Dekoloniální feminismus

Autorka v knize čtivou formou představuje mnohavrstevnatou kritiku současného globálního uspořádání z perspektivy dekoloniálního feminismu, v níž propojuje kritiku rasismu, patriarchátu, kapitalismu a imperialismu. Svojí úvodní otázkou „kdo uklízí svět?“, tedy kdo pracuje v málo placených úklidových a pečovatelských pracích, vyzývá ke změně úhlu pohledu na emancipaci žen. Přesvědčivě ukazuje západocentrické založení feminismu hlavního proudu, který přehlíží struktury rasizovaného útlaku žen. Vstupuje tak do živé diskuse o kooptaci feministických myšlenek a ukazuje alternativní cestu proti tzv. civilizačnímu neboli bělošskému feminismu, jenž se podílí na udržování hierarchicky rasizované kapitalistické společnosti a globální koloniality. To ilustruje autorka příklady, jež analyzuje v rovině teoretické i praktické s ohledem na historický a současný kontext (koloniálního) frankofonního mainstreamového feminismu.
Kniha svým zaměřením otevírá témata a rozbory, které mají globální přesah a jsou vysoce relevantní také pro země střední a východní Evropy, které neměly vlastní historii koloniální expanze a existovaly dlouhou řadu let pod nadvládou východoevropských impérií a velmocí. Koloniální praxe západní Evropy totiž vytvářela normu, k níž tyto země nejen vzhlížely, ale rovněž z ní i přejímaly různé projevy moci a nadvlády nad kolonizovanými zeměmi. V důsledku toho se kolonialita propsala do různých sfér lidské společnosti, kde se podílí na procesu hierarchizace jinakosti. Je přítomná v každodenních mezilidských vztazích, muzejnictví, stejně jako ve výuce na všech úrovních. Dále se objevuje ve formách institucionalizovaného rasismu na trhu práce, v imaginaci, představách o tzv. druhých a o globalizované společnosti, v každodenních rasizovaných praktikách marginalizace a reprezentace jedinců i skupin definovaných skrze jejich vyloučení z evropské bělošské identity. Četba knihy poskytuje důležitá východiska pro kritickou reflexi koloniální historie a koloniality současnosti.