e-kniha
Václav Chaloupecký

Václav Chaloupecký

Ducháček, Milan

témata: biografie a paměti, historie – 19. století, historie – 20. století

e-kniha, 1. vydání
vydáno: září 2014
ISBN: 978-80-246-2598-0
formáty e-knihy PDF
doporučená cena: 260 Kč

E-shop

Anotace

Copak je ta Gollova historická škola? Jak lze v Palackém objevit kořeny československých dějin? Proč československý úředník těžko nachází řeč s maďarským, ačkoli se oba domluví německy? Vyhnali by TGM ze Slovenska, kdyby uvažoval nahlas? Zrodilo se husitství z intelektuální konstrukce univerzitních mistrů? Proč Chaloupecký nedokončil přepracování Laichtrových Českých dějin? Jak se změní život badatele, když z domácnosti zmizí služka? A patří lovestory do dějin historiografie?
Takové otázky si klade Milan Ducháček (*1978) v knize o českém historikovi Václavu Chaloupeckém, žáku Jaroslava Golla a Josefa Pekaře, jenž se po zrodu Československé republiky stal profesorem československých dějin Univerzity Komenského v Bratislavě. Po Pekařově smrti pak přijal prestižní nástupnictví na Karlově univerzitě.
Václav Chaloupecký má pro své názory na česko-slovenský poměr na Slovensku dodnes „zlé meno“ a v českém prostředí zůstává ve stínu svých učitelů. I proto se autor rozhodl znovu rozpohybovat zdánlivě dobře známý příběh zrodu a rozkladu první ČSR a na pozadí životní dráhy opomíjeného historika se pokusil zachytit jak vnitrooborové klima českého, respektive československého dějepisectví první poloviny 20. století, tak v širším kontextu i proměny vztahu Čechů a Slováků v daném období.
Stranou přitom nezůstává ani tematika Chaloupeckého historických prací, z nichž mnohé (povětšinou negativně) ovlivnily rodící se kulturní klima společného státu. Historikovy texty tak namnoze určují linii výkladu. Vedle osobností umělecké bohémy konce dlouhého století a prvorepublikových intelektuálních elit zde defilují přední osobnosti lucemburské epochy, jsou promýšleny otázky zrodu husitství a proměny interpretace kulturního dědictví Velké Moravy, je probírána údajná Žižkova cesta do Uher i stále neukončený spor o Kristiána a dataci nejstarších českých legend.
Životní příběh rodáka z Dětenic na Jičínsku, anarchistického básníka, lobkovického knížecího archiváře, univerzitního historika, zuřivého polemika a vášnivého pěstitele jabloní se uzavírá náhlou smrtí roku 1951. Právě včas, chtělo by se říci...



(...) práce je až překvapivě zralou monografií tohoto význačného a v řadě kontextů i kontroverzního historika.
z posudku prof. Ivana Hlaváčka

Vynikající stylistické schopnosti činí z četby díla, navzdory jeho vysoké vědecké hodnotě, literární zážitek, umocněný navíc Ducháčkovým až empatickým a zároveň kritickým vhledem do řeči pramenů, z jejichž důkladného studia strhující příběh vyrůstá. (…) Jsem přesvědčen, že se brilantně napsaná kniha stane vědeckou událostí nejen u nás, ale též na Slovensku (…).
z posudku prof. Petra Čorneje

"Zdálo by se, že osobnostní složitosti jsou pro životopisce vítanou látkou. Ve skutečnosti od něj žádají mimořádně znalý, citlivý a stylisticky prokomponovaný přístup. Jen tak může vzniknout taková biografie, jakou osobnost Chaloupeckého osudu vyžaduje a potřebuje. Obdivuji, jak ji M. Ducháček zvládl."

z posudku prof. Kvačka

Práce byla poctěna Cenou Česko-slovenské komise historiků za rok 2013.

Obsah

Předmluva

I. Z anarchisty knížecím archivářem
Dětenické milieu
Mezi buřiči, maltézskými rytíři a cukrovou řepou
Gollovým žákem a knížecím lokajem

II. Kde žije bratr můj...
"Maximum, kterého bylo možno dosáhnout."
Centralizace slovenského archivnictví a archivní rozluka s Maďarskem
Spiritus agens historického semináře Univerzity Komenského
"Slováci budú prinútení žiadať dôrazným spôsobom, aby slovenská mládež bola zbavená takéhoto učiteľa."
Staré Slovensko a československé dejiny

III. Má láska patří středověku a gotickému Janu z Dražie
Středověcí osvícenci. Husitství v díle Václava Chaloupeckého
V pavučině syntéz a legendistiky
Rektorem v čase soumraku československé demokracie

IV. Boj o Pekařovu stolici
Vladyka Dětenický z Dědic
Vytržení z kořenů
Dětenická coda

V.
Závěr
Závěr

VI. Outro
Václav Chaloupecký: osobnostní monografie jako problém a výzva
Pramenná základna
Sekundární literatura

Seznam zkratek
Ediční poznámka
Seznam pramenů a literatury
Prameny nevydané
Prameny vydané
Autobiografie, memoáry, deníky
Beletrie
Elektronické zdroje
Rozhovory s pamětníky
Excerpovaná periodika
Sekundární literatura

Bibliografie prací Václava Chaloupeckého
Monografie
Pasáže v kolektivních dílech
Články
Edice Poezie
Překlady poezie

Seznam obrazových příloh
Resumé
Jmenný rejstřík

Recenze

Název rozsáhlé monografie nadějného a publikačně zdatného badatele „paradoxně více skrývá, než slibuje. Každý, kdo od práce očekává střízlivé pojednání o životě a díle dnes poněkud zapomenutého historika, žáka Gollova i Pekařova, bude příjemně překvapen. I když Ducháček vybudoval svůj text na biografickém půdorysu, tedy v zásadě chronologicky s nezbytnými tematicky laděnými exkursy, nezaměřil se pouze na Chaloupeckého osudy a jeho vědeckou i pedagogickou činnost, nýbrž prostřednictvím životopisu svérázné osobnosti postihl i celkový ráz a stěžejní problémy doby, v níž se protagonista práce pohyboval a kterou spoluutvářel. Tento v zásadě diltheyovský princip naplnil autor vskutku příkladně. V nemalé míře k tomu přispěly jeho vynikající stylistické schopnosti, které činí z četby díla, navzdory jeho vysoké vědecké hodnotě, literární zážitek, umocněný navíc Ducháčkovým až empatickým a zároveň kritickým vhledem do řeči pramenů, z jejichž důkladného studia strhující příběh vyrůstá.
Čím hlouběji jsem se lektorovaným textem zabýval, tím více jsem se upevňoval v přesvědčení, že nenabízí pouze objevný pohled na život a tvorbu pozoruhodného dějepisce, nýbrž představuje též zásadní příspěvek k dějinám české i slovenské historiografie, k dějinám česko - slovenských vztahů a vlastně také k dějinám české a slovenské duchovní kultury v první polovině 20. století. Drama Chaloupeckého života je rámováno dvěma daty. Na počátku stojí pozvolna odcházející belle époque, jejíž omamné kouzlo formovalo jinochovu individualitu, v závěru pak komunistická totalita, jejíž nástup osobitý historik přežil jen o tři roky.
Proti neskrývaným autorovým literárním ambicím, programově manifestovaným v záhlaví jednotlivých kapitol, nic nenamítám, naopak je vítám, byť místy působí poněkud přemrštěně. Po celý svůj život zastávám názor, že opravdu dobrá historiografická práce se vyznačuje vysokou úrovní literárního ztvárnění, usnadňujícího porozumění sdělovaným poznatkům. Tím ale nikterak nehoruji pro nezávazné a pramenně i teoreticky nezakotvené vyprávění. To v Ducháčkově případě ani nehrozí, protože právě práce s prameny a teoretické myšlení jsou jeho silnou stránkou, názorně ilustrovanou až udivujícím rozhledem po domácí a zvláště zahraniční produkci, včetně u nás přehlížené produkce slovenské.
Problémy, jimiž se autor v souvislosti s Chaloupeckým zabývá, vyžadují široké, v pravém slova smyslu interdisciplinární znalosti i bezpečné zvládnutí slovenských reálií. V tomto směru Ducháček plně obstál, a to z několika důvodů. Předně vychází z bohaté pramenné základny, neomezující se pouze na archivní materiály, dobovou publicistiku, texty čelných historiků i politiků, ale těžící i ze vzorně uplatněné metody oral history a z osobního poznání lokalit, v nichž se odvíjel Chaloupeckého život. Důležité však je, že se autor už dvanáct let systematicky zabývá česko - slovenskými vztahy v první půlce 20. století, brilantně se seznámil s tehdejšími poměry na Univerzitě Komenského a udržuje intenzivní kontakty se slovenskou vědeckou i kulturní obcí. I proto obdržel několik grantů, které mu umožnily dlouhodobější pobyty na Slovensku a studium v tamních archivech. Přidáme-li k tomu imponující seznam vědecké literatury, nedá se Ducháčkově heuristice téměř nic vytknout.
Posuzovaná práce má vzornou strukturu. Téměř ve shodě s teorií amerického historika a narativisty Haydena Whitea se opírá o čtyři nosné sloupy, čímž myslím čtyři rozsáhlé kapitoly. První (Z anarchisty knížecím archivářem) mapuje Chaloupeckého dětenické dětství, středoškolská i vysokoškolská studia (s objevnými průhledy do kulturního prostředí, v němž se protagonista stylizoval jako básník i anarchista) a především působení v lobkovickém archivu v Roudnici, stěžejní pro zrání mladého vědce. Pro další vývoj nadějného badatele a zvláště pro jeho pojímání česko - slovenské problematiky mělo určující význam jeho (až romanticky zbarvené) seznámení s manželkou, pocházející ze slovenské strany Bílých Karpat. Ducháček si zde vtipnou, ale přitom citlivou, hermeneuticky pojatou analýzou vytvořil bezpečný základ pro sledování a interpretaci budoucích Chaloupeckého postojů i aktivit.
Druhá kapitola (s příznačným názvem Kde žije bratr můj) je badatelsky neméně objevná a představuje základní příspěvek i k historii českého a slovenského archivnictví a k dějinám bratislavského vysokého školství, především k procesu zrodu a budování historického semináře na Univerzitě Komenského. Přináší však i kulturně historické postřehy z každodennosti soudobé Bratislavy a života jejích kulturních elit. Slovenského čtenáře ale asi nejvíce zaujmou Chaloupeckého (ze slovenského hlediska kontroverzní, ba nepřijatelné) názory na československou jednotu a na nejstarší slovenské dějiny, jimž se soustavně věnoval, četné publicistické polemiky a zejména dramatická proměna vztahu k Danielu Rapantovi, který se z vyvoleného žáka stal jeho hlavním slovenským vědeckým oponentem. Bohatství pramenného a dostatečně atraktivního materiálu nedokázal Ducháček odolat a předkládá je čtenářům v maximální možné šíři, i když méně by zde asi znamenalo více.
Smutný konec bratislavského účinkovaní, dlouhé čekání na přiznání postu po zesnulém Josefu Pekařovi, s nímž se, jak Ducháček zřetelně ukazuje, Chaloupecký neustále vyrovnával a poměřoval, a zřízení Protektorátu Čechy a Morava, tvoří v knize výrazný předěl. Těžiště autorovy pozornosti se v třetí kapitole přesouvá k Chaloupeckého vědecké práci. Husitologa musí velice těšit, jak si Ducháček poradil s Chaloupeckého (někdy dosti osobitými) příspěvky k dějinám husitství, zvláště s dosud otevřenými či nedostatečně vyřešenými otázkami (Žižkova slepota, rozšíření a ohlas husitství v Uhrách). Díky historikovým potomkům se autor dokonce dostal k nepublikovanému a nezredigovanému Chaloupeckého rukopisu Žižka a husité na Slovensku. Také na jeho základě demonstruje, jak se Chaloupecký často rozhodoval pro sporný vědecký postup, v němž přání bylo otcem myšlenky a zpravidla anticipovalo výsledek. To se týkalo nejen údajného Žižkova tažení do Uher, ale také nejstarších českých legend, včetně stále diskutované legendy takzvaného Kristiána. Soustřeďuje se přitom i na nezanedbatelnou roli Chaloupeckého asistenta a zdatného medievisty Rudolfa Holinky, jenž se taktně, leč často marně snažil svého nadřízeného krotit a přimět k vědecké sebekázni. Teprve Ducháčkovou zásluhou vychází na světlo podíl, který Holínkoví náleží při přípravě edic Pramenů X. století a Středověkých listů ze Slovenska. Přiznávám, že jsem se strachoval, jak se autor vyrovná se složitým tématem české legendistiky a sporů o Kristiána. Ducháček, navzdory mým obavám, netoliko obstál, ale navíc ještě rekonstruoval cestu, kterou se Jaroslav Ludvíkovský dostal k nápadu použít pro zkoumání Kristiánovy pravosti rytmické klauzule.
Čtvrtá a poslední kapitola se věnuje Chaloupeckého osudům po odchodu z Bratislavy, tedy protektorátnímu období, až překotné a těkavé činnosti v letech 1945 - 1948 a na závěr nelehkému životu v komunistickém Československu. Z mravního hlediska Chaloupecký v těchto smutných a těžkých dobách obstál, ačkoliv se musel vyrovnat s až tragickými momenty (odsouzení syna k trestu smrti, od něhož posléze nacistický soud ustoupil a zmírnil trest „pouze“ na doživotí; poúnorový zábor dětenického domu). Vděčil za to i své bojovné povaze a přímočarosti, která mu přinášela více nepřátel než přátel.
Jsem přesvědčen, že se brilantně napsaná kniha stane vědeckou událostí nejen u nás, ale též na Slovensku, a obohatí českou dějepiseckou produkci. Její nesporný vědecký přínos spočívá jak v detailní charakteristice života a díla Václava Chaloupeckého, tak ve způsobu zachycení významné kapitoly česko - slovenských vztahů a v širokém kulturním záběru.

Z recenzního posudku: prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc.