tištěná kniha
Tvorba vizuálního zobrazení. (Gnoseologický a komunikační aspekt výtvarného umění ve výtvarné výchově.)

Tvorba vizuálního zobrazení. (Gnoseologický a komunikační aspekt výtvarného umění ve výtvarné výchově.)

Vančát, Jaroslav

témata: pedagogika – didaktika, výtvarné umění

brožovaná, 168 str., 1. vydání
vydáno: září 2000
ISBN:
doporučená cena: 210 Kč

Anotace

Publikace analyzuje poznávací základy výtvarného projevu v kontextu historie jeho sociálních a kulturních funkcí. Autor ve své práci především upozorňuje na zásadní změnu struktury výtvarného umění v dnešní době a na možnosti využití této proměny k proměně výtvarné výchovy.

Obsah

Aspekty reflexe výtvarného umění ve výtvarné výchově
Současná situace výtvarného umění
Návrh modelu uměleckého vizuálního vnímání a zachycení světa
Modely historicky předcházející strukturálnímu modelu vizuálního vnímání a zachycení světa
Pluralitní model vizuálního vnímání a zachycení světa
Proces socializace vizuálního vnímání
Funkce vizuálního zobrazení v strukturálním modelu vnímání a zachycení světa
Restrukturalizace vizuálního vnímání subjektu ve vztahu k restrukturalizaci vztahů ve společnosti
Podíl vizuálních modelů na proměně vnímání světa
Proměna výtvarného umění jako proměna jeho gnozeologické a komunikační funkce
Uplatnění dynamického strukturálního modelu výtvarného umění ve výtvarné výchově
Proměna obsahu vnímání ve výtvarném umění 20. století jako podklad k proměně vizuálního modu v současné výtvarné výchově

Recenze

Text J. Vančáta si klade za cíl analyzovat gnoseologické základy výtvarného projevu v jeho komunikačním kontextu, tj. v kontextu historie jeho sociálních a kulturních funkcí. Tento přístup z pohledu výtvarné výchovy zasloužil ocenění a podporu. Zejména proto, že se pokouší do výtvarné edukace poznovu vnést její specifičnost a jedinečnou vývojovou dynamiku, která vyrůstá z vizuální příp. haptické podstaty výtvarné aktivity. V posledních několika desítiletích byl tento příznačný moment mnohdy přehlížen příklonem k nespecifickému principu tvořivosti nebo později až příliš rozšířeným zaměřením na projektivní aspekty výtvarného projektu. Obě tyto tendence souvisely především s Lowenfeldovým vlivem na českou výtvarnou výchovu a obecně s vlivem psychologických teorií chápaných u nás ve své době mimo jiné jako obrana proti režimem okleštěné a zdeformované pedagogice. Ale nejenom u nás, i ve světě teorie výtvarné výchovy poměrně obtížně hledala způsoby, jak pedagogicky analyzovat a využít málo přehledný a bouřlivý vývoj soudobého výtvarného umění. Vančátův přístup je z tohoto hlediska přínosný?
Z recenzního posudku: doc. PaedDr. J. Slavík