Česká secese

V devadesátých letech 19. století se v Praze, podobně tomu bylo v Mnichově, Vídni či Berlíně, rozvinula činnost spolku mladých umělců, který vznikl jako „secese“ (odštěpení) z tradičních uměleckých struktur. Za svůj hlavní úkol si určil prosazovat nové moderní umění. Spolek výtvarných umělců Mánes se stal jádrem generačního seskupování a v roce 1896 zahájil vydávání vlastního periodika Volné směry. Od roku 1898, kdy otevřel první spolkové výstavy, byl již neopominutelným reprezentantem české výtvarné kultury. Pro uměleckou orientaci spolku byla hlavním příkladem soudobá Francie, pomáhající překonávat lokální nacionalistické zájmy, ale vedení časopisu a spolku, kde vynikali výtvarný a literární kritik F. X. Šalda, architekt Jan Kotěra, sochař Stanislav Sucharda a malíř Jan Preisler, sledovalo celou mezinárodní uměleckou scénu. Zápas o naplnění ideálu moderního umění ukázal potom plný význam pojmu „secese“, když další generace, nastupující po přelomové výstavě Edvarda Muncha v Praze (1905), vyvolala krizi svým příklonem k nejaktuálnějšímu kubismu. Tento dramatický vývoj českého umění je sledován jako postupné vyhraňování tří hlavních programových směrů: tendence naturalisticko-impresionistické, symbolistické a ornamentálně dekorativní. Realizovány byly separátně, ale jejich vzájemný vztah dává secesi hlubší umělecký smysl a narušuje obecné povědomí, chápající secesi zpravidla jako eklektický dekorativní styl, který odezněl s počátkem 20. století.

Propojení širokého záběru s detailní analýzou je pro Wittlichovo pojetí příznačné, stejně jako hluboká znalost tehdejší estetických názorů a dobových tvůrčích polemik. Autor má dar toto vše vyjádřit zajímavě a čtivě, takže čtenář má neustále dojem, že nejen objevuje nové souvislosti, ale že přímo účastní dobrodružství, jaké nabízí příběh umění. Aktualizovaná kniha Česká secese je i po osmatřiceti letech kulturní událostí a stává se trvalým Wittlichovým uměleckohistorickým odkazem.
- Peter Kováč (Stavitelé katedrál)

„Třetí vydání nejenom poslouží mladším vrstvám uměnímilovného čtenářstva získat aktualizovaný celkový pohled na velkou etapu vývoje českého umění před první světovou válkou, ale i snaze vrátit práci do současného odborného diskursu. Hlavním problémem výkladu dějin českého novodobého umění je totiž stále otázka jeho základního hodnocení. A ta se klade jako otázka po jeho originalitě,“ vysvětluje Wittlich.
[…]
„Na secesi mě nezajímá lineární cesta do avantgardy, ale to, že secesní kulturní model dokázal vytvořit celistvou kulturu. Proto jsem v knize použil schéma rovnostranného trojúhelníku vepsaného do kruhu, kde jeho vrcholy zastupují hlavní tendence českého secesního umění, jež spatřuji v impresionismu, symbolismu a ornamentalismu. Dnes bych to modifikoval jako tendence k senzualismu, emocionalismu a konceptualismu,“ vysvětluje pojetí Wittlich.

- Lucie Kettnerová v rozhovoru s Petrem Wittlichem (Forum, 15.01.2021)