Sochařství české secese

Autor reprezentativní publikace Petr Wittlich sleduje krizi a vývoj českého pomníku na přelomu 19. a 20. století a odpovídá na otázky spjaté s novým dekorativním stylem. V druhé časti knihy autor čtenářům představuje dílo F. Bílka, S. Suchardy, L. Šalouna, Q. Kociana, J. Mařatky, B. Kafky a J. Štursy. Zkoumá jejich tvůrčí profil a individuální přínos a zároveň vystihuje i jejich společnou tendenci, která spočívala v moderním pojetí člověka, situovaného do univerzálního mýtu o jeho původu a poslání. Kniha, která navazuje na autorovu Českou secesi (Praha 1982), obsahuje velké množství obrazové dokumentace a je určena nejen pro odborníky, ale i pro širokou veřejnost.

Úvod
I. Umělecký vývoj
Krize pomníku
Psychologická skutečnost
Nový sloh
Symbolika formy
II. Osobnosti
František Bílek
Stanislav Sucharda
Ladislav Šaloun
Quido Kocian
Josef Mařatka
Bohumil Kafka
Jan Štursa
III. Seznam sochařů
Poznámky
Literatura
Seznam vyobrazení
Jmenný rejstřík

Péčí Nakladatelství Karolinum vychází výpravná publikace věnovaná sochařství české secese, jejímž autorem je renomovaný historik umění a nejlepší znalec tohoto uměleckého směru u nás Petr Wittlich. Velký úspěch u čtenářů zaznamenala již jeho monografie Česká secese z roku 1982, na niž tato nová publikace navazuje. Vývoj českého secesního umění na počátku tohoto století je svébytným dokladem vrcholného vzestupu české kultury i celé společnosti, zhodnocením emancipačních snah našeho národa, které trvaly po celé 19. století. Předpokladem pro rozvoj sochařství byl i rozmach tehdejší ekonomiky, jejž měla reprezentovat rozsáhlá pomníková, dekorativní i portrétní tvorba. Přestože vlastenectví hrálo v těchto motivacích jednu z rozhodujících rolí, bylo ctižádostí mladých umělců spíše vyrovnat se soudobé úrovni evropského moderního umění. K realizaci tohoto cíle přispěla i pražská výstava francouzského sochaře Augusta Rodina, jež se uskutečnila roku 1902 v Praze a která stojí na počátku mimořádně plodných kontaktů českého a evropského moderního umění. Autor se své knize podrobně zabývá vývojem monumentální pomníkové tvorby i otázkami nového dekorativního stylu. Velký prostor věnuje profilům jednotlivých uměleckých osobností – F. Bílka, S. Suchardy, L. Šalouna či B. Kafky, u nichž zkoumá nejen osobní umělecký přínos, ale i společné tendence, které se v jejich díle artikulovaly v podobě moderního mýtu lidského údělu.
Ivo Purš (Hospodářské noviny, 1. 12. 2000)