tištěná kniha e-kniha
Romové a stereotypy

Romové a stereotypy

Weinerová, Renata

témata: sociální práce, sociologie

brožovaná, 92 str., 1. vydání
vydáno: červenec 2014
ISBN: 978-80-246-2632-1
doporučená cena: 105 Kč

E-shop

Anotace

Text publikace přináší bližší pohled na složitou interkulturní problematiku, z níž získané stereotypy vycházejí jako kumulativní archivy většinou negativně zpracovaných zkušeností s druhými. Nositelé stereotypu podléhají esencialistické představě o přirozenosti druhého, aby si zjednodušili orientaci v sociální realitě. Práce upozorňuje na fakt, že negativní stereotypy ve vztahu k Romům v České republice se pokradmo staly manipulačním nástrojem politiky a jsou živnou půdou pro ideologii moderního anticikanismu, jenž je součástí vzrůstajícího rasismu.

Obsah

Úvodem

Terminologické vymezení pojmů
K výzkumu stereotypů v tuzemsku: teoreticko-konceptuální pozadí
K výzkumu stereotypů v sociální psychologii a sociální antropologii
Výzkum stereotypů v Ústeckém kraji
Metoda výzkumu
Výsledky empirického výzkumu
Sonda do politických postojů respondentů
"Boj" proti stereotypům v souvislosti s romským tématem

Závěr
Příloha
Literatura
Resumé

Recenze

Renata Weinerová se dlouhodobě profesionálně zabývá problematikou romského etnika žijícího v České republice. Jako výzkumnice se setkávala s nepochopením druhých, proč se vůbec zabývá tímto tématem. Neporozumění, se kterým se ze strany majority setkávala a rasistické výstupy, které se začaly v devadesátých letech 20. století c Čechách objevovat, ji podnítily k výzkumu, který se zaměřil na stereotypy a předsudky, které česká společnost vzhledem k Romům zaujímá. V teorii vymezuje užívanou terminologii, nicméně nepřináší významnou revizi dosavadních teorií. Přiklání se k názoru, že dané téma je třeba řešit interdisciplinárně. Propojuje poznatky etnologie, sociální antropologie, sociální psychologie, částečně psychoanalýzy, která je citována Allportem. V interpretaci výsledků se do jisté míry přiklání ke kognitivistickým teoriím Kanovského, který se opírá o "esencionalismus jako způsob uspořádávání poznatků o sociálních skupinách" kdy se některé poznatky či nové informace stávají příznakem pro konkrétní sociální skupiny.
Weinerová se věnuje i dějinnému vývoji stereotypu Roma-Cikána od přelomu 19.-20. stol. v Čechách. Dále přináší srovnání se stereotypizací Roma v Americe a Maďarsku. Přínos této části spočívá v uvědomění si, jaký vliv má na vytváření stereotypu o konkrétní menšině společenská situace, dějinné události, proměny rodiny a podobností, které ve stereotypizací vznikají napříč kulturními prostředími.
Vlastní empirický výzkum prováděla ve spolupráci s Univerzitou J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Bylo provedeno dotazníkové šetření se 184 respondenty, které mělo kvalitativní i kvantitativní část. Respondenti pocházeli především z Ústeckého kraje, byli rozděleni do několika kategorií ve věku 15-až důchodový věk. Vzhledem k věku a genderu byli proporčně rozloženi. Výzkumnice předpokládala určité zkreslením odpovědí, ke kterému může dojít na základě efektu "social desirability." Nicméně se ukazuje, že toto zkreslení bylo s největší pravděpodobností minimální.
Hlavním tématem výzkumu bylo zjišťování, jak členové majority-ne-Romové pojmenovávají Romy a jaký k tomuto pojmenovávání mají důvod. Dále byly sledovány preference v závislosti na věku, pohlaví, vzdělání. Používá majorita oslovení Cikán, Rom, Cikán-Rom či jiné označení? Zdá se, že Češi lpí na exonymu Cikáni a nemají problém s tím, že by na základě totíoto označení byli vnímáni jako ti, kteří nějakým způsobem porušují společenskou normu či společe.nská očekávání. Pouze 14 jedinců (7,6 %) používá označení Romové a jsou to lidé, kteří vzhledem k vybranému vzorku mají průměrně vyšší vzdělání. Bohužel vyšší vzdělání má i 10 respondentů, kteří uvedli jiná označení, která používají. Jednalo se o vulgární výrazy. Tento výsledek ukazuje, že by byl přínosný výzkum, který by sledoval korelaci vzdělání a rasistických postojů. Nicméně zde by s největší pravděpodobností bylo^utné u vysokoškolsky vzdělaných lidí počítat s rafinovaným efektem "social desirabiltity."
Výzkum ukazuje distanci, která je mezi oběma skupinami přítomná a různé druhy neznalostí, které se ve stereotypech majority odrážejí. Tyto stereotypy jsou převážně negativní, ale objevují se i stereotypy romantizující, které poukazují na soudržnost romské rodiny. Prostřednictvím kvalitativní sondy můžeme sledovat osobní projekce (přání a fobie), které jsou přičítány Romům jako vlastní. Zdálo by se, že můžeme vnímat romantizující stereotyp jako pozitivní, nicméně i ten vykazuje nepochopení vzhledem k Romům a k situaci, ve které se tato menšina nachází á jak Weinerová cituje Scholz, "tento pohled zjednodušuje a zkresluje pohled na historickou realitu života Romů a nevystihuje jeho podstatu." Dalším podstatným zjištěním, či spíše potvrzením toho "co se běžně ví a ve společnosti říká" jsou přesvědčení, že Romové mají bytostné, typické vlastnosti, kterými se odlišují od ostatních. V těchto tvrzeních se potvrzují esencialistické teorie kognitivistického přístupu.
Byť je tento výzkum proveden na nevelkém vzorku respondentů, ukazuje, že větší část majority nerozumí dynamice interetnických vztahů, nezná romskou minoritu jinak než povrchově a problémy, se kterými se velká část jejich příslušníků potýká, si nedokáže představit. Výzkumné šetření je doplněno anekdotami, které metaforicky dokreslují provedené šetření a odkazují na negativní stereotypní přesvědčení.
Bylo by zajímavé provést stejný či podobný průzkum mezi členy romské menšiny. Jaké předsudky a stereotypní představy mají Romové vzhledem k majoritě? S jakým očekáváním vstupují do interetnické situace?
Uvedené šetření významně přispívá k otázce, která se zabývá možnostmi vzájemné společné existence minority a majority. Výsledky bohužel nejsou příliš příznivé, spíše ukazují, že cesta k vzájemnému porozumění je komplikovaná, nepřímá a bylo by dobré prostřednictvím dalších výzkumů a projektů hledat, jak proměňovat předsudečné myšlení.

Z recenzního posudku: Mgr. Markéta Levínská, Ph.D.