Moře jsou svobodná

Hugo Grotius (1583–1645) sepsal spisek Mare liberum jako advokát nizozemských zájmů v mezinárodních diplomatických jednáních, jejichž cílem bylo argumentačně oslabit španělskou pozici a postavit se arogantnímu prosazování monopolu na plavbu i obchod ze strany Portugalska v oblasti tzv. Východních Indií. Z Grotiovy argumentace vyplývá přirozené právo všech národů na svobodnou plavbu a obchod na svobodných mořích, tedy na sdílení věcí daných Bohem i přírodou k užívání všem lidem. Text vychází v překladu a s komentářem Václava Marka.

Pokud se pak recenzovaného spisu dotýká, zásadní podíl na jeho konečné podobě má Václav Marek, který jej přeložil a opatřil poznámkami, jakož i předmluvou, která dílo zasazuje do odpovídajícího kontextu, a vlastně tak zpřístupňuje čtenářům pro opravdu „informované pochopení“.
[…]
Za velmi cenné konečně považuji, že Marek nás na konci své předmluvy informuje i o reakci na Grotiovo dílo, a tak i dalším vývoji celé polemiky (s. 22–26), jakož i fakt, že na závěr knihy zařadil přehled Grotiem ve spise použitých právních autorit, včetně stručného
„medailónku“ těchto jednotlivých výrazných osobností právní vědy (s. 102–105). V ediční poznámce se konečně i dozvídáme, proč se při překladu názvu díla rozhodl pro použití s ohledem na dosavadní tradici možná poněkud nezvyklého plurálu proti originálnímu singuláru. Píše-li pak tamtéž (s. 27), že jeho překlad Grotiova díla „je prvním překladem do češtiny, a zřejmě vůbec prvním překladem do jazyka národa, který nemá moře“, podtrhuje to jen záslužnost tohoto nakladatelského počinu Karolina, o němž jsme hovořili již v samotném úvodu této recenze.
Radim Seltenreich (Právněhistorické studie)