100 let od narození Radima Palouše
6. listopadu 2024 jsme si připomněli 100 let od narození Radima Palouše, autora knih o filozofii výchovy, mluvčího Charty 77, aktivního člena Občanského fóra a emeritního rektora Univerzity Karlovy.
Profesor Radim Palouš (6. listopadu 1924 – 10. září 2015) byl filozof, pedagog a komeniolog. V letech 1945–1948 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii u Jana Patočky, který ho oslovil odborně i osobně natolik, že se z nich stali přátelé. Jak na slavného profesora vzpomíná?
Zažil jsem s ním mnohé nezapomenutelné chvíle, významné nejen filosoficky. Leckdy šlo o umělecká díla – o hudbu, o literaturu. Jednou mě upozornil na knihu Jaroslava Durycha Boží duha. Seděli jsme u něj v Tomanově ulici. Měl místnůstku v přízemí s výhledem do zeleně. Když končil výklad tohoto hluboce jímavého příběhu o vysídlencích a vysídlovatelích, kteří se nakonec spolu shledají, byl dojat. Nemohu na ten okamžik zapomenout: náhle se mně před očima vynořily osudy naší vlasti – zničené pohraničí, brutalita těch i oněch – a uprostřed pohraniční krajiny se objeví lidé, kteří láskou přemáhají smrt, a tím překračují zlobu světa vezdejšího.
V 50. letech vystudoval také chemii na Přírodovědecké fakultě Vysoké školy pedagogické. Poté působil jako učitel na základní škole a jako středoškolský profesor, avšak od roku 1959 měl pedagogickou činnost zakázanou. Živil se pak mimo jiné jako topič.
V období normalizace organizoval filozofické bytové semináře a byl editorem samizdatových publikací. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a v letech 1982–1983 byl jejím mluvčím. Zažil pronásledování Státní bezpečností, domovní prohlídky, věznění a tvrdé výslechy:
Měl jsem procestovanou celou policejní Prahu, a tak mne postupně režim otužil, naučil, jak se mám chovat. Ukázalo se, že i ve vazbě se dá žít, že tam jsou lidé různí, více či méně slušní. Zažil jsem tam společenství i samotu. Tak třeba jsem do plné cely vstoupil až po výslechu, který trval do jedenácti v noci. Byla sice asi pro dva, ale přišel jsem tam jako šestý, rozkládací kavalec pro mne se vešel jen vedle záchodové mísy.
Aby ochránil své přátele z disidentských kruhů, byl ochoten udělat mnohé: pod záminkou, že potřebuje zapít léky, tak například při jednom výslechu snědl dopis pronásledovaného kněze Josefa Zvěřiny, který měl schovaný v kapse.
Radim Palouš by zapálený do filozofie výchovy a pedagogiky. Když předával studentům své vědomosti, nikdy mu nešlo jen o fyzickou přítomnost studentů, ale o „vzájemné spolubytí u předmětu“: Formální dialog může být fakticky dvěma či více monology, zatímco dobrý přednašečský monolog je vlastně dialogem: jde o to, aby posluchači byli přítomni, totiž „při tom“, aby se vzepjali k tomu, co stojí společně před námi všemi jako nárok.
Když v roce 1989 začalo docházet k masovým demonstracím, pohyboval se Radim Palouš uprostřed dění. Již v říjnu 1988 spoluzakládal Hnutí za občanskou svobodu a jako aktivní člen Občanského fóra po listopadu 1989 moderoval řadu politických setkání. Na Letné například vystoupil s jedním delegátem pohotovostního pluku ministerstva vnitra, který měl zájem omluvit se za agresi vůči demonstrantům na Národní třídě: „Stál jsem na tribuně vedle něj, třesoucíma rukama držel papír a přečetl za bílé helmy omluvu.“
Radim Palouš (Archiv UK)
Radim Palouš, který měl po celou dobu normalizace zakázaný vstup na akademickou půdu, byl v lednu 1990 zvolen rektorem Univerzity Karlovy. Funkci zastával do února 1994. Takto vzpomíná na své jmenování do funkce na Pražském hradě:
JÁ jsem stál v taláru před prezidentem Václavem Havlem – přítelem Vaškem! My, nedávno podle totalitního slovníku „ztroskotanci“, – a teď tady! Něco takového jsem v celém svém životě nečekal a netušil: v durchu jsem si zpíval píseň lesníka z Janáčkovy Lišky bystroušky: „Je to pohádka, či pravda?“
V Nakladatelství Karolinum jsme v koedici s nakladatelstvím OIKOYMENH v říjnu 2024 u příležitosti stého výročí narození Radima Palouše vydali jeho knihu Heretická škola. O filosofii výchovy ve světověku a Patočkově pedagogice čili filipika proti upadlé škole (2. vydání). Filozofická studie o proměně školy na instituci určovanou dnešní technovědnou civilizací obsahuje rozbory Sókratových dialogů, Komenského Boží svět jako školu, výukové antinomie Eugena Finka, jinakost druhého Emmanuela Lévinase, edukační odpovědnost Paula Ricoeura, pedagogiku komunikace Klause Schallera a otevřenou duši Jana Patočky.
V Nakladatelství Karolinum dále vyšly autorovy práce Totalismus a holismus (1997), Ars Docendi (2004), Paradoxy výchovy (2009), Filosofická reflexe několika pojmů školské pedagogiky (2010), Homo educandus. Filosofické základy teorie výchovy (se Zuzanou Svobodovou; 2020, 1. vyd. 2011) a Odpovědnost (2012). Mezi jeho další díla patří Čas výchovy, Světověk, Dopisy kmotřenci, Komenského Boží svět nebo Česká zkušenost.
V životopisném rozhovoru s publicistou Josefem Beránkem Dobrodružství pobytu vezdejšího (2006), z něhož v tomto článku citujeme, Radim Palouš hovoří o událostech, které ovlivnily a nasměrovaly jeho život, a vyznává se ze svého celoživotního zájmu o dílo Jana A. Komenského, Bernarda Bolzana a Tomáše G. Masaryka. K tématům, jež Radim Palouš ve svých dílech otevíral, se formou dialogu vracejí Zuzana Svobodová a Andrea Blaščíková v publikaci Mezi filosofií a teologií výchovy (2021).
Radim Palouš inspiruje svým životním příběhem k odvaze a neustálé reflexi pro povznesení člověka a svobodnější společnost. Svou filozofii výchovy charakterizoval takto: Veškerá výchova od dětského věku až po „školu stáří“ je sebou samou jen tehdy, jestliže „vy-vádí“ výš a dál – až k přesaženým horizontům. Nový poznatek není pouhým „osvojeným faktem“, je krokem re-flexe, obrácením k tomu danému a k jeho překračování, tedy i k té své vlastní danosti, je darem k použití!
Zdroje:
Dobrodružství pobytu vezdejšího. Radim Palouš v rozhovoru s Josefem Beránkem. Karmelitánské nakladatelství 2006.
Radim Palouš: Heretická škola. O filosofii výchovy ve světověku a Patočkově pedagogice čili filipika proti upadlé škole. Karolinum/OIKOYMENH 2024.
Starý profesor filozofie Palouš zachránil disidenty. Při výslechu Státní bezpečnosti nečekaně snědl tajný dopis. In: Příběhy 20. století, ČRo Plus, 26. 11. 2023. Online (stav: 26. 11. 2024).
Zuzana Svobodová, Andrea Blaščíková: Mezi filosofií a teologií výchovy. Dialog k odkazu Radima Palouše. Karolinum 2021.
Všechny citace Radima Palouše pocházejí z knihy Dobrodružství pobytu vezdejšího.
