tištěná kniha
Od sedmi do jedenácti. Jak děti mladšího školního věku píší literaturu

Od sedmi do jedenácti. Jak děti mladšího školního věku píší literaturu

Viktorová, Ida

témata: pedagogika

brožovaná, 154 str., 1. vydání
vydáno: říjen 2009
ISBN: 978-80-246-1630-8
doporučená cena: 125 Kč

E-shop

Anotace

Ve své psychologické práci se autorka věnuje vývoji psaní a písemných textů u dětí mladšího školního věku.
Kniha pojímá dětský text na rozhraní významů literární jako psaný a literární jako umělecký. Sleduje vývoj písemností u dětí od nástupu do školy do počátku puberty, od stadia relativní negramotnosti do věku zvládnutí základů písemné kultury. Kromě představení různých typů dětských textů v jejich vývoji, si všímá i obecnějších témat, jako jsou nápodoba a vlastní autorství, vztah pisatele ke čtenářství, rejstřík textových žánrů, práce s písmem v dětské skupině nebo podoby orální a skripturální kultury v dětské písemné produkci.
Publikace se odkazuje k přístupům Pražské skupiny školní etnografie. Je určena odborné veřejnosti, psychologům, pedagogům, studentům a rodičům.

Obsah

I. ČÁST
LITERÁRNÍ TEXTY DĚTÍ - PŘEDSTAVENÍ

ÚVOD
Jak výzkum probíhal a z čeho čerpá Přehled použitých souborů dat

DĚTSKÉ TEXTY
Co děti napsaly. Soubory dětských textů a jejich popis
A. Produkce neškolní
A.1 Knihy, noviny a časopisy
A.2 Další útvary knižního typu
A.3 Básně
A.4 Literární texty
B. Školní práce
B.1 Čtenářské deníky
B .2 Slohové práce

VÝVOJOVÉ CHARAKTERISTIKY: PRVNÍ SHRNUTÍ
Předškolní věk
Věk školní
1. třída: Naučit se číst a psát
2. třída: Objevení vzhledu. Počátek cesty z povrchu do hloubky
3. třída: Experimentace. Rozmanitost písemností. Pomalé hledání spojení obsahu a formy
4. třída: Individualizace. Zúžení a zpřesnění zájmu o psaní
5. třída: Orientace na obsah. Dokončení obratu od povrchu do hloubky

II. ČÁST
LITERÁRNÍ TEXTY DĚTÍ - BLIŽŠÍ SEZNÁMENÍ

ÚVOD
PŘÍKLADY
Jirkův "Kuba a jeho jízda na lokomotivě":
intuitivní kulturní inspirace
Lukášova pohádka: inspirace konkrétním literárním vzorem
Povídka Helenky bez názvu: variabilní kulturní inspirace

DIALOG S KULTUROU A VLASTNÍ AUTORSTVÍ

ŠKOLA A ŠKOLNÍ VZDĚLÁNÍ Výuka literárního psaní

SPOLEČNÉ AUTORSTVÍ A VÝMĚNA PÍSEMNOSTÍ V DËTSKÉ SKUPINĚ
Vrstevnické psaní ve výuce

DĚTI A JEJICH POSTUPY
Opis a nápodoba
Práce s osnovou, plánování a redigování

ČTENÁŘ A ČTENÁŘSKÉ ROLE

ŽÁNRY A JEJICH VÝVOJ
Žánry neliterární. Žánry literární
Vývoj koncepce žánru
Písemná produkce
Literární texty

PŘITAŽLIVOST ORALITY A STABILITA SKRIPTURALITY
Vstup do psané kultury
Grafika
Písmo a tisk
Orální projevy v dětských textech

ZÁVĚR

Recenze

Predmet výskumu a ciele dizertačnej práce
Predmetom výskumu predloženej dizertácieje vývin literárnej tvorby detí mladšieho školského veku, pričom v centre pozornosti je najmä spontánna - nepovinná mimoškolská písomná produkcia. Prácaje výsledkom niekoľkoročného vedeckého bádania autorky, opiera sa o bohatý empirický materiál, získaný dlhodobým longitudinálnym skúmaním špecifického kultúrneho priestoru - autentického prostredia súčasnej školy. Súčasťou tohoto výskumného terénuje však kultúra v širokom zmysle slova, v hreje neustále široká škála kultúrnych vplyvov, s ktorými sa deti mladšieho školského veku stretávajú. Popri literatúre a literárnych tradíciách aj vplyvov ďalších médií, vrátane každodenných sociálnych, situačných i didaktických praktík školy, v ich zámernom - kurikulárnom, ale najmä skrytom -mimokurikulárnom pôsobení. Presnejšie povedané, práve odkrývanie týchto vplyvov, identifikácia, bohatá deskripcia, dokumentácia a ilustrácia, ale tiež snaha o ich objasnenie a teoretické ukotvenie, sú najvýznamnejšie z cieľov i prínosov predloženej dizertačnej práce.
Aktuálnosť zvolenej témy
V kontexte súčasného vedeckého poznania i praxe vzdelávania ide o mimoriadne vzácnu a aktuálnu tému. Dovolím si dokonca povedať, že v súvislosti so súčasnou živou diskusiou odbornej verejnosti reagujúcou na "edukometrické štúdie" a analýzy výsledkov vzdelávania, realizované v rámci medzinárodných evaluačných projektov čitateľskej gramotnosti (PIRLS, PISA), prichádza táto štúdia v pravý čas. Okrem toho, že odhaľuje úplne iný pohľad a možnosti kvalitatívneho skúmania, k diskusii o otázkach merania čitateľskej gramotnosti, polemikám spochybňujúcim konštruktovú validitu používaných nástrojovjej hodnotenia (Dohn, 2007 a i.), prispieva najmä tým, že poukazuje najeden z podstatne spoľahlivejších ukazovateľov gramotnosti - gramotnosť pisateľskú. V histórii skúmania týchto otázok bolo vždy prvoradým predmetom záujmu čítanie, písaniu a písomnej produkcii sa venovalo minimum pozornosti (ak nepočítame problematikujeho špecifických porúch). Predložená práca veľmi dobre dokumentuje, že to možno malo byť naopak, že gramotnosť vjej súčasnom i tradičnom ponímaní pravdepodobne omnoho lepšie reprezentujú pisateľské kompetencie človeka, jeho vlastná písomná produkcia a tvorba (najmä ak máme na zreteli jej funkčnosť a sociálnu a kultúrnu ukotvenosť). Že v konečnom dôsledkuje práve písanie, t.j. aktívna a produktívna zložka gramotnosti, bezpečným a validným indikátorom miery zvládania či používania tej čitateľskej. Takýto "obrat k písaniu" nastáva (podľa Carlisle, Johnson, 1996) asi v polovici 90-tych rokov minulého storočia, okrem narastajúceho záujmu prináša i zmeny výskumných pohľadov a paradigiem, smerom k interdisciplinárnemu, kvalitatívnemu, kultúrno-etnografickému (a i.) skúmaniu písania. Na tieto trendy Viktorová nadväzuje, predovšetkým ich však rozvíja, posúva a obohacuje o nové témy a hľadiská.
Vývinovo-psychologické hľadisko, z ktorého autorka ku skúmaniu písomnej produkcie pristupuje, pokladám za ďalšiu mimoriadne vzácnu skutočnosť, vzhľadom na to, že o tejto oblasti vývinu nenachádzame v podstate žiädne systematické poznatky (čo je napr. v porovnaní s vývinom detskej kresby či iných produktov činnosti až zarážajúce). V tomto smere a aj vzhľadom na metodologický prístup, ktorý autorka zvolila (longitudinálna metóda, kvalitatívny etnografický prístup, participačné pozorovanie, atď.), možno prácu Viktorovej celkom zodpovedne označiť za priekopnícku. Ak som vyššie spomínala nadväznosť na súčasné trendy (...), treba povedať, že Viktorová vo svojej práci vychádza a nadväzuje predovšetkým na významné trendy a tradície vývinovej psychológie ako takej. Medzi ne nesporne patrí aj Gesselova škola vývinovej psychológie, ktorou sa inšpirovala okrem iného aj pri výbere postupov prezentácie empirického materiálu, na základe čoho štruktúruje a tematizuje text dizertačnej práce.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Oľga Zápotočná, CSc.

Práce Idy Viktorové je výsledkem longitudinálního výzkumu školní a neškolní písemné tvořivosti dětí mladšího školního věku, ve kterém se zejména soustředila na nepovinnou, spontánní písemnou produkci. Tyto písemné produkty vřazuje do kulturních aktivit současných dětí, v níž kromě vlivu rodiny a školy hrají velkou roli vrstevnické vztahy a způsob komunikace, ovlivněné mediální kulturou (televize, globální filmová produkce, počítačové hry, internet). Kapitoly z obsáhlého projektu výzkumu současného žáka tak zasahují zejménajeho komunikativní, kognitivní a sociální podobu, které autorka bohatě dokumentuje, analyzuje a pokouší se tak o nelehké teoretické objasnění dané problematiky.
Její téma rezonuje s diskutovanými evropskými výzkumy (PISA), které poukazují na nižší schopnost české populace porozumět písemným textům. Práce tak v širším kontextu zkoumané problematikyje významným příspěvkem k poznání úrovně písemné gramotnosti. Písemná a čtenářská gramotnost se navzájem nevylučuje, naopakje podle posledních výzkumů oboustranně podnětnou činností, která čtenáře ovlivňuje a rozvíjí. Výsledky zkoumání "tvůrčího psani"jsou analyzovány v síti interdisciplinárních oborových vztahů (vývojová a pedagogická psychologie, antropologie, kulturní historie a literární teorie). Jsou podnětem pro tvorbu průřezových témat primárního vzdělávání v České republice.
Obsah a cíl práce
V první části Literární texty: představení se setkáváme s písemnými produkty dětí uvedeného věku. Autorka písemné projevy třídí na neškolní a školní, analyzuje vývoj jednotlivých písemných produktů ajejich směřování: postupně se dítě od rané nápodoby psané kultury, jejímž základním projevemje navázat dialog a obohatit sebe, objevují originální deníkové záznamy, včetně čtenářských deníků a literární projevy (básnické a epické výtvory). Vývoj literární produkceje dále interpretován, zajímavé příklady uvádějí intertextovou a vlastní textovou produkci (Lukášova kniha pohádek). Seznamujeme se i se "zlatým věkem" tvorby různých písemných textů, který se odehrává okolo devíti let věku. Na základě posledních výzkumů (J. M. Lotman aj.) autorka uvádí, jak nadšeně se psavci zabývají podněty literárních a kulturních předloh (tradičních i aktuálních) ajak tuto zkušenost transformují do různorodé písemné podoby.
V druhé části Literární texty dětí: bližší seznámeníje zřetelnéJak děti písmo dovedou pro své účely používat, písemné produkty často skrývají určitou magičnost, symboliku šifer a možnosti dekódování, hojně se objevují rébusy, křížovky, recepty, legitimace atd., v podstatě bychom neliterární produkci mohli označit za texty kratšího rozsahu zprostředkované mediální kulturou. Texty literární se zase více blíží tradici, čerpají z mýtů a folklórních žánrů, z nichž přejímají ustálené formule, slovní zásobu a časovou neurčitost příběhů. S oporou odborné literatury (M. Fayol aj.) se práce věnuje aktuálním problémům porozumění textu a svědčí o soustředěném zájmu o elementární způsob vyprávění (děj a charakteristika postav), zejménajsou-li vyjádřeny expresivnímijazykovými prostředky, než na celkové vyznění příběhu.
Sociální kontext výměny a otáčení písemných produktů (C. R. Miller) prozrazuje další významný faktor tvorby a účelu písemné produkce, který sejiž objevuje v inspirativní sféře. Zasahuje do procesu hledání identity v sociálních (školních) vztazích. S vzrůstajícím věkem se postupně se pisatelé zvnitřňují (po jedenáctém roce) a sledují ve vlastní tvorbě individuální cíle. Mezi poslední kapitoly zařadila autorka dva významné okruhy svého bádání, které se zaměřují na hlubší interpretaci písemných produktů: jedním z nichje reciproční vztah orality a skripturality na základě orálních projevů v dětských textech a druhýje víceméně poetologický. Poukazuje,jak zaujatě hodnotí děti své výstupy z hlediska klasifikace žánrů, jakje tento způsob "teoretického myšlení" o vlastních textech nadmíru důležitým. Uváděná teorie nové rétoriky má tento sociální podtext a vztahuje se tak k významným aspektům inspirativních zdrojů literárních textů. V této souvislosti je pro výzkum literární tvořivosti zajímavá teorie estetické recepce kostnické školy (H. R. Jauss, česky 2002), která vnímá dějiny literatury jako opakující se aktualizování literárních textů vnímavým čtenářem, kritikem a znovu produkujícím spisovatelem.

Z recenzního posudku: PhDr. Jana Čeňková, Ph.D.