Tomáš Garrigue Masaryk and Mykolas Römeris: Two Figures, Two Approaches to the State and the Constitution

Tomáš Garrigue Masaryk and Mykolas Römeris: Two Figures, Two Approaches to the State and the Constitution The article analyses similarities and differences of viewpoints of two prominent European scholars who lived and worked in beginning of the 20th century: Tomaš Garrigue Masaryk (1850–1937) and Mykolas Romeris (1880–1945). First and foremost the article provides an analysis of personal, historical and geopolitical circumstances, which formed the viewpoints of T. G. Masaryk and M. Romeris. The article states that although the two scholars are different personalities with very different fates, they are similar in terms of lavishness, relevance and significance of their academic heritage to the societies of their time and today. Notwithstanding different positions of M. Romeris and T. G. Masaryk in state government institutions (T. G. Masaryk was the President of the Republic of Czechoslovakia) or in scientific institutions (M. Romeris was a Rector of Vytautas Magnus University), the article reveals that they, as professors and scholars, were constantly interested in similar problems and sought to better know the nation, state, history, constitutional framework and sovereignty. The article also provides an analysis of viewpoints of T. G. Masaryk and M. Romeris towards the state as a result of creation of the nation, the concept of the rule of law, constitution and its content and prospects of development of the state. The article shows that M. Romeris’s rule of law and T. G. Masaryk’s democratic and humanistic state is the same ideal form of existence of the society, which both scholars sought to achieve with their activities and significant scientific heritage. The article is made relevant by showing that the objectives of a democratic state and the rule of law can not be contradictory, since the respect to the constitution, as an act of will of the nation, is the basis of a democratic state and civic society. Tomáš Garrigue Masaryk a Mykolas Romeris: dvě osobnosti a dva názory na stát a ústavu T. G. Masaryk a M. Romeris jsou dvě významné historické osobnosti. Jako by bez Masarykova filozofického pohledu na člověka, na národ a na stát, bez jeho politické činnosti bylo těžké pochopit česky národ, rozvoj československého státu, tak by bez vědeckého dědictví Romerise bylo velice těžké pochopit aspekty právního a politického vývoje meziválečné Litvy. Jsou to osobnosti, po nichž zůstalo významné dědictví – výsledek jejich vědecké práce a jejich politické a veřejné činnosti. Vrcholem politické kariery T. G. Masaryka se stala funkce prezidenta Československé republiky. V akademických kruzích byl znám jako profesor filozofie UK v Praze. M. Romeris byl členem Statni rady Litevské republiky. Akademická veřejnost jej znala nejen jako profesora Univerzity Vytauti Magni, ale také jako vedoucího Katedry státního práva, děkana Právnické fakulty a rektora teto uctívané instituce. Tyto dvě osobnosti jsou především spojovány s nejvyšším intelektem. Patři mezi nejvýznamnější osobnosti v Evropě nejen proto, že obě měly výborné vzdělaní, ale i proto, že využily své znalosti pro obohaceni vědy a intelektu národa. Obě po sobě zanechaly bohaté dědictví. Toto dědictví je dodnes aktuální jak v České republice, tak i v Litvě. Přestože základem studia u M. Romerise bylo právo a u T. G. Masaryka filozofie, oba lze nepochybně považovat za osobnosti širšího myšleni. Jsou to intelektuálové sociálních a humanitních věd. Sociologie, dějiny a politika pro ně byly stejně důležité a zajímavé jako právo a filozofie. Mezi nejdůležitější body jejich výzkumu patřily osud národa a blahobyt vlastního lidu. Pravě proto otázka sociální spravedlnosti byla v chápani obou osobnosti zvlášť důležitá, jelikož tato otázka se především tyká nikoliv jedince, ale problémů sociálního blahobytu a rovnoprávnosti národa. M. Romeris a T. G. Masaryk měli velice podobné názory na koncepci národního státu. Oba blahobyt země, vyhlídky míru a úspěšného rozvoje spojovali s občanským, nikoliv s etnickým pojetím národa. Čechoslovák je v Československu žijící Čech, Slovák, Němec, Polák atd. Litevským národem jsou v Litvě žijící Litevci, Poláci, Němci, Žide atd. Pravě takové chápani občanské společnosti v názorech Masaryka a Rome říše přispělo k přiřazeni těchto dvou osobnosti k osobám progresivního a filozofického myšleni, které odmítaly velice populární, dokonce dominantní, myšlenku konce XIX. století a začátku XX. století o národním státu (etnicky aspekt). T. G. Masaryk ctil a chápal důležitost pravá pro život národa a státu. Dlouhou dobu byl hlavou státu, přičemž dokázal zachovat zásady demokracie a učtu k Ústavě. Pravě pod jeho vedením bylo Československo považováno za téměř jediný demokraticky stat v tomto regionu Evropy. Ve svých názorech T. G. Masaryk traktoval právo jako „mravní minimum“, které je důležité, jelikož nás může uchránit před totální anarchii. „Mechanika pravá“ byla Masarykem chápana jako prostředek k dosaženi důležitějšího cíle v procesu vytvářeni demokratického státu a humanistické veřejnosti. Pravě proto ve vědeckých pracích T. G. Masaryka je analýze soustavy právního státu, jeho specifikům, výzvám a problémům věnováno mnohem méně pozornosti než analýze filozofických a hodnotových zásad při hledaní perspektiv geneze a rozvoje národa a státu. M. Romeris spojoval úspěch demokracie se zásadami právního státu, a proto filozofické a pozitivistické aspekty systemizace pravá, činnosti právních instituci a rozděleni moci se staly důležitými objekty jeho zajmu. Pravě proto Romeris ve svých vědeckých pracích řeší filozofické otázky perspektivy rozvoje státu, demokracie a politické nezávislosti, a zároveň provádí důkladnou analýzu právních institutů a instituci, bez nichž by nebyla možná sama demokracie a statnost. Závěrečný poznávací cil filozofických názorů T. G. Masaryka byl spojen s filozofickými základy demokratického chápani státu. M. Romeris si po definici cíle – právní stát – vybral za objekt analýzy nejen samotný ideál, ale i techniku dosaženi tohoto cíle. Pravě tato okolnost způsobila, že vědecké dědictví T. G. Masaryka a M. Romerise je velice významné a může byt hodnoceno v kontextu několika vědeckých odvětvi a směrů. Doktrinární dědictví těchto dvou vědců je významné i proto, že oba kvůli mnohým konceptuálním otázkám filozofie a legislativy nejen patřili k prvním v Litvě nebo v Československu, ale i proto, že jejich dědictví dodnes neztratilo na aktualitě svého obsahu a argumentace. Demokracie, humanistická občanská veřejnost, právní stát a základy ústavního rozvoje státu – otázky, které si dosud udržely aktuálnost akademickou i politickou. Pravě proto je intelektuálním dědictvím M. Romerise a T. G. Masaryka ona konceptuální skutečnost, která nám poskytuje pevný zaklad pro další výzkum a vědeckou činnost.