e-kniha
Edvard Beneš. Politická biografie českého demokrata II

Edvard Beneš. Politická biografie českého demokrata II

Dejmek, Jindřich

témata: historie – 20. století, biografie a paměti

e-kniha, 1. vydání
vydáno: leden 2015
ISBN: 978-80-246-2701-4
formáty e-knihy PDF
doporučená cena: 280 Kč

E-shop

Anotace

Druhá část politické biografie Edvarda Beneše se věnuje období od roku 1935, kdy je už profesně i lidsky vyzrálý politik s přehledem po složité mezinárodní situaci jmenován prezidentem ČSR, až do poválečných let poznamenaných marnými snahami o záchranu demokracie. Kniha přináší chronologický obraz "mnichovské krize", druhého československého odboje a budování poválečné republiky, dosud roztříštěný v obrovské literatuře a faktografii, a sjednocuje ho dramatickým politickým příběhem osobnosti, která se stala spolutvůrcem i obětí českých dějin.

Obsah

Kniha pátá: Politický vůdce spartánské demokracie (prosinec 1935 až říjen 1938)
Kapitola 16 Budování demokracie v obležení diktátoru (prosinec 1935 až jaro 1937)
Kapitola 17 Začátek finálního zápasu o československý stát (květen 1937 až květen 1938)
Kapitola 18 Od květnového triumfu k mnichovské katastrofě (květen až říjen 1938)
Kniha šestá: Vůdce národního odboje za obnovu demokratického Československa (říjen 1938 až březen 1945)
Kapitola 19 Z prominentního soukromníka do čela druhého odboje (říjen 1938 až říjen 1939)
Kapitola ao Výstavba exilového státního zřízení a jeho institucí (říjen 1939 až říjen 1940)
Kapitola 31 Za uznání plnohodnotné vlády a právní kontinuity československého státu (říjen 1940 až září 1941)
Kapitola 33 Diplomatická likvidace Mnichova (říjen 1941 až září 1943)
Kapitola 33 O budoucnost republiky a její postavení v poválečném světě (podzim 1943-1943/44)
Kapitola 34 V čele vrcholícího zápasu za obnovu svobodného Československa -
a v jeho zákrutech (leden 1944 až březen 1945)
Kniha sedmá: Budovatel socializující demokracie a jeho finální prohra (březen 1945 až červen 1948)
Kapitola 35 Položení základů třetí republiky (březen 1945 až květen 1946)
Kapitola 36 V čele zápasu za udržení demokracie (květen 1946 až srpen 1947)
Kapitola 37 Mnohonásobně tragické finále politika (září 1947 až červen 1948)
Kapitola 38 Agonie a smrt (červen až září 1948)
Závěr: Edvard Beneš v českých a československých dějinách první poloviny 30. století
Přehled využitých pramenů a literatury
Jmenný rejstřík

Recenze

Benešova léta "učňovská a vandrovní", ale do jisté míry i počátky kariéry ve vrcholné politice v letech Velké války, podíl na vzniku samostatné ČSR a na vytváření její především zahraniční politiky, nejsou natolik kontroverzní a spory vyvolávající, jako v období poté, co se stal prvním mužem co do odpovědnosti za republiku.
Jestliže o prvním svazku monografie bylo možné říci, že politická biografie byla především biografií republiky, se kterou se Beneš člověk stále víc s více ztotožňoval, o druhém svazku to platí více než dvojnásob. Prezidentem ČSR se vroce 1935 stal padesátník, lidsky i profesně zcela vyzrálý, perfektně znalý všech složitých konotací mezinárodní politiky a dokonale si uvědomující všechny přednosti, ale i slabiny země, za kterou převzal odpovědnost. Odpovědnost takovou, že ve vypjatých momentech jejího vývoje v roce 1938 a 1948 byl prvním a posledním, kdo rozhodoval o jejím osudu. A jestliže v osudném roce osmatřicátém rozhodoval s vědomím, že není všemu konec a že v brzku nastane zdlouhavý a obtížný zápas, na jehož konci může být návrat vještě výhodnější vnitřní i vnější konstelaci, o deset let později, psychicky a fyzicky zlomený muž, mohl sotva v něco doufat.
Když pomáhal vytvářet nový československý stát nebyl Beneš sám, v jeho osudových momentech po dvaceti a třiceti letech ano. A vobou případech, i vzáří 1938, i v únoru 1948, věděl, že odpovědnost a nakonec i vina bude přisouzena jen jemu.
Obrovské úsilí, které Beneš vynaložil pro vylepšení obrany republiky v druhé polovině třicátých let, stejně jako obdivuhodnou cestu, kterou velký demokrat ušel od naprostého zneuznání po triumf v letech války, kdy se vrátil do osvobozené vlasti v čele mezinárodně i doma respektovaného establishmentu a nakonec golgotou končící poválečný krátký úsek plný marných a předem k nezdaru odsouzených snah o záchranu demokracie, Dejmek nejen zobrazil, ale současně i faktograficky doložil.

Z recenzního posudku: PhDr. Miroslav Teichman, DrSc.

V druhé části politické biografie Edvarda Beneše navázal Jindřich Dejmek organicky, koncepcí, pojetím, faktografickou výbavou na už vydanou část první. Přitom téma ještě "ztěžklo", přišla nejtěžší léta Benešova politického života způsobená především dramatickou dobou. Dejmek se tak musel vyrovnávat s událostmi, na něž se obecnější pozornost živená i značně různorodou a spíše politicky než odborně motivovanou publicistikou především zaměřuje, s mnichovským pádem Československa a s komunistickým únorovým převratem -v obojím byl Beneš jednou z ústředních postav, i když spíše v situaci oběti, než opravdu vlivného aktéra. Dejmek vyložil oba údery Benešovi, ale především jeho hlavnímu dílu, Československu, velmi věrojatně, zcela v duchu své interpretační metody, způsobu výkladu a posuzujících měřítek. Kapitoly "netrčí", jsou součástí široce rozklenutého děje, který k nim spěje - ne fatálně, ne předurčeně, ale tendencemi a akty, jež pak přinesou mnichovský a únorový výsledek. Dejmek přitom detailně zaznamenává, jak si v tomto až příliš dějinném čase počínal Beneš, co dělal, jak politicky smýšlel, co dokázal kde a proč ve svých záměrech, představách, nadějích, konstrukcích neuspěl.
Mezinárodní politika i vývoj a osudy Československa mu jako druhému československému prezidentovi uchystaly úkoly a situace, které jeho předchůdce nepostihly a nemusel je tedy řešit. Prezidentské třináctiletí bylo pro Beneše dobou "bez oddychu", plnou napětí, střetů, dokonce dlouhé války a vždy nadměrného úsilí. Beneš zažíval, co málokterý z evropských státníků. Padlo Československo a on nejprve s ním. Stalo se mu to ale vzápětí nejvýznamnější životní výzvou, a to československý stát obnovit. Získával a vytvářel pro to mezinárodní podmínky: podařilo se to a byl to jeho vrcholný politický čin. Byl z více důvodů pro Beneše (a nejen pro něho) dokonce ještě obtížnější, než prosadit Československo jako stát na evropskou mapu po první světové válce.
Věren své koncepci mohutné politické biografie vřadil J. Dejmek Benešovo působení do široce pojatého dobového politického vývoje, případně průběhu války. Mohl si to dovolit, protože tuto "obecnou" historii výtečně ovládá, zná ji detailně i ze specializované literatury (bohatě na ni odkazuje v poznámkách), a proto dokáže posoudit i volit, co je z onoho obecnějšího vývoje ovlivňujícím nebo souvislostním pro hlavní benešovské a vůbec československé téma. Beneš se v takovém výkladu místy jako by ztrácí, ale následný autorův návrat k němu se může opřít o zobrazení nebo zaznamenání dějů působících na tvář doby, na to, co ji formovalo a bylo podkladem, podmínkami, půdou, prostorem pro Benešovu práci, ať si to již prezident dostatečně uvědomoval, ať teprve historik zjišťuje tuto "bázi". Jen její vědomí a znalosti jsou klíčem k posuzování Benešova politického myšlení a konám: Dejmek čtenáři z této "báze" přímo mnohé sdělil. Je to mimo jiné užitečné pro případný dialog čtenáře a autora, který se u Benešovy biografie dá nezřídka očekávat.
Stejně jako v první části se Dejmek nijak zvlášť nezajímal o Benešův osobní život, o jeho soukromí, "vnitřní svět", o jeho pocity, nálady, možné reakce, způsoby jednání, způsoby práce, vztahy k lidem a s lidmi. K portrétu, byť specializovanému na politiku, mi to přece jen schází, samozřejmě to znamenalo "domýšlet", rekonstruovat z náznaků, z různých svědectví, postřehů, zážitků (viz pro toto údobí např. poznámky Smutného, Táborského, Feierabenda a jiných).
Druhá část Dejmkova textu jen ještě potvrzuje, že autor je dnes nejpovolanějším českým autorem pro Benešovu politickou biografii. Vytvořil si k ní pevný odborný přístup a důsledně ho naphtíl. Platí to, co o první části: o ohlas má i tato část postaráno, jistě nebude - už vzhledem k Benešovi - jednoznačný, ale takový autor asi ani neočekává. Zájem a respekt však biografie vzbudí obecně, a právem.

Z recenzního posudku: Prof. dr. Robert Kvaček, CSc.

Přestože se v uplynulých letech objevilo hned několik pokusů o Benešovu biografii, výsledky (jedno, zda z hlediska zvolených interpretací, či využité šíře pramenné základny) byly většinou sporné a spíše vyzývající k novému uchopení tématu a pečlivému zdokumentování činnosti této klíčové a současně nad jiné kontroverzní osoby moderních českých dějin. Na podkladě rozsáhlé práceJindřicha Dejmka nazvané jednoduše - leč příznačně - Edvard Beneš. Politická biografie českého demokrata (Nakladatelství Karolinum, Praha 2006) česká historiografie dospěla k výrazné, ač zdaleka nikoliv úplné splátce svého dluhu vůči Benešovi i české společnosti. První díl zahrnují léta 1884 - 1935 fascinuje nejen svým rozsahem (cca 630 stran), ale především širokým a precizním využitím různorodé pramenné základny. J. Dejmek ve své práci shromáždil pro tuto dobu nepochybně maximum dostupných relevantních pramenů a fakt a jeho kniha se tak nepochybně stane pro generace ostatních historiků "knihou živitelkou". Jen zřídka vídaný heuristický záběr by však neměl zastřít i problematické stránky věci: předně kniha v takovémto rozsahu je takřka k neučtení i pro vědeckou obec samotnou, zvolený styl a metoda výkladu pak dost dobře nedávají znát, kde končí řeč pramenů a kde začínají vlastní slova historikova. Dále je otázkou, zda lze psát "politickou biografii" bez osobnostní, charakterové, zkrátka čistě lidské skici hlavního hrdiny? O E. Benešovi, člověku vnitřně zřejmě velmi zvláštním, toto konstatování platí dvojnásob. Redukce Benešova života takřka pouze na jeho (zahraničně) politickou činnost je nutně zkreslující. A pochyby platí i o míře autorova odstupu, ostatně diskutabilní slova o "českém demokratu" v samotném názvu knihy dávají od samého počátku tušit, jakým směrem se J. Dejmek v Benešově biografii hodlá ubírat. A koneckonců již jen první kapitola ukazuje na určitou selekci (úmyslnou?) fakt a literatury, která nezapadá do Dejmkem předem vytvořeného konceptu.

(lve), Kuděj, časopis pro kulturní dějiny, č. 1-2/2008, str. 114-115