Acta Universitatis Carolinae Iuridica (dále jen AUCI) je hlavním časopisem Právnické fakulty UK. Vychází od roku 1954, patří tak mezi tradiční právnické časopisy teoretického zaměření.
Jako obecný právnický časopis přináší delší studie i kratší články o jakýchkoli relevantních otázkách v právní teorii i mezinárodním, evropském a vnitrostátním právu. AUCI také publikuje materiály vztahující se k aktuálním otázkám legislativy. AUCI je recenzovaný časopis a přijímá příspěvky od českých i zahraničních autorů. Příspěvky zahraničních autorů jsou zveřejňovány v původním jazyku – slovenštině, angličtině, němčině, francouzštině.
AUCI je teoretický časopis pro otázky státu a práva. Jeho vydavatelem je Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, prostřednictvím nakladatelství Karolinum. Vychází čtyřikrát ročně, termíny vydání časopisu naleznete zde.
Články uveřejněné v časopise AUCI procházejí nezávislým recenzním řízením (peer review), které je oboustranně anonymní. Posuzovatelé z daného oboru vyjadřují své stanovisko k vědecké kvalitě příspěvku a vhodnosti publikace v časopisu. V případě připomínek je stanovisko zasíláno zpět autorovi s možností přepracování textu (blíže viz Pokyny pro autory – Průběh recenzního řízení).
Časopis AUCI (ISSN 0323-0619) je evidován v České národní bibliografii (vedena Národní knihovnou ČR) a v Index to Foreign Legal Periodicals (veden American Association of Law Libraries). AUCI má přiděleno evidenční číslo periodického tisku e. č. MK E 18585.
V r. 2021 byl jako první časopis Právnické fakulty Univerzity Karlovy zařazen do prestižní mezinárodní databáze Scopus. Tato databáze společnosti Elsevier je největší abstraktovou a citační databází recenzované literatury na světě. Od zařazení do elitní databáze Scopus si redakce časopisu slibuje nejen zvýšení čtenosti časopisu, ale také nárůst zájmu o publikaci příspěvků jak českých, tak zahraničních autorů.
AUCI je tzv. časopisem otevřeným a veškerý jeho obsah je zveřejňován jak na webu fakulty, tak na webových stránkách nakladatelství Karolinum. Přístup k němu je bezplatný. Domovská stránka časopisu AUCI je na webových stránkách Nakladatelství Karolinum.
Časopis AUCI využívá licenci Creative Commons: CC BY 4.0.
Dlouhodobou archivaci digitálního obsahu časopisu zajišťuje Portico.
AUC IURIDICA, Vol 59 No 1 (2013), 267–275
Zánik mezinárodněprávní ochrany menšin z éry Společnosti národů a Pařížská mírová konference 1946–1947
René Petráš
zveřejněno: 29. 01. 2015
Abstract
Termination of the International Protection of Minorities Promoted by the League of Nations and the Paris Peace Conference 1946–1947 The Paris Peace Conference in 1946 tried to solve many problems of the post-war world, in particular, those in relation to earlier German allies. The issue of minorities was one of them. Hungary, in particular, reminded that neighbouring countries including Czechoslovakia had adopted rather extensive obligations with respect to minorities after WWI, and claimed that the rights of those minorities were not respected after WWII. The purpose of this paper is not to describe in details the formation and development of the international protection of minorities under the supervision of the League of Nations; however, it should be mentioned what complex circumstances brought that protection to its end. All states located between Germany, Italy and the USSR were forced, after the First World War, to accept those obligations which were almost identical in all cases. The supervision of the protection of minority rights was a duty of the League of Nations. After WWII in 1950, the United Nations Organization refused to adopt the minority obligations, which therefore became considered extinct. However, this issue was not clear during the Paris Conference in 1946, and gave rise to controversies. Considering minority provisions inserted in peace agreements after WWII adopted during the Paris Peace Conference between 1946 and 1947 it is obvious that the only focus was on non-discrimination whilst other special rights of minorities were absent, particularly the right to use their mother tongue in schools and in dealings with administrative bodies. There was no will to respect special rights of minorities after 1945. Similar attitude can be seen in the Universal Declaration of Human Rights 1948. The lack of confidence with respect to the rights of minorities, except for guarantees of nondiscrimination regarding the race, language and religion, was apparent after WWII. This approach can be seen in the 1960s or even in the 1990s.
klíčová slova: the legal position of minorities; international law; international protection of minorities; beginning of the cold war; Paris Peace Conference 1946–1947; transfer of minorities; peace treaties; Hungarian minorities; League of Nations; history of Czechoslovakia právní postavení menšin; mezinárodní právo; mezinárodněprávní ochrana menšin; počátky studené války; Pařížská mírová konference 1946–1947; transfery menšin; mírové smlouvy; maďarské menšiny; Společnost národů; dějiny Československa
Zánik mezinárodněprávní ochrany menšin z éry Společnosti národů a Pařížská mírová konference 1946–1947 is licensed under a Creative Commons Attribution 4.0 International License.
230 x 157 mm
vychází: 4 x ročně
cena tištěného čísla: 65 Kč
ISSN: 0323-0619
E-ISSN: 2336-6478
