Die Bildhauerkunst der Tschechischen Sezession

Německá jazyková verze reprezentativní publikace profesora Petra Wittlicha (Karolinum 2000). Autor sleduje krizi a vývoj českého pomníku na přelomu 19. a 20. století a čtenářům postuně představuje dílo F. Bílka, S.Suchardy, L. Šalouna, Q. Kociana, J. Mařatky, B. Kafky a J. Štursy. Zkoumá jejich tvůrčí profil a individuální přínos a zároveň vystihuje i jejich společnou uměleckou tendenci. Kniha obsahuje velké množství obrazové dokumentace a je určena nejen pro odborníky, ale i pro širokou veřejnost.

Inhalt
I. D i e k ü n s t l e r i s c h e E n t w i c k l u n g
Die Krise des Denkmals
Die psychologische Wirklichkeit
Der neue Stil
Die Symbolik der Form
II. D i e P e r s ö n l i c h k e i t e n
František Bílek
Stanislav Sucharda
Ladislav Šaloun
Quido Kocian
Josef Mařatka
Bohumil Kafka
Jan Štursa
III. B i l d h a u e r v e r z e i c h n i s
Anmerkungen
Literatur
Verzeichnis der Abbildungen
Register

Péčí Nakladatelství Karolinum vychází výpravná publikace věnovaná sochařství české secese, jejímž autorem je renomovaný historik umění a nejlepší znalec tohoto uměleckého směru u nás Petr Wittlich. Velký úspěch u čtenářů zaznamenala již jeho monografie Česká secese z roku 1982, na níž tato nová publikace navazuje. Vývoj českého secesního umění na počátku tohoto století je svébytným dokladem vrcholného vzestupu české kultury i celé společnosti, zhodnocením emancipačních snah našeho národa, které trvaly po celé 19. století. Předpokladem pro rozvoj sochařství byl i rozmach tehdejší ekonomiky, jejž měla reprezentovat rozsáhlá pomníková, dekorativní i portrétní tvorba. Přestože vlastenectví hrálo v těchto motivacích jednu z rozhodujících rolí, bylo ctižádostí mladých umělců spíše vyrovnat se soudobé úrovni evropského moderního umění. K realizaci tohoto cíle přispěla i pražská výstava francouzského sochaře Augusta Rodina, jež se uskutečnila roku 1902 v Praze a která stojí na počátku mimořádně plodných kontaktů českého a evropského moderního umění. Autor se své knize podrobně zabývá vývojem monumentální pomníkové tvorby i otázkami nového dekorativního stylu. Velký prostor věnuje profilům jednotlivých uměleckých osobností - F. Bílka, S. Suchardy, L. Šalouna či B. Kafky, u nichž zkoumá nejen osobní umělecký přínos, ale i společné tendence, které se v jejich díle artikulovaly v podobě moderního mýtu lidského údělu

Ivo Purš, Hospodářské noviny, 1.12.2000