řečeno) reduktivními aspiracemi moderní vědy a analytické filosofie. Téma je tedy zásadní jak v historickém, tak v systematickém ohledu.
Velkou předností navržené monografie je, že vtahuje do hry i relativně opomíjené autory typu Th. Reida či Ch. Wolffa a u klasiků mnohdy pracuje s opomíjenějšími spisy (například s Kantovou Antropologií).

Z recenzního posudku: Mgr. Martin Pokorný, PhD.

Nejnovější tituly v edici