Povinná sociální solidarita

Dnešní veřejná sociální politika narušuje principy povinné sociální solidarity a systémově nevyváženými ekonomickými (spořícími) zásahy ohrožuje část populace sociálním vyloučením.
Tato monografie pojednává o rozdílu mezi dobrovolnou a povinnou solidaritou a o povaze a rolích povinné sociální solidarity v evropské civilizaci. Rozebírá přednosti a rizika povinné sociální solidarity. Dobrovolná solidarita zahrnuje především altruismus, filantropii a humanitární pomoc a je produktem křesťanských kořenů evropské civilizace. Vyústila v uznání lidských práv mezinárodními úmluvami i ústavní listinou ČR, které zajišťuje povinná sociální solidarita. Ta je organizovaná státem, hrazená z veřejných rozpočtů a zahrnuje všechny formy sociálního pojištění, sociálního zaopatření, sociální péče a sociálních služeb. Rozsah povinné solidarity je determinován nezadatelnými sociálními právy (sociální doktrínou státu), zpravidla upravenými ratifikovanými mezinárodními smlouvami.
Výklad problému v této monografii je veden v historické, teoretické, analytické a praktické poloze, včetně vymezení právního rámce. Právní rámec sociálních reforem je kriticky analyzovatelný. Přitom jsou využity autorovy osobní zkušenosti, které získal při účasti v odborných týmech Mezinárodní organizace práce, Světové banky a EU na sociálních reformách v celé řadě evropských i mimoevropských států. Pracoval či spolupracoval na politice zaměstnanosti, její právní úpravě, na formulacích podmínek práce, na programech sociální reformy, na reformě financování zdravotnictví a sociálního pojištění a na reformách sociální péče a pomoci.

Předložená monografie představuje unikátní informační zdroj o klíčovém problému celého sociálně politického systému. Na pozadí charakteristiky historického vývoje přístupů k otázkám solidarity prof. Tomeš velmi přesně charakterizuje soudobé problémy jejího uplatňování v jednotlivých sociálních systémech a nastiňuje očekávané změny v rolích sociálních státu v tomto století. Celá monografie má logickou strukturu, a přestože se jedná o odborně velmi složité téma, dokázal prof. Tomeš na relativně velmi malém prostoru jasně formulovat klíčové problémy uplatňování solidarity v praxi.
(...)
Jsem hluboce přesvědčen, že tento text by se měl stát jak základem všech studijních pramenů v oblasti sociální politiky na všech úrovních studia, tak i vodítkem pro všech stakeholdery v sociální oblasti při přípravě všech nových sociálně politických opatření.

Z recenzního posudku: doc. Ing. Ladislav Průša, CSc.

Profesor Tomeš je celostátně i mezinárodně uznávaným odborníkem v oblasti sociální politiky, sociálních reforem i historie sociální ochrany. Ve své osobě s velkou elegancí a umem snoubí profesní zralost, bohaté odborné zkušenosti z celého světa, ale i lidskou pokoru a mimořádný pedagogický talent. Je tedy třeba s velkým vděkem přijmout, že přichází na knižní trh se svou knihou, ve které shrnuje své vědecké poznatky i zkušenosti se sociálními reformami jím osobně vedenými ve více než 30 zemích světa. Jeho dílo je prodchnuto osobními úvahami, názory a pohledy na mnoho aspektů pojmu povinná solidarita.
O povinné solidaritě se sice mnoho nepíše, představuje ale přitom základní stavební kámen současných systémů sociální ochrany především v Evropě.
Profesor Tomeš svou knihou obšírně a velmi fundovaně vysvětluje historické etapy vývoje pojetí solidarity a osvětluje důvody, proč, kdy a za jakých okolností se dělila povinná a soukromá solidarita a jaké to mělo důsledky. Ve svém výkladu autor velmi často odkazuje na právní prameny mezinárodního práva a ukazuje na základy povinné solidarity v nich obsažené. Pojednává nejen o sociálních systémech jako takových, ale i o jejich správě a financování.
Jednotlivé okruhy myšlenek jsou argumentovány nejen mezinárodními prameny a historickými souvislostmi, ale i zkušenostmi autora z tvorby a zavádění sociálních reforem v různých zemích.
S velikým zájmem jsem si přečetla rozsáhlý epilog knihy, ve kterém se autor postupně věnuje základním současným a velmi aktuálním otázkám, jež dle jeho názoru budou mít vliv na podobu povinné solidarity v budoucnu. Svými úvahami tak dle mého názoru velmi trefně a úspěšně "věští z křišťálové koule" a snaží se hledět do budoucnosti ovlivněné současnými jevy, jakými jsou globalizace,
migrace, stárnutí populace apod. "Nevaří přitom z vody", ale aplikuje své fundované poznatky i zkušenosti a lze jen očekávat, že autorovi budoucí vývoj dá za pravdu.
Tomešovu knihu Povinná solidarita bych jako povinnou literaturu zadala každému, kdo hodlá mít jakýkoli vliv nejen na tvorbu sociálních systémů, ale i na jejich fungování, jakož i na aplikaci norem, jež upravují sociální ochranu.
Panu profesorovi nezbývá než pogratulovat k dalšímu velmi zdařilému dílu a přát celé čtenářské obci, aby brzy přišel s další knihou.

Z recenzního posudku: doc. JUDr. Kristina Koldinská, Ph.D.