Paměti Františka Jana Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816

František Jan Vavák (1741–1816) byl největší z českých selských písmáků. Bez školního vzdělání samostudiem dosáhl značného kulturního rozhledu. V první buditelské generaci se uplatnil jako autodidaktický kronikář, veršovec, hudebník, zeměměřič a kartograf, úspěšně hospodařil na svém statku v Milčicích u Poděbrad, věnoval se rostlinné i živočišné výrobě a ovocnářství, vyráběl si vlastní nástroje. Od roku 1774 byl obecním rychtářem, zasloužil se o uplatňování zákonnosti i praktické náboženské tolerance. Vrcholem jeho díla jsou sedmisvazkové Paměti, deníkové záznamy, v nichž doznívá lidová barokní zbožnost a ozývá se vysoký stupeň národní i stavovské uvědomělosti. Prvních pět svazků Pamětí vydal v letech 1907–1938 církevní historik P. Jindřich Skopec (1873–1940), zbývající dva svazky z období 1810–1816 za protektorátu edičně připravovala Pekařova žačka Stanislava Jonášová-Hájková (1903–1985). Z její pozůstalosti byla revidována a dokončena jejich edice spolu s úvodní studií.

Stanislava Jonášová: František Jan Vavák

KNIHA ŠESTÁ (srpen 1810–duben 1814)
Předmluva
Rok 1810
Rok 1811
Rok 1812
Rok 1813
Rok 1814
Dodatky

KNIHA SEDMÁ (1814–1816)
Předmluva
Rok Páně 1814
Rok Páně 1815
Rok Páně 1816
Přílohy

Martin Kučera: Doslov o knize a její první editorce
Jmenný rejstřík